Domů     Změnily nás okolnosti
Změnily nás okolnosti
9 minut čtení

Nebylo to jednoduché oznámit manželovi tu zprávu. Sdělila jsem mu, že volali moji rodiče a zvou nás na víkendovou návštěvu.

Můj manžel se na mě podíval: „Vysvětlila jsi jim, v jaké se nacházíme situaci?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Možná by to ale byla ta nejvhodnější příležitost jim všechno říct,“ podotkla jsem.

Po dvouletém manželství jsme totiž pomalu, ale jistě mířili k rozvodovému soudu. Zatím jsme o tom věděli jen my dva. Víceméně jsme už byli rozhodnuti. Věděla jsem, že mámu s tátou to bude mrzet.

Když jsem si před dvěma roky Erika brala, byla to super svatba se sto návštěvníky a perspektivou společného života až do smrti. Nyní se náš vztah rozpadal. A na dítě, které by nás alespoň trochu mohlo stmelit dohromady, jaksi zatím nezbyl čas.

Erik chvíli přemýšlel a pak řekl: „Dobře, pojedeme. Možná to bude poslední víkend, který u vašich strávíme.“ „Možná…“ přikývla jsem, „pokud si to nerozmyslíme.“ „Už jsme se o tom bavili mockrát, Zuzano,“ povzdechl si Erik.

„A víš, že se shodneme na tom, že další pokračování našeho manželství by bylo jenom prodlužováním agónie. Nevím, co ti ještě můžu dát a nevím, co ty bys mohla dát mně.

Jen se vzájemně trápíme.“ „Nebudeme v tomhle rozhovoru dál pokračovat, Eriku, ano?“ požádala jsem. „Stejně bychom opakovali už stokrát vyslovené.

Jsi hodný, že souhlasíš s tím víkendem, děkuji ti.“ Erik se na mě podíval, jako by chtěl ještě něco dodat, ale pak jen mávl rukou. To znamení rezignace bylo charakteristické pro naši současnou situaci.

Oba jsme pořád jen nad něčím mávali rukou… prostě to už nemělo cenu a bylo jen otázkou času, kdy tomuto pocitu dáme oficiální punc.

Vyrazili jsme v sobotu časně ráno. Bydleli jsme s Erikem na severu Čech, zatímco moji rodiče v Posázaví. Cesta autem probíhala jako vždy v poslední době spíše mlčky.

Nechtěla jsem dávat najevo okázalý nezájem tím, že bych si četla – už jednou jsme se kvůli tomu s Erikem pohádali. Dívala jsem se proto do krajiny. Byl pošmourný den, obloha zatažená a občas drobně mžilo. Nic, co by člověku zvedlo náladu.

Jediný dramatický okamžik přišel ve chvíli, kdy se před nás na poslední chvíli vecpal bezohledný řidič, který předjížděl přes plnou čáru. Erik to ubrzdil, ale bylo to jen tak tak. Strašně jsem se polekala.

Zatímco Erik hlasitě nadával, já jsem si v duchu říkala, jak málo někdy stačí a všechno se může změnit. Nezaviněná nehoda… a svět může zčernat nebo zmizet úplně. Co jsou, viděny touto optikou, běžné lidské hádky?

Pomyslela jsem si, zda to s Erikem nepřeháníme a nevzdáváme se předem. Pořád ještě jsme spolu, většina věcí v našem manželství funguje. Dalo by se to řešit – kdybychom chtěli. S těmito myšlenkami jsem strávila zbytek cesty.

Moji rodiče nás hezky uvítali, jako ostatně vždy. Oba jsme s nimi měli dobrý vztah. Nikdy jsme v jejich přítomnosti neřešili žádné spory, nikdy jsme se nedovolávali nějakého zastání.

Mám s tátou nás považovali za bezkonfliktní pár, kterému chybí ke štěstí jen dítě. O to víc budou zaskočeni, až se dozvědí, jaká je skutečná situace. Erik mi slíbil, že o tom začne mluvit až v neděli, abychom nekazili celý víkend.

