Domů     Se vším se dá vyrovnat
Se vším se dá vyrovnat

Někdy se náhoda dokáže projevit opravdu nečekaně a komicky. Snažila jsem se onoho večera zavést s manželem rozhovor na vážné téma, jenže on mě předběhl.

„Víš, co se mi zdálo?“ překvapil mě otázkou. To se mi sice v té chvíli zdálo dost nepodstatné, ale Vláďa se nedal odradit. „Že budeme dělat svatbu, protože naše Katka je těhotná. Mimochodem, co jsi chtěla ty?“ změnil téma.

A já jsem se jen nadechla a vyklopila ze sebe: „Víš, naše sedmnáctiletá dcera opravdu čeká miminko…“

Té noci jsem nemohla usnout. To vlastně nikdo, snad kromě nejmladší, tříleté dcerky Lucinky. Ta jediná nebyla vyděšená z toho, že se brzy stane tetou. Takhle jsem si to však nikdy nepředstavovala.

I když… ve svých sedmnácti letech jsem také už s Vláďou randila, vždyť jsme se znali od základní školy. Ale vždycky jsme se chovali tak, že na všechno krásné máme čas.

Jako dvacetiletí jsme měli krásnou svatbu, a když nám bylo dvacet dva, už jsme měli dvě krásné děti. Před Vláďovým odchodem na vojnu jsme stihli počít první dceru.

Vláďa prožíval to těhotenství hlavně v dopisech, jak moje problémy s ranními nevolnostmi v jeho počátcích, tak radost z prvního kopnutí drobné nožky. Vybíral mezitím jména, pro kluky jich měl spoustu, ale pro holčičku jediné: Kateřina, po své babičce.

Až po narození dcerky dostal opušťák a potom ještě jeden – a obsah mých dopisů byl neplánovaně opět stejný jako před rokem. Bolest v kříži a nohou… jen něco bylo trochu jiné. Tentokrát jsem čekala chlapečka. Dostal jméno Vojta.

Ten nakonec přišel na svět v době, kdy Vláďa v kasárnách už stříhal metr. Zůstávalo jen patnáct dnů. Před dvěma lety mě opouštěl samotnou a najednou se vracel ke třem lidem.

O dalšího člena se naše rodina rozrostla až po letech a bylo to opět nečekané a neplánované. Nevěděli jsme, jak reagovat a zda třetí dítě zvládnu. Potom mi jednoho večera nenápadně provokativně Vláďa řekl:

„Já jsem vlastně těhotenství s tebou nikdy nemohl pořádně prožívat. Znám ho jen z dopisů…“ „Ale vždyť bychom to dítě ani neměli v našem bytě kam dát,“ bránila jsem se.

Když jsem se nechala přemluvit a třetí děťátko jsem před nedávnem nosila už pod srdcem, vzpomněla jsem si, co jsem říkala mámě o svých potomcích.

Jako čtrnáctiletá jsem totiž přesvědčeně prohlašovala, že když mě děti nebudou poslouchat tak jako já mámu, nebudu chtít ani jedno. Odříkaného chleba největší krajíc, musela jsem si po letech říct s úsměvem, když jsem přivedla na svět Lucinku.

Starosti, kam s postýlkou, si nakonec vyřešila dcerka po svém – chtěla být od první chvíle jen a jen v náručí. A po vůli jí nebylo ani to, když jsem se chtěla po dvou letech zase vrátit do práce. Jen co jsem za sebou zavřela dveře, malé slečně stoupla teplota. „Ty už máš ráda jen tu svoji Lucinku,“ vyčítali mi žertem Vojta a Katka.

Nyní nás tedy svým sdělením překvapila právě prvorozená Katka. Nejprve jsme z toho byli zaražení. Já jsem svá těhotenství, jakkoliv neplánovaná, zvládla, i když jsem na ta první byla sama a v případě Lucinky jsme museli řešit spoustu praktických otázek.

Dokáže to ale zvládnout sedmnáctiletá Katka? Ta se měla nyní trápit s učením a ne s plínkami. Přehazovala jsem se na posteli a všimla jsem si, že ani Vláďa nespí. Nakonec jsme vedli dlouhý rozhovor a ráno jsme Katce řekli:

„Neboj se, všichni společně to zvládneme…“ Poté, co Vláďa odešel do práce a Katka s Vojtou do školy, našla jsem si v telefonním seznamu nejbližší psychologickou poradnu.

Potřebovala jsem to přece jen probrat s někým cizím a nezúčastněným a vyslechnout si něco moudrého. Měla jsem štěstí, mohla jsem přijít ještě téhož dopoledne. Dala jsem Lucinku na hlídání k sousedce a vydala se tam.

Paní doktorka mi řekla hodně věcí a nakonec mě usadila těmito slovy: „Představte si, že by se místo oznámení těhotenství včera večer vaše dcera vrátila a řekla, že má nevyléčitelnou nemoc. To by byl skutečný důvod k zoufalství.

