Domů     V hlavních rolích
V hlavních rolích
7 minut čtení

Některé věci děláme hlavně kvůli druhým lidem. Tak třeba do ochotnického kroužku jsem začala chodit kvůli Ondrovi.

Líbil se mi už dlouho, ale nenašla jsem odvahu říct mu to přímo. Nepatřila jsem k nejprůbojnějším dívkám a zastávala jsem ten tradiční názor, že „balit“ má muž, nikoliv žena.

Svět se sice změnil, v moderní době je skoro všechno možné, jenže já si nedokázala představit, jak nějakému mladíkovi – natož pak přímo Ondrovi – říkám, že s ním chci chodit.

Protože můj idol bydlel přímo vedle mé kamarádky Aleny, měla jsem o něm celkem dost zpráv. Alena se mě jednoho dne zeptala, jestli bych si nechtěla zahrát divadlo. Nejprve jsem rázně podobnou myšlenku odmítla. Kamarádka mě však přemlouvala:

„Dej si říct, Jani, bude legrace. Přijímají nové členky a já si myslím, že my dvě na to máme.“ „To radši budeme chodit sportovat, třeba plavat do bazénu než se společensky znemožňovat,“ navrhovala jsem.

„Jak myslíš,“ pokrčila Alena rameny, „každopádně tam chodí i Ondra odvedle a ten si nemůže amatérské divadlo vynachválit.“ Po této větě jsem pochopitelně zpozorněla a můj názor se rychle otočil o sto osmdesát stupňů.

Alena tušila, že se mi Ondra líbí a určitě to řekla schválně. Já jsem to ale nechtěla přiznat naplno a tak jsem ještě chvíli dělala, že o celé věci přemýšlím. „No dobře,“ souhlasila jsem nakonec, „můžeme se tam jít podívat.

Stejně si myslím, že nás vyrazí pro nedostatek talentu, ale ať je tedy po tvém…“

Bála jsem se, jestli se před Ondrou opravdu neztrapním, avšak na druhou stranu to byla jedinečná příležitost, jak se s ním více sblížit.

Zanedlouho jsme se tedy se Alenou vydaly do místního kulturního domu, abychom se nechaly „otestovat“, nakolik máme herecké buňky. K mému zklamání u konkurzu Ondra nebyl, utěšovala jsem se však tím, že se s ním případně uvidím příště.

Soustředila jsem se na svůj výkon, a co nejprocítěněji odcitovala určenou pasáž z jedné divadelní hry. Byla o lásce a tak mi nedělalo problém do ní vložit skutečné city.

Starší muž, kterého mi představili jako Roberta a který byl vedoucím souboru a současně režisérem, si mě přeměřil zkoumavým pohledem a zeptal se: „Vy už jste někde hrála, slečno?“

„Ne, zatím ne,“ odpověděla jsem. Vytušila jsem, že můj výkon skutečně zaujal. A Robert mi to vzápětí potvrdil: „Ta role, ze které jste přečetla výňatek, je pro vás přímo stvořená.

Pokud máte zájem o spolupráci a chcete se stát členkou našeho souboru, garantuji vám, že ji dostanete.“ Potvrdila jsem, že zájem mám a Robertova slova mě potěšila. I kdybych zde nebyla hlavně proto, abych se setkala se Ondrou, zůstala bych, abych něco dokázala.

Alena, která byla vyzkoušena po mně, sice takový ohlas nevyvolala, ale přijata byla rovněž. Hra se měla začít zkoušet za týden. S Robertem jsem se dohodla, že roli – hlavní ženskou v dané hře – beru a dostala jsem scénář s textem.

Znamenalo to, že se budu muset ve volných chvílích učit, ale to mi nevadilo. Zvlášť ne poté, kdy jsem si celou hru přečetla a zjistila, že je skutečně zajímavá.

Na setkání souboru za týden, při němž se měly rozdělovat role a rozepisovat jednotlivé zkoušky, jsem šla opět s Alenou… a s vědomím, že tentokrát tam bude i Ondra. Moje očekávání se naplnilo hned u vchodu.

Znali jsme se od vidění a tak jsme na sebe přátelsky pokývli hlavou. „Vy budete hrát hlavní roli?“ zeptal se Ondra. „Ano, prý se na ni dobře hodím,“ přisvědčila jsem a cítila, jak mi tváře hoří napětím a studem. „Tak to bude zajímavé,“ usmál se Ondra.