Zatímco táta odešel s Erikem na ryby, já jsem zůstala s mámou, abych jí pomohla s přípravou oběda. Takhle to většinou probíhalo. Během práce jsme si navzájem sdělily, co je nového.

Odpoledne jsme pak chodívali všichni čtyři na procházku do přírody a večer se u vína probírala politika a podobné záležitosti. Tentokrát jsem ale na mámině straně cítila jakési napětí a nervozitu. Že by tušila, co se chystáme sdělit?

Některé věci se zkrátka vycítí, i když se navenek neukazují. Problém však byl úplně jinde. „Zuzanko, musím ti něco závažného říct,“ nevydržela to už máma. „Ano, poslouchám,“ odpověděla jsem.

„Jedná se o tátu,“ pokračovala máma, „už delší dobu nebyl po zdravotní stránce úplně v pořádku. Tento týden byl na vyšetření a výsledek byl špatný.“ Ztěžka jsem polkla. Hlavou mi blesklo jediné slovo, které jsem ale nechtěla slyšet vyslovené nahlas.

Neodvažovala jsem se zeptat sama na podrobnosti. Kdybych mohla tenhle rozhovor vzít zpátky a vymazat ho z historie, hned bych to udělala. Musela jsem si však vyslechnout trpkou pravdu až do konce. „Pozvala jsem vás sem vlastně kvůli tomu.

Táta to nese statečně a tváří se, že o nic nejde. Však ho znáš, jaký je paličák a silná osobnost. Mluvila jsem s doktorem o samotě. Táta neví úplně všechno. Řekli mu, že se to dá vyléčit, když bude bojovat.

Mně doktor sdělil, že naděje je tak padesátiprocentní a zbývají mu nanejvýš tak dva roky života.“ Podívala jsem se na mámu. Nesla to také hrdinně. Věděla jsem, jak nemá ráda scény nebo slzy.

Jenže když se takovou věc dozvíte o nejbližším člověku, nedá se tomu zabránit. Já sama jsem se rozplakala… vždyť to byl můj táta!

Za těchto okolností nepřicházelo v úvahu, abychom před rodiči řešili s Erikem své problémy nebo jim oznamovali něco o rozvodu.

Poté, co jsem se trochu uklidnila – i za pomoci mámy, která přece jen s tou informací žila už pár dnů – umínila jsem si, že s Erikem musím co nejdříve promluvit. A také nesmím dát před tátou v žádném případě najevo, že vím o skutečném rozsahu jeho nemoci.

Když byl oběd hotový, šla jsem ven, abych tátu i svého muže zavolala. Táta byl sbalený hned, Erikovi to chvíli trvalo. Neušlo mi, jak se mi táta podíval do očí. Nedokázala jsem ten pohled vydržet. Bála jsem se, co by si přečetl v tom mém.

I tak mu ale muselo být jasné, že mi máma o jeho stavu řekla. Táta nás nechal o samotě a zamířil k domu. Zůstala jsem s Erikem u řeky, zatímco si balil rybářské náčiní. Podíval se na mě a všiml si, že se něco muselo stát. Hned se na to zeptal.

„Táta je vážně nemocný, Eriku,“ prozradila jsem mu třesoucím se hlasem. „Možná, že ho čekají jen dva roky života.“

Erik se zarazil. Ať už byl jakýkoliv a měl své chyby jako každý muž, v jednom nad ostatní vynikal: dokázal mít soucit a dát ho najevo. Položil prut do trávy a přistoupil ke mně. Objal mě a pohladil po vlasech.

Vzhledem k tomu, že spontánní něžnosti jsme v posledních týdnech ze svého partnerského života vyčlenili, zapůsobilo na mě to gesto neobyčejně silně – ve spojitosti s citovým otřesem, který jsem před chvílí zažila.

Tohle byl zase ten „původní“ Erik, jakého jsem znala dřív a jakého jsem milovala. „Musíme jít, aby to nebylo nápadné,“ pošeptal mi Erik. Přikývla jsem a otřela si oči.

