Domů     Měli jsme byt plný nepotřebného haraburdí
Měli jsme byt plný nepotřebného haraburdí
5 minut čtení

Změnil se hned, co odešel do důchodu. Z milého a usměvavého člověka byl rázem kakabus. Z vycházky vždy něco přinesl. Nepotřebné haraburdí nám brzy zaplnilo byt, ale manžel se ho nechtěl vzdát!

Na den, kdy manžel půjde konečně do důchodu, jsem se těšila snad víc, než on. Tedy, ne že by se také netěšil, ale všichni ho v práci přemlouvali, aby zůstal. Řidičů autobusu byl nedostatek a tak nikdo neměl zájem o jeho odchod.

A to i navzdory skutečnosti, že už, dle mého skromného mínění, svoji práci nezvládal tak dobře, jako doposud.

Dělal lidem naschvály

Neměl žádnou nehodu, to ne, ale občas ho někdo z cestujících naštval a můj prchlivý Marek nešel pro nějaké to peprnější slůvko daleko. Jeho cestující ho přestali mít rádi a psali na něho jednu stížnost za druhou.

Obzvlášť jedna starší paní na něho byla vysazená. Marek tvrdil, že jí ujel ze zastávky omylem, ale já si myslela svoje. Prostě, už měl všeho dost, a odpočinek potřeboval! Po stížnosti dostal jen pokárání a potom nic.

Také, co by kdo řešil, když zaměstnanců nebylo nazbyt! Bála jsem se, že se jednou porve nebo nabourá. Nedočkavě jsem počítala dny, kdy budu mít konečně klid! Kdy nebudu muset poslouchat ty věčné pracovní historky, podobající se sobě jako vejce vejci.

Domnívala jsem se, že si Marek pořádně odpočine a najde nějakého koníčka. Nebo klidně i brigádu. Ale jen na pár hodin v týdnu. Žádné od nevidím do nevidím se spoustou hodin přesčas.

Přinášel roztodivné věci

„Jdu se projít,“ oznámil mi hned první den svého nového života Marek a já nadšeně souhlasila. Čerstvý vzduch a pohyb mu udělá zaručeně dobře! A mně také, samozřejmě. Byla jsem totiž doma už delší čas, v pracovní neschopnosti po operaci páteře.

Trochu klidu jsem si po těch nervácích s manželem zasloužila. „Něco jsem našel. To bys nevěřila, co lidi dneska vyhodí!“ líčil nadšeně můj muž a táhnul jakousi bednu. Špinavou a oprýskanou. Byla v ní tahací harmonika. Proděravělá a zašlá.

Ani jsem si netroufla zeptat, co s ní bude dělat. Marek se tvářil tak výhrůžně, že mě všechny otázky přešly. Harmoniku i s bednou postavil do kouta, že ji někdy spraví. Další den přitáhnul rozbitou remosku a ten další pytel plný knížek.

Vypadaly dobře a zachovale, ale byly to nějaké vyřazené učebnice. Evidentně nikoho nikdy nezajímaly!

Nepomohlo ani dceřino utěšování

Ve svojí podivné činnosti pokračoval s neutuchající vášní. Časem svůj nový koníček vypiloval k dokonalosti. Měl svůj rajón, který stále rozšiřoval. Občas se dokonce o nalezené krámy pohádal s dalšími sběrači.

„Buď ráda, že nenosí plesnivé jídlo, nebo tak něco…“ utěšovala mě dcera, ale i na ní bylo vidět, že má o svého otce strach. Tedy, o jeho duševní zdraví. Bohužel, její utěšování bylo předčasné. Manžel jakoby ji slyšel.

O pár dnů později přinesl několik kynutých knedlíků. Prý pro kachny! Nahnilé ovoce, nakousané svačiny a dokonce i celé grilované kuře. Bylo jen trochu mumifikované, ale to manželovi nijak nevadilo. Naštěstí se ty lahůdky nechystal jíst.

Chtěl jimi krmit zvířata! Až několik odborných článků, které jsem našla na internetu, ho přesvědčilo, aby to nedělal. Od potravin přešel k časopisům. To bylo zvlášť nechutné!

Měla jsem už všeho dost

Ohmatané a ušmudlané časáky si bral do postele, kde se u nich náramně bavil. Obzvlášť, když našel dost objemnou zásilku čtení pro pány. „Z těch krasavic už budou dneska babičky, viď?“ poznamenala jsem jízlivě, ale on nedbal.

Mohl si z těch bohatě obdařených krasavic oči vykoukat! Všechny ty nové poklady nám brzy zaplnily byt až po strop. Předsíní už nešlo skoro projít, a v obýváku sotva zbývalo místečko na sezení. Snažila jsem se občas něco vyhodit, ale manžel měl o všem přehled.

Pamatoval si každičký krám, co kdy domů přitáhl. „Potřebovala bych léky na uklidnění. A taky na spaní. A možná i na vysoký tlak, hrozně mi buší srdce!“ hořekovala jsem u svého obvodního lékaře. Udiveně vzhlédnul od papírů a začal se vyptávat.

Jak trávím volný čas, zda sportuji a jak se stravuji. Jeho otázky mi nebyly milé. Doktor se tvářil, že si za svoje zdravotní potíže mohu sama!

Léky musíme užívat oba dva

„Musíte zhubnout! Cvičit! Jíst víc zeleniny!“ poroučel tak arogantně, že jsem nedokázala mlčet. Vyjela jsem na něco a hodně! „ Vám se to doktore řekne. Zkuste si bydlet v takovém chlívku jako já.

A potom si to povíme!“ Lékař udiveně zvednul obočí a já mu vylíčila, co se u nás doma děje. „Diogenův syndrom,“ zašeptal s nebývalým zájmem a hned si chtěl domluvit schůzku s manželem, Ale u nás doma! Prý, aby to viděl na vlastní oči.

Procházel se u nás jako v nějakém muzeu. Marek mu nadšeně ukazoval svoje poslední úlovky a lékař si je se zájmem prohlížel. Potom sednul ke kuchyňskému stolu a předepsal Markovi nějaké léky. Prý na zklidnění a lepší náladu.

O týden později byl manžel jako vyměněný. Ne, že by už domů nic netahal, ale občas něco i vyhodil. V obýváku je už zase pořádek a já se těším, až z našeho bytu zmizí poslední popelnicový poklad. To bude panečku důchod!

Růžena P. (62), Mladá Boleslav

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může