„Já hraji vašeho manžela…“ Po pravdě řečeno, přála jsem si to už při čtení hry, ale říkala jsem si, že takto mi osud vstříc patrně nevyjde. Trochu jsem se roztřásla, ale snažila jsem se nedat na sobě nic znát. Kdybych byla sama, asi bych skákala radostí.

Text hry už jsem znala skoro nazpaměť a bylo tam mnoho pasáží, ve kterých si s mým „divadelním manželem“ máme vyznávat lásku. Dokonce padnou i polibky. Existuje snad lépe splněný sen než tento?

To vše na mě mělo čekat až od příštího setkání souboru. Dnešního večera proběhlo jen asi hodinové setkání všech zainteresovaných, během něhož se řešily organizační záležitosti.

Alena dostala roli mé sestry – to jsem kvitovala s povděkem, protože se lépe hraje blízký vztah s někým, s kým ho doopravdy máte. Z kulturního domu jsme odcházely v doprovodu Ondry.

Ten mi – napůl v legraci – navrhl, že bychom mohli začít zkoušet soukromě, neboť spoustu dialogů jsme měli ve hře společných. Brala jsem to víceméně jako nepřímé pozvání na rande či alespoň projevený zájem.

Vždyť něco takového Ondra vůbec nabízet nemusel… bývalo by stačilo, kdyby počkal na zkoušku souboru. Souhlasila jsem tedy, že to není špatný nápad. Alena se nabídla, že nám bude dělat nápovědu.

Možná se mnou chtěl být Ondra spíš sám, ale mně to takhle vyhovovalo víc, alespoň pro začátek.

Sešli jsme se u Aleny v neděli odpoledne. Oba dva na mě už čekali. Text jsem se mezitím naučila skoro celý nazpaměť, zejména ty odstavce, kde líčím svému protějšku, co pro mě znamená. S bušícím srdcem jsem přistoupila k recitaci vět z úvodního dialogu.

Snažila jsem se text pouze neodříkávat, ale i dostatečně „hrát“, jako by už šlo o skutečné představení. Dívala jsem se přitom Ondrovi do očí. Připadala jsem si jako v sedmém nebi.

On mi můj pohled opětoval, a když přišla řada na jeho slova, vložil do nich také silný prožitek. Na chvíli jsem sama sobě předstírala, že se nejedná pouze o nácvik divadelní hry, ale o realitu. Došli jsme k místu, kde jsem měla dát Ondrovi pusu.

Na okamžik jsem přemýšlela, jestli se nezesměšním, když budu naši zkoušku brát takto do slova a do písmene. Pak jsem ale podlehla rozpoložení, které ve mně předchozí slova vyvolala a skutečně jsem Ondru políbila.

Asi to trvalo o něco déle, než mělo… nicméně Ondra se nebránil. A Alena nám dokonce zatleskala.

Nezůstalo jen u toho jednoho soukromého setkání. Než došlo k první skutečné zkoušce, měli jsme se Ondrou a Alenou ještě další „sezení“. V kulturním domě jsme pak už tvořili natolik sehraný pár, že nás považovali za opravdové milence.

Nikomu jsem to nevymlouvala a Ondra také ne. Čekala jsem, kdy mě pozve na rande. Už to skoro viselo ve vzduchu. Došlo k tomu při dalším domácím nácviku, kterého se tentokrát Alena nezúčastnila, a proto se konalo u Ondry v bytě.

V místě, kde mi Ondra měl vyznat lásku, přidal několik slov, která ve hře nebyla – to jsem okamžitě poznala, protože už jsem ji znala do posledního písmene. Zareagovala jsem stejně.

Jeden od druhého jsme se nemohli odtrhnout pohledem a vyměňovali jsme si vyznání, která už neměla s hrou nic společného. Polibek, který následoval, ve scénáři rozhodně nebyl…

Premiéra se konala za dva měsíce. Měla docela slušný ohlas, i když se jednalo o amatérské divadlo. Já a Ondra jsme v hlavních rolích excelovali.

Do hry jsme si přidali i svá vlastní slova, ale nikomu to nevadilo, ani režiséru Robertovi ani divákům, kteří nic nepoznali.