Ve výrazu tváře svého manžela jsem viděla, jak ho rovněž zdrtilo to, co jsem mu před chvílí oznámila. Stiskl mi ruku: „Dokud je naděje, člověk má doufat.“

Vrátili jsme se k našim do domu. Všichni čtyři jsme věděli, že ta tvrdá pravda už byla vyslovena. Nikdo se o tom ale ani nezmínil. Snažili jsme se chovat, jako kdyby probíhal normální víkend – jeden z mnoha, které jsme tu už zažili.

Po obědě následovala pravidelná procházka. Počasí se vybralo a na obloze vyšlo slunce. Přesto jsem v sobě měla pocity smutku a tísně. Všechny problémy, které jsem nosila v hlavě do včerejška, byly najednou malicherné.

Záleželo na mně a na Erikovi, jak se k nim postavíme. Byla to otázka dobré vůle. Na zprávu o tátově nemoci se ale nedalo reagovat jinak než bezmocí. Udělala bych sto miliónů ústupků komukoliv v čemkoliv, kdyby to mohlo tátovi nějak pomoci.

Obdivovala jsem ho, jak nedává nic znát. Jak jsem ho za ta léta znala, velmi by se ho dotklo, kdybychom ho nějak litovali. Byl by dokonce naštvaný.

Občas jsme se s Erikem po sobě nenápadně podívali a já pochopila, že i můj manžel má podobné myšlenky – a stejně jako já cítí vůči mému tátovi soucit i obdiv zároveň.

Po lehké večeři jsme seděli v zahradním altánku. Víno jsme tentokrát nepili, nějak nebyla chuť rozpoutávat velkou zábavu. Spát jsme šli brzy, už v půl jedenácté. V minulosti jsme většinou sedávali venku přes půlnoc.

Teprve když jsme se s Erikem ocitli definitivně o samotě v pokoji pro hosty, řekl mi můj manžel: „Mrzí mě, že jsem tvému tátovi vyprávěl o nás dvou, když jsme byli před obědem na rybách.“

„Co jsi mu řekl?“ pohlédla jsem na něho vylekaně. „Pravdu,“ povzdechl si. „A co na to říkal?“ chtěla jsem vědět. „Prý prožil s tvojí mámou spoustu krizí, ale vždycky se z nich dostali.

A jednou poznám, že jsou na světě důležitější věci… teď už vím, jak to myslel,“ tvářil se Erik provinile. „Nic si z toho nedělej, nevěděl jsi o tom,“ prohlásila jsem, ale dobře mi rozhodně nebylo.

„Zítra mu řeknu, že jsem si to rozmyslel a rozvádět se nechci,“ podíval se na mě Erik. „Myslíš, že tu změnu bude přičítat té… nemoci?“ „Na tom přece nezáleží,“ odpověděla jsem a bojovala přitom se slzami, „podstatné je, jestli spolu chceme být my dva.

Já tátovi věřím, že se s tou nemocí porve. On je bojovník, jen tak se nedá. Jsem připravená pro něho obětovat cokoliv. Ale to neřeší náš problém, Eriku. My dva jsme k sobě přestali hledat cestu. Já bych se o to chtěla znovu pokusit.

Uvědomila jsem si, že chyba byla i na mé straně a chci s tím něco dělat.“ „Tak to jsme dva,“ řekl Erik šeptem a vzal mě za ruku. Trochu jsem se styděla, že nás k vzájemnému pochopení musely dovést až nepříznivé okolnosti…

Druhý den po obědě jsme odjeli zpátky domů. S tátou jsem se loučila snad deset minut. Zašeptal mi do ucha to, co jsem chtěla slyšet:

„Neboj, holčičko, mě jen tak něco nedostane.“ Vraceli jsme se s Erikem stejnou cestou jakou jsme včera přijeli, v tomtéž autě… ale jako dva jiní lidé.

