Domů     Se vším se dá vyrovnat
Se vším se dá vyrovnat
7 minut čtení

Někdy se náhoda dokáže projevit opravdu nečekaně a komicky. Snažila jsem se onoho večera zavést s manželem rozhovor na vážné téma, jenže on mě předběhl.

„Víš, co se mi zdálo?“ překvapil mě otázkou. To se mi sice v té chvíli zdálo dost nepodstatné, ale Vláďa se nedal odradit. „Že budeme dělat svatbu, protože naše Katka je těhotná. Mimochodem, co jsi chtěla ty?“ změnil téma.

A já jsem se jen nadechla a vyklopila ze sebe: „Víš, naše sedmnáctiletá dcera opravdu čeká miminko…“

Té noci jsem nemohla usnout. To vlastně nikdo, snad kromě nejmladší, tříleté dcerky Lucinky. Ta jediná nebyla vyděšená z toho, že se brzy stane tetou. Takhle jsem si to však nikdy nepředstavovala.

I když… ve svých sedmnácti letech jsem také už s Vláďou randila, vždyť jsme se znali od základní školy. Ale vždycky jsme se chovali tak, že na všechno krásné máme čas.

Jako dvacetiletí jsme měli krásnou svatbu, a když nám bylo dvacet dva, už jsme měli dvě krásné děti. Před Vláďovým odchodem na vojnu jsme stihli počít první dceru.

Vláďa prožíval to těhotenství hlavně v dopisech, jak moje problémy s ranními nevolnostmi v jeho počátcích, tak radost z prvního kopnutí drobné nožky. Vybíral mezitím jména, pro kluky jich měl spoustu, ale pro holčičku jediné: Kateřina, po své babičce.

Až po narození dcerky dostal opušťák a potom ještě jeden – a obsah mých dopisů byl neplánovaně opět stejný jako před rokem. Bolest v kříži a nohou… jen něco bylo trochu jiné. Tentokrát jsem čekala chlapečka. Dostal jméno Vojta.

Ten nakonec přišel na svět v době, kdy Vláďa v kasárnách už stříhal metr. Zůstávalo jen patnáct dnů. Před dvěma lety mě opouštěl samotnou a najednou se vracel ke třem lidem.

O dalšího člena se naše rodina rozrostla až po letech a bylo to opět nečekané a neplánované. Nevěděli jsme, jak reagovat a zda třetí dítě zvládnu. Potom mi jednoho večera nenápadně provokativně Vláďa řekl:

„Já jsem vlastně těhotenství s tebou nikdy nemohl pořádně prožívat. Znám ho jen z dopisů…“ „Ale vždyť bychom to dítě ani neměli v našem bytě kam dát,“ bránila jsem se.

Když jsem se nechala přemluvit a třetí děťátko jsem před nedávnem nosila už pod srdcem, vzpomněla jsem si, co jsem říkala mámě o svých potomcích.

Jako čtrnáctiletá jsem totiž přesvědčeně prohlašovala, že když mě děti nebudou poslouchat tak jako já mámu, nebudu chtít ani jedno. Odříkaného chleba největší krajíc, musela jsem si po letech říct s úsměvem, když jsem přivedla na svět Lucinku.

Starosti, kam s postýlkou, si nakonec vyřešila dcerka po svém – chtěla být od první chvíle jen a jen v náručí. A po vůli jí nebylo ani to, když jsem se chtěla po dvou letech zase vrátit do práce. Jen co jsem za sebou zavřela dveře, malé slečně stoupla teplota. „Ty už máš ráda jen tu svoji Lucinku,“ vyčítali mi žertem Vojta a Katka.

Nyní nás tedy svým sdělením překvapila právě prvorozená Katka. Nejprve jsme z toho byli zaražení. Já jsem svá těhotenství, jakkoliv neplánovaná, zvládla, i když jsem na ta první byla sama a v případě Lucinky jsme museli řešit spoustu praktických otázek.

Dokáže to ale zvládnout sedmnáctiletá Katka? Ta se měla nyní trápit s učením a ne s plínkami. Přehazovala jsem se na posteli a všimla jsem si, že ani Vláďa nespí. Nakonec jsme vedli dlouhý rozhovor a ráno jsme Katce řekli:

„Neboj se, všichni společně to zvládneme…“ Poté, co Vláďa odešel do práce a Katka s Vojtou do školy, našla jsem si v telefonním seznamu nejbližší psychologickou poradnu.

Potřebovala jsem to přece jen probrat s někým cizím a nezúčastněným a vyslechnout si něco moudrého. Měla jsem štěstí, mohla jsem přijít ještě téhož dopoledne. Dala jsem Lucinku na hlídání k sousedce a vydala se tam.

Paní doktorka mi řekla hodně věcí a nakonec mě usadila těmito slovy: „Představte si, že by se místo oznámení těhotenství včera večer vaše dcera vrátila a řekla, že má nevyléčitelnou nemoc. To by byl skutečný důvod k zoufalství.

S tímhle se vyrovnáte.“ Měla pravdu. Sama jsem si cestou domů musela několikrát položit otázku: je Katčino těhotenství důvodem k pláči?

