Domů     Ulovila jsem manžela v rybníčku
Ulovila jsem manžela v rybníčku
3 minuty čtení

Byla jsme taková parta ztřeštěných holek, to se ještě jezdívalo stopem bez problémů. Dneska už by to asi bylo obtížné. Nic jsme nebraly vážně.

Jezdili jsme si po našem světě a dělaly z toho bojovku. Vylosovaly jsme si víkendový cíl a pak jsme vyrazily. Každá sama, abychom se zase setkaly. Pak jsme si vyprávěly příběhy, které jsme nasbíraly cestou.

Co nám vyprávěli řidiči, jak sekali patky, snažili se nás zaujmout. Jenže kampak na nás. Vdávat jsme se nechtěly ani jediná. Vždyť my si ještě chceme užít volnosti a života.

Byl to omyl

Když jsme vyrážely na folklórní festival do Strážnice, spojily jsme se s Jindrou a vyrazily společně. To ještě pravidla našich závodů povolovala. Než jsme se z kolejí dostaly na okraj Prahy, bylo to šílené, říkaly jsme si a netušily, co nás čeká.

Zastavil nám chlapík, že nás posune dál. A vysadil nás u pumpy na dálnici za Prahou. „Já myslela, že jede dál,“ řekla naštvaně Jindra a vztekle kopla do kamínku, který nabral sílu a trefil okno pumpy. Byla v nás malá dušička, jestli to okno náhodou nevysklí.

Zase znova

Čerpadlář vystřelil z boudy jako čertík z krabičky. Rozhlížel se kolem, kdo mu střílí do oken. Ale viděl jen dvě holky s bágly, které vyhlížely někoho, kdo je sveze. „Po dálnici chodit nesmíte,“ houkl na nás naštvaně a zase zmizel.

Stoply jsme si tiráka, který nás dovedl na místo, odkud jsme ráno vyjížděly. „To je snad sen,“ rozčilovala se Jindra. „Všechny tam budou dřív než my!“ Ale raději už do ničeho nekopala. Zastavil nám takový veselý pár ve staré škodovce. Ale vzadu už někdo seděl.

„Pět je pohoda,“ ujišťoval náš řidič. Že prý jeden do Jihlavy, jestli nám to stačí. Když neskočíme zase zpátky na stejném fleku, tak stačí, pomyslela jsem si. Všichni jsme si povídali a cesta vesele ubíhala.

Byli to cizí lidé

U Kutné Hory auto zastavilo. Kluk, který seděl s námi vzadu poděkoval za svezení. A my myslely, že patří k těm vepředu. Rozjeli jsme se a v Čáslavi vystoupila holčina z předního sedadla. To už jsme si připadaly jako v autobuse.

„Rád vozím lidi,“ vysvětlil řidič. „Na cestě je lepší společnost.“ V Polné zastavil. „Dámy, tady už bude muset jiný povoz,“ a poradil, že existují dvě cesty dál, takže máme větší šanci.

No, dařilo se jen částečně, ale nakonec jsme se do Strážnice dostaly někdy kolem půlnoci. Na cestě do skanzenu bylo veselo.

Výkřik jsem slyšela jen já

Hledaly jsme, kam složíme hlavu a skončily u nějakého pódia na stadionu. Lidi kolem zpívali, popíjeli a kupodivu ještě prodávali klobásky. Rozhodly jsme se, že kámošky budeme hledat až ráno. V tom jsem zaslechla nějaký výkřik a žblunknutí.

Jindra nic neslyšela. Ale já se rozběhla k místu odkud jsem ten výkřik slyšela. A málem spadla do vody. Tam se mlátil nějaký člověk ve vodě. Našla jsem nějakou větev a podala mu ji. Chvilku se ještě v té vodě motal a pak větev chytil. Byl to Roman.

Ale to už vedle stála Jindra a pomohla mi ho vytáhnout. Už jsme spolu padesát let a pořád si to naše seznámení připomínáme. „Hele, rybník,“ varuji Romana před každou vodou. „Neboj, vždyť mám tebe,“ políbí mě na čelo.

Dagmar A. (68), Roudnice nad Labem

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.