Zuzana (26), severní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Nikdy mi neudělal nic dobrého, dokonce ani v mládí. Teď je z něho pomatený stařík a já se musím starat. Moji pomoc potřebuje stále, ve dne i v noci. Nemohu jinak, rodina by mě odsoudila! Když zazvonil u našich dveří, skoro jsem ho nepoznala. Byl to vlastně docela šok, co jsem viděla. Těžce onemocněl Z pohledného muže, který nenechal jedinou sukni na pokoji, se stala roztřesená troska. Opí
3 minuty čtení
Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji držela příliš zkrátka. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak nejen o ni. Nikdy v životě jsem neměla tak vysoké ambice, jako u svých dětí. Chtěla jsem pro ně jen to nejlepší, a podle mého manžela jsem to přeháněla. Byla jsem na ně přísná, nikdy jsem jim neomluvila školu, pokud nebyly opravdu nemocné. Taky jsem je zaps
3 minuty čtení
Rozvod rodičů mě šokoval. Zůstala jsem u táty, máma si budovala nový život s milencem. Bylo toho na mě opravdu moc. Když se naši rozvedli, bylo mi třináct. Máma odešla k milenci, pustila se s ním do budování nového života a já zůstala s tátou. Tolik nocí jsem proplakala! Táta se pokoušel všechno mi nějak vysvětlit, jenomže jak vysvětlíte malé holce, že ji opustila máma? Tátovi to moc nešlo, ste
5 minut čtení
Někdy ten náš život vypadal už beznadějně. Díky soudržnosti a taky notné dávce štěstí se nám ale podařilo všechny nástrahy osudu úspěšně překonat. Moji rodiče se velmi milovali a svoji vzájemnou lásku si dávali denně najevo. Tatínek třeba dal jen tak mamince pusu a ona ho jen letmo pohladila po vlasech. Vždycky jsem si přála, abych i já našla podobnou lásku. Čtyři děti daly zabrat Podařil
3 minuty čtení
Dostávala jsem od táty fantastické dárečky, celá škola mi záviděla. Ale oděvů už byla plná skříň, a tak jsem si přála něco úplně jiného. pro vévodkyni. A já když jsem ti tuhle koupila šaty, dostala jsi záchvat smíchu a řeklas, že si to na sebe nevezmeš.“ No jasně, byly to šaty z textilu na náměstí, tak nepodobné oslňujícím oděvům od táty. Pokaždé se ptával: „Tak copak by moje holčička chtěla?“
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Bobule s nevšedními účinky
nejsemsama.cz
Bobule s nevšedními účinky
Asijská tradiční medicína je ve světě velice populární a řada léčivých rostlin a plodů, které používá, se začíná využívat i u nás. Mezi ně patří i plody kustovnice. Drobné červené bobule mají své místo v medicíně tibetské, čínské, japonské i korejské. Podle léčitelů zlepšují obranyschopnost, zvyšují potenci, zpomalují stárnutí a přispívají k vyšší vitalitě. Dají se využít k posílení plic
Nová chronologie: Vyvíjelo se křesťanství bez Krista?
epochaplus.cz
Nová chronologie: Vyvíjelo se křesťanství bez Krista?
Mohlo být všechno jinak, než se dětí učí v dějepise? Ruští akademici jsou o tom přesvědčeni. Nad jejich názory však jiní odborníci nesouhlasně kroutí hlavou. Anatolij T. Fomenko a Gleb V. Nosovskij jsou spoluautory řady knih, v nichž detailně rozpracovali svou teorii, týkající se chybného pojetí v současnosti platné chronologie. Dějiny totiž pokládají za kratší
5 portrétistů ve službách vládců: Vylepšoval malíř Napoleonovi image?
historyplus.cz
5 portrétistů ve službách vládců: Vylepšoval malíř Napoleonovi image?
Hubený mnich v plandavé kutně jde docela najisto. Koneckonců, v Madridu ví každý, kde bydlí Goya. „Pan dvorní malíř pracuje?“ zeptá se, když ho vpustí dovnitř. „Doveďte mě k němu,“ vyprosí si. Goyovi se roztřesou ruce, když mu mnich podá beze slova zapečetěný list. Tuší, co v něm je, už jednou takový dostal. A pak stačí jediný pohled