Otázek, a ne málo, jsem však měla i na adresu budoucího otce. Neznala jsem ho, Katka o něm pouze párkrát vyprávěla. Jmenoval se Tomáš, bylo mu dvaadvacet a už naštěstí pracoval. Dcera ho přivedla domů za dva dny. Působil klidně a odvážně na to, co způsobil.

Překvapil mě ale hned první větou. Prý se ve svém věku cítí na rodičovství, ale ne na manželství. „Aha,“ rozhořčila jsem se. „A kdy tedy budeš otcem? Ráno? Nebo jen večer? Odpoledne? V noci? Když bude tvoje dítě nemocné?

Nebo jen když bude zdravé?“ Na víc otázek nebo spíš Tomášových odpovědí jsem neměla sílu. Já ho na radnici tažným lanem tahat nebudu. To si vlastně řekla i těhotná Katka. Během posledních dnů si prošla kus cesty.

Od prvního zoufalého pocitu, že jí nezůstává nic jiného než skoncovat se životem až po důvěru, že s takovými rodiči, jaké má ve mně a ve Vláďovi, všechno zvládne i bez manžela. Nerozhodnému Tomášovi řekla: „Když si mě nevezmeš před porodem, tak po porodu si nevezmu já tebe.“

Stačilo to. Za dva měsíce byla svatba.

V jednom měl Tomáš pravdu, na rodičovství byl opravdu připravený. Přitom za sebou neměl žádné pedagogické školy, jen učňák se specializací automechanika a licenci taxikáře.

Když se však jeho školou povinná manželka rozhodla udělat si po ukončení kadeřnického učebního oboru maturitní nadstavbu, byl to on, kdo zůstával celé dny doma sám s několikaměsíční dcerkou Ivetkou.

A aby toho neměl málo, přidali jsme mu k tomu občas na hlídání i nezbednou Lucinku – jeho malou švagrovou. Zvládal obě. Přebalování, krmení, koupání, uspávání… to všechno mu šlo na jedničku. Byl to vážně vzorný otec.

Než Katka stačila odmaturovat, on by mohl rovnou promovat – z otcovství. Doma přitom vyrůstal sám, protože dva starší bratři už z domu odešli. V prázdném bytě a s maminčiným „servisem“ mohl být králem. I přes to se rozhodl bydlet u nás.

Dobří lidé se prý všude nějak vejdou. Katka odmaturovala na samé dvojky a dokonce nyní pokukuje po vysoké škole. Odešli od nás nedávno, kdy si pronajali dvoupokojový byt v našem činžáku.

Od některých lidí jsem si musela vyslechnout svoje. „Být to moje dcera, tak se k ní vůbec nehlásím,“ řekla mi například jedna kolegyně. „A ty jak víš, že se ti to nikdy nemůže stát?“ zeptala jsem se jí, protože měla dceru jen o málo mladší než Katka.

Mně ta neobvyklá situace, kdy mě moje prvorozená dcera udělala babičkou už ve svých necelých osmnácti letech, nakonec dodala spoustu síly žít.

A jestliže jsem i předtím měla pochopení pro lidské osudy a slabosti, nyní bezpečně vím, že se vším na světě, co neohrožuje zdraví nebo život člověka, se dá vyrovnat a najít na tom i ty lepší stránky!

Eliška (39), severní Čechy

Související články
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
3 minuty čtení
Naši jedinou dceru jsme s manželem bezmezně milovali. A to byla asi ta chyba, protože nás bez výčitek připravila o střechu nad hlavou. Vše, co jsme kdy dělali, dělali jsme s nejlepšími úmysly. Dlouho jsem nemohla otěhotnět a nakonec se to povedlo jen díky umělému oplodnění. Naše dcera byla náš splněný sen! Dali jsme jí vše Dělali jsme, co jsme jí na očích viděli. Ano, dnes vím, že to bylo
3 minuty čtení
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít dítě. Ta ne­odolatelná touha přišla až s ním. Přitom to nebyl žádný prvopláno
2 minuty čtení
Od dětství jsem měla vždycky navrch já. Musela jsem být za hvězdu. Když mě ale opustil manžel, nesnesla jsem pomyšlení, že je sestra šťastná. V dětství jsem byla za tu chytřejší a šikovnější já. Byla jsem o dva roky starší a celá rodina si povídala, že jsem to já, kdo vybral ty nejúžasnější geny v celém příbuzenstvu. Nebyla jsem totiž pouze lepší než moje sestra Alice, ale také než všechny moje
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tisacali: Vesnice ukrytá v obří jeskyni!
epochalnisvet.cz
Tisacali: Vesnice ukrytá v obří jeskyni!
Na obzoru se objeví plachetnice. Nepřátelé! Je jedno, jestli to jsou Římané nebo Kartáginci. Tak či onak přicházejí loupit a vraždit. Skupina lidí prchá tajnou stezkou do kopce. Tam, ve skrytu před kýmkoliv, je město, které je jejich poslední nadějí…   Je horký den roku 1910. Ettore Pais (1856–1939), slavný italský archeolog, se vydává na
Variabilní hra s koupelnovým nábytkem
rezidenceonline.cz
Variabilní hra s koupelnovým nábytkem
V koupelně se zdržujeme stále déle, relaxujeme zde a zbavujeme se stresu. Proto klademe velké nároky na dokonalou sanitu i esteticky působivý nábytek. Koupelna bezprostředně navazuje na ložnici, a proto stejně jako celý moderní interiér mění svůj vzhled. Proměňuje se ve vzdušnou místnost, která vedle praktického využití nabízí také estetický zážitek. Nábytek tvoří variabilní řady skříněk,
Steaky ze svíčkové
nejsemsama.cz
Steaky ze svíčkové
U steaků platí, že se pečou z každé strany tak dlouho, jak jsou vysoké v cm. Pokud máte tedy 3 cm vysoké maso, pečte z každé strany 3 min, aby bylo propečené akorát. Ingredience na 4 porce: 4 plátky ze svíčkové (vysoké 3 cm) 2 lžičky hrubé soli 2 lžičky drceného barevného pepře olivový olej Postup: Maso opláchněte
Tragický sen nás zachránil…
skutecnepribehy.cz
Tragický sen nás zachránil…
S manželem jsme byli před lety na služební cestě v Německu a druhý den jsme měli dál pokračovat vlakem. Naše plány nakonec změnil děsivý sen. Pokud nám hrozí vážné nebezpečí, dobré síly nám mohou poslat poselství, které plně oceníme až se zpětnou platností. Sama jsem něco takového zažila, takže vím, o čem mluvím. Varování před katastrofou Během spánku můžeme
Záhadné zmizení kolonie Roanoke: Osadníci, kteří se vypařili do neznáma
enigmaplus.cz
Záhadné zmizení kolonie Roanoke: Osadníci, kteří se vypařili do neznáma
V roce 1587 zmizela celá anglická kolonie na ostrově Roanoke bez jediné stopy. Osadníci, včetně žen a dětí, se jednoduše vypařili z povrchu zemského. Co se stalo s těmito lidmi a proč po sobě nezanech
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Zázračná studánka na Křemešníku: Dokáže předpovědět válku?
epochanacestach.cz
Zázračná studánka na Křemešníku: Dokáže předpovědět válku?
Je to jeden z nejvyšších vrcholů Českomoravské vrchoviny, turistický cíl a poutní místo. Vypravte se na Křemešník za zázračnou studánkou, která má prý řadu výjimečných vlastností. Kousek od Pelhřimova se tyčí vrch Křemešník, který je významným poutním místem. Stojí zde kostel Nejsvětější Trojice, konají se sem náboženské poutě a turisty sem přitahuje Zázračná studánka. O
Bojí se, že jí Němec uteče za jinou?
nasehvezdy.cz
Bojí se, že jí Němec uteče za jinou?
Ještě ani neproběhla svatba s partnerkou Petrou Hebkou, a herec Marek Němec (44) už se chlubí výrazným prstýnkem na prsteníčku. Zvídavým lidem v jeho okolí to nedalo spát a ptali se, jestli to nen
Letní bruschetta s rajčaty
tisicereceptu.cz
Letní bruschetta s rajčaty
Báječná jednoduchá pochoutka, kterou zvládnete za chvíli a s minimem ingrediencí. Ingredience chléb či bagety 4 rajčata 1 svazek čerstvé bazalky sůl a pepř 3 stroužky česneku olivový olej
Entomoterapie: Když člověka léčí hmyz
21stoleti.cz
Entomoterapie: Když člověka léčí hmyz
Žádná novinka to vlastně není, určité druhy hmyzu se k léčení používaly už ve starověku a tato zkušenost se leckde uchovala dodnes v lidové tradici. Jenže medicína si musela pár století počkat na vývo
4 podlé zrady v egyptském válečnictví: Soupeře ochromí klisna i kočky
historyplus.cz
4 podlé zrady v egyptském válečnictví: Soupeře ochromí klisna i kočky
Faraon Thutmose III. je inteligentní a velkorysý, jedná s rozvahou. Jestli ale něco nesnáší, je to neúspěch. Jeho vojevůdce Džehuti dobře ví, že svého pána nesmí zklamat. Když hrozí, že se obléhání blízkovýchodního města Joppa potáhne příliš dlouho, musí vymyslet lest. Řadu let vyrůstal ve stínu své nevlastní matky, královny Hatšepsut (vláda v letech asi
Černobyl: Město, které se stalo smrtícím monstrem a lákadlem pro dobrodruhy
epochaplus.cz
Černobyl: Město, které se stalo smrtícím monstrem a lákadlem pro dobrodruhy
26. dubna 1986 otřásly jadernou elektrárnou v Černobylu dvě mohutné exploze, které navždy změnily osud města Pripjať a okolní krajiny. Tato nejhorší jaderná katastrofa v historii lidstva proměnila kdysi prosperující oblast v uzavřenou zónu, kde se život zastavil a příroda pomalu přebírá svou vládu. Navzdory tragické minulosti je dnes Černobyl poměrně bezpečnou destinací pro organizované