Našla jsem si manžela na inzerát a asi jsem trochu podcenila výběr. Nebyla jsem totiž dostatečně ostražitá.
Pracuji jako účetní. Mám ráda pořádek a všechno si do puntíku plánuji. Když jsem měla svou stabilní práci a žila si poměrně slušně v pronajatém bytě, bylo mi jasné, že je to vyhazování peněz oknem a že si musím pořídit byt vlastní.
Nejlepší a nejschůdnější to bude stylem „ve dvou se to lépe táhne“, a proto jsem si dala inzerát na muže. Požadavky byly jasné, nechci žádného ňoumu, musí to být přičinlivý chlap, co umí vydělat nějakou korunu. A předpoklad, že spolu založíme rodinu, v mém inzerátu nechyběl.
Ukázková rodinka
Ozval se Mirek. Tedy, ono se ozvalo mužů víc, ale Mirek mě zaujal nejvíc. Nevychvaloval se příliš, byl stručný, o pět let starší, měl auto a byt v paneláku. Založení rodiny bylo dílem tří setkání.
Jednoho u kávy v bistru, druhého u večeře ve vinárně a třetího v jeho bytě. Početí Vašíka se podařilo už napoprvé. Sice jsem chtěla počkat, až budeme svoji, ale nějak to nevyšlo. A ostatně, nijak mi to nevadilo.
V pětatřiceti letech jsem už měla celkem nejvyšší čas. Malinko jsem trnula, jestli Mirek slovo dodrží, ale on stál za svým a týden nato jsme se brali. Šlo to všechno hladce, stali jsme se vzornou rodinnou buňkou.
Každý dělal co měl v popisu práce, a tak jsme měli slušný Mirkův příjem, doma pořádek a slušné jídlo, prospívající dítě, které se chystalo do školy a klid.
Dodnes jsem nepochopila, že právě ta poslední položka, ten klid, který považuji za nutnou součást rodinné pohody, uvedl Mirek v rozvodovém řízení jako jeden z důvodů svého odchodu.
Ztratil rozum
Ovšem předbíhám, samozřejmě nejdříve do věci vstoupila jiná veličina, která nám naši buňku zcela zásadním způsobem narušila. Marta. Byla jen o čtyři roky mladší než já a troufám si říct, že ani ne zrovna moc atraktivní, nicméně Mirek z ní přišel o rozum.
Důvody jsem raději moc nezkoumala, protože když někdo přijde o rozum, nemá to s racionalitou nikdy nic společného. Odešel tedy za hlasem svého pomýleného srdce, či, chcete-li, srdce, jež předčilo rozum. Šel a byt mi nechal.
Druhé těhotenství
Nehodlala jsem ztrácet čas a další inzerát vše napravil. Alespoň tedy na chvíli. Josef nebyl žádný intelektuál, ani Arnold Schwarzenegger, ale obyčejný chlap, který se živil jako stavební dělník.
O to více jsem si slibovala, že přinese jistotu a rodina, základ státu, bude pevná jako žula, kterou jeho firma dláždila chodníky. Šikovnost prokázal i tím, že mě ještě téměř na konci mého reprodukčního období dokázal přivézt do jiného stavu.
Dohodil mu práci
Ilonku jsem pak zdárně přivedla na svět a klidný rodinný život o něco větší buňky mohl začít. Protože soud se na střídavou péči tvářil odmítavě, dělali jsme to tak, že Mirek, kromě toho, že si Vašíka bral jednou za čtrnáct dní, také docházel k nám.
Učil se s ním a taky si celkem rozuměl s Josefem. Fungovalo to asi tři roky. A jednoho dne nastal kolaps. Mirek s tou svou si vzpomněli, že potřebují na chatě položit zámkovou dlažbu. A jeho nenapadlo nic lepšího, než o to požádat mého Josefa. Ten pravil, že to sfoukne za víkend a sám.
Uslyšel, co neměl
Co čert nechtěl, měl ale víkend volný jen v termínu, kdy byl Mirek na kongresu. A tak, jak vyšlo brzy najevo, sfoukl Josef kromě dlažby jako vedlejšák i aktuálně opuštěnou Martu.
A způsobil jí v její roztomile chaotické hlavě takový nepořádek, že ona, okouzlena Josefovými schopnostmi, ztratila veškeré zbytky ostražitosti a když jednou přiopilá kvokala do telefonu s tím mým, který se zdržel v kanceláři firmy, vyslechl si příchozí Mirek, jak si domlouvají schůzku na středu večer.
Přistiženi in flagranti
Mirek neměl být doma, ale když Martu uslyšel, tak doma zůstal. Tentokrát se do skříně neschoval milenec, jak je pravidlem ve scénkách o nevěře, ale manžel.
A když byla jeho manželka s Josefem v nejlepším, vylezl a na oba namířil pistoli, kterou kdysi zdědil po svém prastrýci. Na svalnatého dlaždiče si Mirek fyzicky netroufl, tak bláhový nebyl, takže spoléhal na psychologické odstrašení. A povedlo se.
Josef se chytil za srdce a skácel se na zem. Cestou se praštil hlavou o stolek.
Nečekané následky
Sanitka tam prý byla brzy, lékař se vypořádal s Josefovým infarktem a odvezl ho do nemocnice. Nastaly ovšem komplikace, podlitina způsobená úrazem o stolek zavinila mozkovou příhodu. Takže se opět zásadně měnila situace.
Bezvládný a nemluvící Josef skončil v ústavu, Mirek odešel od Marty a začal mi plakat na rameni, co prý má teď dělat. Věděla jsem to naprosto přesně.
Rozvést se s Martou, umlčet její případné požadavky nějakou korunou a pak se vrátit ke mně, vzít si mě, osvojit si Ilonku a pracovat, až se z něho bude kouřit. To poslední jsem tedy takhle neřekla, ale jinými slovy ano.
Rodina na druhý pokus
Věděla jsem, že osvojení Ilony nebude jen tak, bude tomu muset předcházet nějaké řešení ohledně Josefovy svéprávnosti, a že to chvilku potrvá. Ale podařilo.
Naše čtyřčlenná rodina se už zřejmě nejevila mému exmanželovi jako nadměrně poklidná a se všemi návrhy tak, jak jsem mu je předložila, souhlasil.
Od té doby jsem byla více na pozoru, pokud jde o jeho volný čas, ale vše jsem zvládla a Miroslav je moc rád, že je s námi se všemi pohromadě.
Vladimíra H. (56), Praha
