Dokud syn zahrnoval svoji ženu dárky a penězi, bylo jejich manželství spokojené. Potom už jejím nárokům nestačil a zadlužil se u několika pochybných firem. Skončil ve vězení!
Syn byl takové mouchy, snězte si mě. Nedokázal si dupnout, natož aby se stal hlavou rodiny! Snaše tahle vlastnost evidentně nevadila. Velela sama a běda tomu, kdo ji neposlechl! Byla takový malý generál v sukních. Měřila sotva metr padesát a syn skoro dva metry. Přesto bylo na první pohled jasné, kdo je v rodině šéf a kdo poctivě plní zadané příkazy.
Našel si sexy plukovnici
Děti spolu naštěstí neměli. Mrzelo mě to, ale teď zpětně musím připustit, že to bylo velké štěstí! Snacha se k nějakému zakládání rodiny neměla. „Nejdřív si musíme trochu užít a potom našetřit na pěkný domek. No, a samozřejmě auto a taky chalupu!“ nechala se slyšet a já málem šla do kolen. Manžel mě utěšoval, že to naše plukovnice, jak Adéle říkal, vůbec nemyslí tak zle. „Říká to všechno s nadsázkou, aby tomu našemu bloudovi trochu zvedla adrenalin!“ ubezpečoval mě s úsměvem. Měl pro tu ženskou slabost. Velká prsa a oči jako trnky. Když k tomu přičteme dlouhé blond vlasy, růžové nehty a řasy husté jako kartáče, není se co divit. Chlapi se za ní otáčeli! Vlastně jsem ani netušila, co na tom našem klukovi viděla, že mu dala přednost před všemi bohatšími i atraktivnějšími nápadníky. „No prostě vašeho Mirouška miluji, to je jasné!“ smála se tím svým bezstarostným smíchem a já se vždycky, skoro nechtíc, musela přidat.
Přišel exekutor
Měla jsem jí i s těmi všemi chybami ráda! Její nároky ale byly čím dál větší. Syn se snažil, ale prostě vydělával méně, než to Adéle stačilo. Neustále si na něco stěžovala. „V létě letíme jen do Egypta, jako nějaké socky!“ povzdechla si a dodala: „Už jsme měli začít stavět, ale ten váš Miroušek není schopen dát dohromady ani jistinu na hypotéku, “ stěžovala si. S manželem jsme jim dali spoustu peněz, ale ani to nestačilo. Snacha měla prostě pořád málo. Náš syn si nestěžoval, ale já moc dobře viděla, že je utrápený. „Míro, co ti je, máš starosti?“ ptala jsem se starostlivě, ale on mě vždycky odbyl. Prý si vymýšlím a nic mi do toho není. Po pár měsících ale přece jen přiznal barvu. Přišel mě požádat o půjčku! „Mami, neříkej nic tátovi. Hrozně jsme se zadlužili a nestíhám splácet. Přišel mi dopis od exekutora!“ svěřil se mi nešťastně a z kapsy vytáhnul jakýsi dopis.
Naše pomoc nestačila
Po jeho přečtení se mi zatmělo před očima. Míra dlužil půl milionu, ale s úroky skoro dvakrát víc! Vytloukal klín klínem, a aby mohl splácet první půjčku, vzal si druhou. A potom i třetí. „To nemůžeš nikdy splatit,“ vydechla jsem zděšeně a nechápala, jak mohl být syn tak hloupý! Hned jsem v duchu počítala, kolik máme v hotovosti a kolik na vkladní knížce. Ani kdybychom dali synovi úplně vše, nebyla by to snad ani čtvrtina… „No právě. Já věděl, že tolik nebudete mít. Jenže nemohl jsem jednat jinak. Tolik Adélu miluji! Jenže, ona se ode mě odstěhovala. Prý s takovým chudákem nechce mít nic společného!“ postesknul si syn. Tuhle novinku nám tajil už pár týdnů. Prý nás nechtěl zarmoutit! Přes jeho protesty jsem všechno řekla manželovi. Nemohla jsem mu něco takového přece tajit. Vyslechl mě mlčky a potom se chytil za srdce.
Všichni jsme začali znovu
Infarkt naštěstí neměl, ale moc mu nechybělo! Byli jsme z těch hrozných zpráv úplně na dně. Prodali jsme dokonce i naši milovanou zahrádku, jen abychom synovi pomohli. Nestačilo to. Exekutor, a později i soud, byli nesmlouvaví. Syn skončil ve vězení! Adéla se s ním rozvedla, jak jinak. Zůstal sám, se zlomeným srdcem a prázdnými kapsami. Půl roku jsme ho chodili navštěvovat. Půl roku jsem mu chystala balíčky a půl roku psala dlouhé dopisy. Manžel zestárnul snad o deset let. Jeho krásné, stříbrem prokvetlé vlasy, mu úplně zbělaly. Já zhubla o deset kilo, což bylo na té šlamastice snad jediné pozitivní. Když syna po půl roce konečně pustili, začali jsme všichni znovu. Úplně od začátku! Vrátila jsem se do práce, abych vydělala nějakou tu korunu na dluhy. Manžel začal podnikat v chovu akvarijních rybiček a syn si udělal řidičský průkaz na kamion. Toužil po samotě a dálkách.
I na vězení se dá nalézt něco dobrého
Kriminál nás změnil všechny, ale změny nám prospěly. Stali se z nás úplně jiní lidé! „Mami, našel jsem si přítelkyni,“ hlásil mi po návratu z jedné z cest radostně můj nesmělý syn. Trochu mi zatrnulo. Nebude ta jeho nová kopií té staré? Nebude to opět nějaká nepovedená zlatokopka? Netrpělivě jsem čekala, až ji uvidím. Moje obavy byly zbytečné. Jeho novou partnerkou se mu stala o pár let starší paní. Hezká, skromná a rovnou s dvěma dětmi! Získala jsem vytoužená vnoučata a brzy k nim přibude třetí. Moc se těším a manžel taky! Je to zvláštní, ale to vězení bylo vlastně tím nejlepším, co nás všechny mohlo potkat!
Dana J. (66), Žatec
