Vždy jsme byli tady ve vesnici náplavy. Ale nakonec nás lidé vzali mezi sebe. Manžel Břéťa s chlapy vysedával v hospodě. A já chodila na kafíčko k sousedkám. Měli jsme se tu opravdu dobře. A nebýt té Břéťovi nesmyslné žárlivosti, mohli jsme si tak v klidu žít dodnes.
Všechno to začalo před pěti lety na hasičském plese. Břéťa šel na ples jako vždy dobrovolně, ale dopředu mě ujišťoval, že tancovat nebude. Nevadilo mi to, už jsem si zvykla. Nakonec na tancovačce u nás ve vesnici se vždy našlo dost ochotných tanečníků, kteří mého manžela zastoupili. A tak tomu bylo i tentokrát. Zábava byla skvělá, já si dobře zatancovala. Břéťa vyhrál v tombole hlavní cenu. Ale moc veselý přesto nebyl. Už cestou domů něco neustále vykládal o Frantovi. Prý proč jsem se na něj tak zubila. Nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost. Byly tři hodiny ráno a oba jsme měli dost v hlavě.
Fantazie pracovala
Jenže Břéťa na to na všechno nezapomněl ani po vystřízlivění. Ráno mě opět podrobil křížovému výslechu, co jsme si včera večer při tancování s Frantou furt povídali a čemu jsme se smáli. Přišlo mi to absurdní, protože jsem na plese tancovala s mnoha sousedy. A Franta rozhodně nebyl ten, s kterým bych se bavila nejvíc. Ale docela mi to manželovo neustálé vyslíchání zkazilo náladu. Znala jsem mužův sklon k žárlivosti a byla jsem proto ve střehu.
Další kolo
Asi týden se nic nedělo. Pak jsme s Břéťou potkali Frantu na návsi. Hnal se k nám, jako vždy rozesmátý v dobré náladě. „Alenko, objednal jsem tu sadbu česneku, jak si chtěla. Zítra ti ji přinesu. Břéťa zrudl jako krocan, ale ovládl se. Rychle jsem ho chytla podpaží a hnala s ním pryč. Neřekl ani slovo a já doufala, že se nic tak hrozného nestalo.
Schoval se ve křoví
Druhý den, když jsem přijížděla k domu, jsem už z dálky viděla Frantu stát u branky s bedýnkou česneku. Na chvíli mi hlavou prolétla myšlenka, že nebudu zastavovat a pojedu dál. Bohužel jsem to neudělala. Pustila jsem Frantu i s bednou na zahradu. A pak jsem ho ještě pozvala na kafe. V tu chvíli mi to nepřišlo nijak nepatřičné. Franta mi ještě stačil slíbit, že Břéťovi přijde pomoc se dřevem, když do místnosti vlítl můj muž. Řval na vyjeveného Frantu ať okamžitě vypadne a neleze mu za ženskou.
Na vesnici se ví všechno
Samozřejmě, že to brzy věděla celá vesnice. Jak nás Břéťa šmíroval ukrytý v křoví na zahradě. Všichni se tím dobře bavili, jen manžel ne. Bohužel chlapi nepochopili, že Břéťovi chybí jejich smysl pro humor. Hecovali ho a zřejmě mu o mně a Frantovi napovídali nějaké hlouposti. I přesto, že jsem se snažila sousedovi vyhýbat, jak jen to šlo. A tak se nakonec stalo to, co bohužel přijít muselo.
Dva panáky navíc
Manžel zase jednou v hospodě poslouchal hloupé řeči kamarádů a lámal do sebe jednoho panáka za druhým. A pak to přišlo. Zabouchal u sousedů na dveře a když Franta vyšel, začal ho mlátit hlava nehlava. Zkopal surově i jeho psa, který se ho snažil bránit. Pak ho odvezla policie. Franta skončil v nemocnici. Dlouhému léčení se nevyhnul ani chudák pes.
Nemluví se mnou
Břéťu obžalovali a možná půjde i sedět. Vesnice, kde se na náš účet všichni tak dobře bavili, se obrátila proti mně. To oni přece vyhecovali chorobného žárlivce k činu. Ale teď to vypadá, že za všechno můžu já. Jezdím z práce, do práce. Jinak nevystrčím hlavu z baráku. Cítím to jako velkou nespravedlnost.
Petra L. (54), Benešovsko