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
rezidenceonline.cz
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
Ikonický domov někdejší americké televizní legendy, zaujímající téměř tisícovku čtverečních metrů obytného prostoru, představuje vyváženou kombinaci historického kontextu s nadčasovou elegancí a moderním komfortem. Sídlo bylo v majetku Johnnyho Carsona, známého jako „Král noční show“, který v letech 1962–1992 vedl NBC’s The Tonight Show. Ve své době byl jednou z nejoblíbenějších televizních osobností ve Spojených
Hřála jsem si hada na prsou
skutecnepribehy.cz
Hřála jsem si hada na prsou
Starala jsem se o ni z lítosti. Stará paní, která byla na všechno sama. Se vším jsem jí pomohla, ale nenapadalo mě, že může být tak zlá a falešná. Moje radost neznala mezí, když se mi konečně podařilo vyměnit svůj velký byt za malý a levnější. Ne o moc, ale každá stovka je v důchodu dobrá. Byla mi sympatická Koupila jsem si i nový
Hlívový guláš
tisicereceptu.cz
Hlívový guláš
Dokonalý vegetariánský, ale i veganský pokrm, který i lehce připomene chuť masa. Suroviny na 1 porci 125 g hlívy ústřičné pepř 1 krajíc (50 g) žitného chleba 1 str. česneku špetka soli 1 ml
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
epochalnisvet.cz
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
Před zamyšlenou Pearl Curranovou leží právě dopsaný román Telka. Obsahově ani stylisticky není nijak zvlášť výjimečný. Pozornost si přesto zaslouží. Ačkoli ho Curranová napíše, ona sama tvrdí, že není jeho autorkou. Jak to? Slova jí měl nadiktovat duch. Komu měl patřit a jak s ním mladá Američanka navázala spojení?   Na stole leží deska,
Irská houba mění pavouky v zombie
21stoleti.cz
Irská houba mění pavouky v zombie
Letos bude mít premiéru druhá řada seriálu Last of Us, ve kterém parazitická houba mění lidi v zombie. To, co je pro lidi televizní zábavou, je však pro některé nebohé pavouky krutou realitou. V seve
Bohdalová a Staš si byli blízcí i po rozvodu
nasehvezdy.cz
Bohdalová a Staš si byli blízcí i po rozvodu
Díky své úctyhodné kariéře je Jiřina Bohdalová (93) hereckou legendou, ale o jejím prvním manželství s významným fyzikem a seismologem Břetislavem Stašem (†93) se nikdy příliš nemluvilo. Přitom uz
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
epochanacestach.cz
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
Jméno architekta Dušana Jurkoviče bylo vždy nejen zárukou kvality, ale také symbolem umělecké originality, vycházející z lidových tradic. To vše umělec dokázal i na jednom z nejposvátnějších míst na našem území. Mariánské poutní místo v Hostýnských vrších má tradici už od dob středověku. Hora Hostýn má dva vrcholy a na jižním, o něco nižším, byl v polovině 18. století
Věž bláznů: Prováděl zde císař Josef II. alchymistické pokusy a tajné rituály?
enigmaplus.cz
Věž bláznů: Prováděl zde císař Josef II. alchymistické pokusy a tajné rituály?
Na mapě rakouské Vídně ji objevíte pod názvem Narrenturm – Věž bláznů. Postavena byla v roce 1784 a stala se první psychiatrickou nemocnicí kontinentální Evropy. Její historie je však spojena i s císa
Hvězdný J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
iluxus.cz
Hvězdný J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
„Styl hodinek G-Shock, který je odolný a odvážný, vždy rezonoval s mou životní cestou,“ nechal se slyšet J Balvin během odhalení nové speciální edice hodinek G-Shock, které navrhl. „Chtěl jsem vytvoři