Bylo to jistě hlavně proto, že vše, co jsme si takhle veřejně na divadelních prknech řekli, mělo svůj reálný podklad ve skutečném životě…

Jana (25), severní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Moje máma se tehdy bála, že se už nestihnu vdát a zůstanu na ocet. Ale osud se nade mnou ještě slitoval a dopřál mi lásku jako z románů. Našla si mě, když jsem ji nejméně čekala. Táhlo mi už na čtyřicet, když jsme se seznámili, a to ne zcela tradičním způsobem. Jela jsem jako vždy z práce na kole. Byl pěkný předjarní den, nezvykle slunečno. Šlapala jsem po úzké asfaltce, když tu si všimnu, že z
5 minut čtení
Když jsem se zhroutila z nešťastné lásky, nějak se mi už nechtělo žít. Naštěstí se objevil ten můj dobroděj a ukázal mi cestu. Petr byl moje životní láska, znali jsme se od dětství. Běhali jsme spolu na hřišti a chodili do stejné školy. V prváku jsme spolu začali chodit a po maturitě jsme se chtěli vzít. Věděli to všichni, naše rodiny, celá škola, celé městečko. Byla jsem nejšťastnější holka po
3 minuty čtení
Vše nasvědčovalo tomu, že jsem udělala štěstí. Vdát se Rakouska bylo terno. Měla jsem bohatého manžela, ale životní láska to nebyla. Táta vždycky říkal, že jediný rodinný poklad jsem já. Měla jsem hezké dětství, ale trpěla jsem mindráky, protože spolužačky chodily lépe oblečeny a bydlely v hezčích bytech. My jsme doma žili takříkajíc z ruky do úst. Tehdy jsem si ty komplexy nepřipouštěla, dnes
5 minut čtení
Kamarádky mě kritizovaly, že jsem moc náročná a vybíravá. Rodiče zase, že jsem je zklamala. Začala jsem o sobě pochybovat. Nemají všichni nakonec pravdu? Něco na těch všech tvrzeních bylo. Měla jsem na všechny vysoké nároky! Nemínila jsem snižovat laťku a vyžadovala jsem po všech slušné jednání a pravdomluvnost. Přece jsem toho od nich nechtěla až tak moc! Odsuzovali mě neprávem Stejné ná
3 minuty čtení
Mužům jsem se dlouho vyhýbala, protože dvě zklamání mi stačila. Se zradou v lásce jsem se smířila až po mnoha letech! Ten, kdo mě poznal po třicítce, si mohl myslet, že jsem nespolečenská samotářka, která se mužů bojí. Nikdo mě totiž nikdy neviděl v žádném vztahu a na pokusy kolegů v práci jsem reagovala zásadně odmítavě. Proč? Před lety mě totiž potkala tvrdá zkušenost v lásce, ze které jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jednoduché líčení v pěti krocích
nejsemsama.cz
Jednoduché líčení v pěti krocích
Nechcete ztrácet čas dlouhým líčením, ale přitom chcete vypadat upraveně? Je to možné! Postačí vám k tomu pouhých pět kosmetických produktů a během pár minut je hotovo. Minimální výbava Nejsnazší cestou, jak ušetřit čas i peníze, je používání multifunkčních produktů. To oceníte doma, ale i na cestách, kam si nemusíte vozit plnou kosmetickou taštičku s make-upem. Vystačíte si s pěti produkty, které
Násilí, ale i ovlivňování mysli. Jaké kroky podnikají architekti Nového světového řádu ?
epochaplus.cz
Násilí, ale i ovlivňování mysli. Jaké kroky podnikají architekti Nového světového řádu ?
Stejně jako existují teorie o původcích světových změn a o jejich cílech, nabízejí konspirátoři i několik různých způsobů, jak se k Novému světovému řádu nakonec lidstvo dobere. Nabízíme vám ty nejzajímavější. 1. Krůček po krůčku Konspirační teorie nejčastěji operují s tím, že k NWO lidstvo směřuje pomalými, leč neustálými kroky a společenskými změnami. A tak
Badatelé zachytili pod hladinou moře podezřelé neutrino
21stoleti.cz
Badatelé zachytili pod hladinou moře podezřelé neutrino
V hlubinách Středozemního moře fyzici zaznamenali stopu subatomární částice, která se obvykle řítí vesmírem neuvěřitelnou rychlostí. Jedná se o nejenergetičtější neutrino, jaké bylo kdy na Zemi zaznam
Za kariérou musel Holub až do Francie
nasehvezdy.cz
Za kariérou musel Holub až do Francie
Na dětství strávené se dvěma herci vzpomíná Antonín Holub (28) s velkou láskou. I když měli Barbora Hrzánová (60) a Radek Holub (56) práce víc než dost, čas si na něj vždy udělali, podnikali výlety a
Pečené lišky
tisicereceptu.cz
Pečené lišky
Ve specializovaných obchodech koupíte lišky po celý rok. A tak si i kdykoliv můžete dopřát tuto dobrotu. Suroviny na 4 porce 500 g čerstvých lišek 100 g másla 2 cibule 100 g anglické slaniny
Přízrak u kormidla: Zachránil zkušenému mořeplavci život duch mrtvého námořníka?
enigmaplus.cz
Přízrak u kormidla: Zachránil zkušenému mořeplavci život duch mrtvého námořníka?
Mořeplavec Joshua Slocum obeplul jako první člověk úplně sám celý svět. Během této dobrodružné a osamělé plavby byl ale zároveň svědkem nadpřirozené události. Na moři se prý střetl s přízrakem! Lze je
Projekt Spyder: Luxusní jachta, která překvapí svým kontrastem
iluxus.cz
Projekt Spyder: Luxusní jachta, která překvapí svým kontrastem
Představte si jachtu, která na první pohled vyzařuje syrovou sílu a futuristickou eleganci, ale jakmile vkročíte dovnitř, ocitnete se v něžném světě pastelových tónů a sofistikovaného minimalismu. To
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
rezidenceonline.cz
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
Krajina Švýcarských Alp s bujnými štíty a křišťálově čistými jezery byla vybrána pro další dechberoucí projekt LUXXU, jenž krásu zdejšího prostředí plynule integruje do špičkově vybavených interiérů. Exkluzivní chata se tak stává utopickým rájem se směsí tradičních a moderních designových prvků. Wow efekt zaútočí na příchozího hned v exteriéru – moderní architektura s kamennými a dřevěnými
Milence jsem si vymyslela
skutecnepribehy.cz
Milence jsem si vymyslela
Žili jsme ve vyhořelém manželství. Byli jsme věčnými hádkami tak vyčerpaní, že jsme spolu raději už vůbec nemluvili. Pozorovala jsem nejlepší kamarádku, jak s manželem senzačně tancují. Asi jsem měla smutné oči, protože si pak ke mně přisedla a povídá: „Vypadáš jako pes, který nemůže najít páníčka. Co tě trápí?“ Povzdechla jsem si: „Jak to s Mirkem děláte, že jste
Kradl Karel May z pomsty?
epochalnisvet.cz
Kradl Karel May z pomsty?
Páté dítě v chudé rodině obvykle není předurčeno k velkým cílům, ale zatímco rodiče Karla Maye mají plné ruce práce s obživou, je tu naštěstí babička, která mu čte a vypráví.   Ve škole chlapec patří k nejnadanějším a učitelský seminář dokončí, i když nad ním visí hrozba vyloučení pro krádež šesti svíček. Na učitelských místech pak Karel May
Uspíšil Přemysl Otakar II. popravu svého soka?
historyplus.cz
Uspíšil Přemysl Otakar II. popravu svého soka?
Dva vznešení mladíci v žaláři pevnosti Castel dell´Ovo v Neapoli hrají šachy. „Budete popraveni!“ oznamují jim jejich věznitelé. S Konradinem Štaufským a Fridrichem Bádenským ovšem zpráva podle legendy ani nehne. Partii v klidu dohrají. Pak teprve skončí příběh plný odvahy, touhy po dobrodružství, romantiky, naivity a zrady, do kterého byl mimo jiné zapleten i český
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
epochanacestach.cz
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
Pohodová, plná zážitků, relaxující a zkrátka skvělá. Taková je dovolená v údolí naší největší vodní nádrže. Lipenský areál nabízí rok od roku čím dál širší paletu možností, jak trávit vaše volné dny. A abyste si onu paletu vychutnali vrchovatými doušky, nemusíte čekat do léta. Naopak! Přiznejme si, že zima je už za dveřmi… Nechte se