S tímhle se vyrovnáte.“ Měla pravdu. Sama jsem si cestou domů musela několikrát položit otázku: je Katčino těhotenství důvodem k pláči?

Otázek, a ne málo, jsem však měla i na adresu budoucího otce. Neznala jsem ho, Katka o něm pouze párkrát vyprávěla. Jmenoval se Tomáš, bylo mu dvaadvacet a už naštěstí pracoval. Dcera ho přivedla domů za dva dny. Působil klidně a odvážně na to, co způsobil.

Překvapil mě ale hned první větou. Prý se ve svém věku cítí na rodičovství, ale ne na manželství. „Aha,“ rozhořčila jsem se. „A kdy tedy budeš otcem? Ráno? Nebo jen večer? Odpoledne? V noci? Když bude tvoje dítě nemocné?

Nebo jen když bude zdravé?“ Na víc otázek nebo spíš Tomášových odpovědí jsem neměla sílu. Já ho na radnici tažným lanem tahat nebudu. To si vlastně řekla i těhotná Katka. Během posledních dnů si prošla kus cesty.

Od prvního zoufalého pocitu, že jí nezůstává nic jiného než skoncovat se životem až po důvěru, že s takovými rodiči, jaké má ve mně a ve Vláďovi, všechno zvládne i bez manžela. Nerozhodnému Tomášovi řekla: „Když si mě nevezmeš před porodem, tak po porodu si nevezmu já tebe.“

Stačilo to. Za dva měsíce byla svatba.

V jednom měl Tomáš pravdu, na rodičovství byl opravdu připravený. Přitom za sebou neměl žádné pedagogické školy, jen učňák se specializací automechanika a licenci taxikáře.

Když se však jeho školou povinná manželka rozhodla udělat si po ukončení kadeřnického učebního oboru maturitní nadstavbu, byl to on, kdo zůstával celé dny doma sám s několikaměsíční dcerkou Ivetkou.

A aby toho neměl málo, přidali jsme mu k tomu občas na hlídání i nezbednou Lucinku – jeho malou švagrovou. Zvládal obě. Přebalování, krmení, koupání, uspávání… to všechno mu šlo na jedničku. Byl to vážně vzorný otec.

Než Katka stačila odmaturovat, on by mohl rovnou promovat – z otcovství. Doma přitom vyrůstal sám, protože dva starší bratři už z domu odešli. V prázdném bytě a s maminčiným „servisem“ mohl být králem. I přes to se rozhodl bydlet u nás.

Dobří lidé se prý všude nějak vejdou. Katka odmaturovala na samé dvojky a dokonce nyní pokukuje po vysoké škole. Odešli od nás nedávno, kdy si pronajali dvoupokojový byt v našem činžáku.

Od některých lidí jsem si musela vyslechnout svoje. „Být to moje dcera, tak se k ní vůbec nehlásím,“ řekla mi například jedna kolegyně. „A ty jak víš, že se ti to nikdy nemůže stát?“ zeptala jsem se jí, protože měla dceru jen o málo mladší než Katka.

Mně ta neobvyklá situace, kdy mě moje prvorozená dcera udělala babičkou už ve svých necelých osmnácti letech, nakonec dodala spoustu síly žít.

A jestliže jsem i předtím měla pochopení pro lidské osudy a slabosti, nyní bezpečně vím, že se vším na světě, co neohrožuje zdraví nebo život člověka, se dá vyrovnat a najít na tom i ty lepší stránky!

Eliška (39), severní Čechy

Související články
10.7.2024
S Janou, mojí ségrou, jsme neměly nikdy extra blízký vztah. Jako malá jsem ji spíš otravovala, protože jsem byla mladší sourozenec. Je to zvláštní, když jsme dospěly, nějak jsme k sobě cestu našly. Logicky jsme se chovaly jako rodina a rozumní lidé. Jenže stačí málo a lidé se zase začnou chovat jako děti. V našem případě šlo o dědictví. Stmelená rodina? Najedou to šlo... Jak jsem naznačil
8.7.2024
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. A to se mi povedlo! Jen to bylo trochu namáhavé, když jsem se dvěma kluky osaměla, protože manžel měl havárii. Když jsem se dostala do puberty, bylo se mnou k nevydržení. Máma říkala, že jsem dítě z divokých vajec. A také, že se nejspíše nikdy neusadím, že budu taková ta ztřeštěná ženská jako naše protivná sousedka. Jenže ta si domů léta vodívala chlapy a celé
8.7.2024
Nelíbila se mi už na první pohled. Mluvila se mnou jako s hlupačkou. A tajila, že byla už dvakrát vdaná a o děti se jí starala sestra! Vlastně to nebyla ještě moje snacha, ale měla se jí brzy stát. Syn mě postavil před hotovou věc. Pozval ji na oběd a oznámil mi, že se bude ženit. Andrea je prý láskou jeho života! Mně se ta jeho slečna nelíbila ani trochu. Už jsem jeho známostí pár viděla, ale
7.7.2024
Já vím, že tohle slovo se už nenosí a odkážete mě na rybí tuk, ale v naší rodině se to slovo dědí po generace. Když máte fištrón, tak vám to prostě pálí a nikdo vás hned tak nedoběhne. A umíte si se vším poradit. Děda ho měl a  babička na něho byla pyšná, třebaže žili v době, kdy se chytrost nevyplácela a pěstovala se vychytralost. To není stejné. Babička znala i peprnější výraz pro vychytralos
4.7.2024
Žili jsme si krásně do té doby, než dcera spadla do propasti dluhů, a my s ní. Nevěděla jsem, kudy kam, když vtom přišla nečekaná pomoc. Dětství naší dcery Aničky bylo šťastné, měla všechno, ale rozhodně jsme ji nerozmazlovali, i když byla jedináček. Snažili jsme se z ní vychovat dobrého člověka. Anička měla velké sny, že bude pomáhat lidem. Zní to krásně, leč nás ta její touha málem zničila.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
historyplus.cz
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
Část obránců Konstantinopole uprchne. Vytušili, že město co nevidět padne, a chtějí si zachránit život. Císař Konstantin XI. však byzantskou metropoli neopustí. Vždyť jejími ulicemi kráčely dějiny. S hrstkou nejvěrnějších druhů bude s Turky v roce 1453 bojovat do posledního dechu!   Stěhování na východ Řím ohrožují barbaři. Současně stále více jeho obyvatel konvertuje ke
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
21stoleti.cz
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
Pořád je to opomíjená záležitost, třebaže lékaři upozorňují na evidentní přínos. Význam pupečníkové krve pro lékařské zákroky byl potvrzen před 30 lety, kdy byla v pražské nemocnici v Motole provedena
Tragické následky exorcismu v Evropě
enigmaplus.cz
Tragické následky exorcismu v Evropě
Jeden z nejstrašlivějších novodobých případů údajného posednutí se odehrává v roce 1974 v anglickém městě Ossett, kde žije silně věřící křesťan Michael Taylor se svou ženou Christine. Oba společně doc
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
iluxus.cz
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
Chorvatská společnost Rimac Automobili, známá svými elektrickými hyperauty, oslavuje 15 let působení na trhu uvedením speciální edice modelu Nevera. Tato limitovaná edice, označená jako Nevera 15th An
Bezpečné randění se slunečními paprsky
nejsemsama.cz
Bezpečné randění se slunečními paprsky
Na pohlazení od sluníčka se těšíme celý rok. Bronzový nádech pokožku omlazuje a tělo působí tak nějak zdravěji. Pamatujte ale na to, že i opalování je trochu věda a má svá pravidla. Na procházkách a při sportování je nejvíce v ohrožení tvář a dekolt. Nespoléhejte na předpověď počasí, i pod mrakem si můžete spálit nos a nastřádat si pod kůži UVA záření, které
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
nasehvezdy.cz
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
Franta je v Ulici stálicí, diváky už ale další příběhy oblíbené postavy na podzim nečekají. Jeho představitel Matyáš Valenta (27) totiž s herectvím sekl! „Myslím, že jsem se hodil na to dětské herec
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
epochaplus.cz
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
Dobře znají ten pocit, když jim vestoje tleská celý stadion nebo když jim hostesky navlékají žlutý trikot. Jenže poznali i obrácenou tvář vrcholového sportu. Dny, kdy z titulních stran novin celého světa křičelo velkými titulky jejich jméno. A u něj ještě výraznější text: Dopingový hříšník… Sprintérská rivalita mu zničila život Dlouhá léta bojují o trůn nejrychlejšího
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
epochanacestach.cz
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
„Nic než tmářství kacířů,“ rozčiluje se roku 1404 pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, když se doslechne o podivných pověstech, které se vážou k hoře Blaník ve středních Čechách. Ale on už ty čarodějné rejdy jednou provždy zatrhne! Jak se rozhodne, tak také udělá. „Zakažte lidem stoupat na tu horu,“ klade na srdce pražský arcibiskup
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
epochalnisvet.cz
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
Je pátek, 5. března 1982, když do pokoje hotelu Chateau Marmont v Los Angeles vstupuje Bill Wallace. Hned na prahu ztuhne při pohledu na svého blízkého přítele, amerického komika Johna Belushiho, bezvládně ležícího na podlaze. Už mu není pomoci.   Příčinou smrti je drogový koktejl, kombinace heroinu a kokainu, slangově nazývaný speedball. Po komikově smrti
Fazolová pomazánka
tisicereceptu.cz
Fazolová pomazánka
Objevte kouzlo luštěninových pomazánek třeba s touto dobrotou z bílých fazolí. Skvělá je i na topinky. Potřebujete 300 g bílých uvařených fazolí (nebo fazole v konzervě ve slaném nálevu) 2 vejc
Moderní obývací pokoj
rezidenceonline.cz
Moderní obývací pokoj
Text: Alena Müllerová Foto: Archiv firem
Jeho děti mají vždy přednost
skutecnepribehy.cz
Jeho děti mají vždy přednost
Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou. Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem