Domů     Hrobníkem byl dávno zesnulý muž
Hrobníkem byl dávno zesnulý muž
6 minut čtení

Na hřbitov jsem chodila vždycky ráda. Bylo to místo klidu, odpočinku a krásných vzpomínek na moje milované. Pak jsem tam ale jednoho mrtvého, jak chodí mezi náhrobky, uviděla na vlastní oči.

Někdo považuje hřbitov za pochmurné a depresivní místo. Pro mě však bylo symbolem klidu a míru. Na hřbitov v našem městečku jsem chodila pravidelně už jako malá holka s babičkou.

Dědeček zemřel, když mi byly pouhé dva roky, tak jsem babičku k jeho hrobu vždy každou první sobotu v měsíci doprovázela. Pokaždé jsme mu na hrob položily květiny, zapálily za něj svíčku a babička mi pak vyprávěla, jaký byl. Díky jejímu povídání jsem dědečka svým způsobem poznala.

Pravidelné návštěvy

Tento zvyk – pravidelně navštěvovat hřbitov a vzpomínat na své blízké, kteří už odešli na věčnost, u mě přetrval i do dospělosti. Rodiče mi tragicky zahynuli při autohavárii, když mi bylo necelých čtyřicet let.

Od té doby jsem pravidelně, každou neděli, chodila k jejich hrobu. Občas mě doprovázel manžel nebo dcera. Povětšinou jsem ale na hřbitov chodila sama.

Pokaždé jsem očistila náhrobní desku, zapálila za rodiče svíčku a pak jsem dala průchod krásným a radostným vzpomínkám. V tu chvíli jsem měla pocit, jakoby tu byli zase se mnou.

Podivínský muž

Před několika lety se mi však na hřbitově přihodilo něco podivného. Doteď nevím, co si o tom všem mám myslet. Bylo podzimní odpoledne roku 2010. Venku bylo pošmourno, foukalo to tam a navíc i slabě mrholilo, ale já jsem se i přesto na hřbitov vydala.

Procházela jsem úzkou uličkou mezi náhrobky až dozadu, k místu, kde byli pochováni moji rodiče. Nevlídné počasí odradilo od návštěvy mnoho lidí, takže jsem skoro nikoho nepotkala.

Až teprve několik metrů od místa, k němuž jsem mířila, jsem spatřila staršího vousatého muže v brýlích, který pečlivě čistil jednu náhrobní desku.

Jakoby mě neviděl

Slušně jsem dotyčného pozdravila, ale odpovědi se mi nedostalo. Napadlo mě, že mě možná neslyšel. Vypadal podivně, trochu jako bezdomovec. Pak jsem si ale všimla, že má na sobě montérky.

Z toho jsem usoudila, že to bude patrně nějaký zaměstnanec hřbitova, nejspíš hrobník.

Sice jsem ho tu předtím nikdy neviděla, ale na druhou stranu jsem zdejšího hrobníka vlastně ani moc neznala. Pokrčila jsem rameny a pokračovala jsem dál k hrobu mých blízkých. Na podivného hrobníka jsem už dál nemyslela.

Když jsem se ale o necelou hodinu později vracela toutéž uličkou zpátky, opět jsem na muže narazila. Čistil další hrob. Znovu jsem mu řekla „dobrý den“, ale ani tentokrát mi dotyčný neodpověděl. Ani se neobtěžoval zvednout hlavu a alespoň mi kývnout na pozdrav. Nevychovanec, pomyslela jsem si, a šla si dál po svých.

Něco mumlal

Při další návštěvě hřbitova jsem onoho hrobníka znovu potkala. Opět u stejných hrobů. Ze slušnosti jsem zamumlala „dobrý den“, ale už jsem ani neočekávala odpověď. O to větší bylo moje překvapení, když se muž zvedl a kývl mi na pozdrav.

Pak začal něco povídat, ale nebylo mu vůbec rozumět. Jen stěží jsem zachycovala jednotlivá slova. Navíc bylo šero, takže jsem mu ani pořádně neviděla do tváře. Všimla jsem si jen, že je dost bledý. Stála jsem rozpačitě na místě a nevěděla moc, co dělat.

Vybavovat se s ním, se mi vážně nechtělo. Naštěstí se zdálo, že to pochopil – najednou se odmlčel, otočil se a dál se věnoval své práci.

Setkání s podivným hrobníkem mi dvakrát příjemné nebylo, proto jsem se rozhodla, že zpátky půjdu jinou uličkou, abych ho už nepotkala. Hlavou mi však vrtalo, proč ho pokaždé vidím jen u těch dvou stejných hrobů.

Zatřepala jsem hlavou, abych myšlenky na něj setřásla, a přidala do kroku, abych už byla co nejrychleji ze hřbitova pryč.

Už jsem ho nepotkala

Uběhlo několik týdnů a já jsem na podivínského hrobníka téměř zapomněla. Vzpomněla jsem si na něho vlastně zase až u hřbitovní brány, když jsem šla ke hrobu svých rodičů. Byla zima a mrazivo, ale obloha byla jasná a sluníčko krásně svítilo.

Když jsem procházela kolem těch dvou hrobů, docela se mi ulevilo, že tam tentokrát nikdo není. Došla jsem až k hrobu rodičů a jako obvykle jsem si s nimi tiše povídala. Líčila jsem jim, co je v mém životě nového.

Že se dcera dostala na vysokou školu a že s manželem pojedeme na jaře na víkend do Říma. Po půlhodině se do mě dala zima, tak jsem se zvedla a vydala se pomalým krokem zpět.

Díval se na mě z fotografie

Při zpáteční cestě mi zvědavost nedala a došla jsem až těsně k náhrobním deskám, o které se onen podivný muž tak pečlivě staral. Prohlížela jsem fotografie těch, kteří zde byli pochováni, a leknutím jsem zalapala po dechu.

Na jedné fotce byl totiž přesně ten muž, kterého jsem považovala za hrobníka! Dívala jsem se na fotografii jako omráčená. Oči mě nešálily – skutečně to byl on! Ale jak je to možné? Třeba to je syn nebo bratr zesnulého, napadlo mě. Jiné vysvětlení jsem neměla.

Pak jsem si ale přečetla datum, kdy onen muž zemřel, bylo to 20. 11. 2000. Uvědomila jsem si, že tentýž den – 20. listopadu jen o deset let později, jsem ho u hrobu viděla poprvé.

Že by snad desetileté výročí jeho smrti nějak probudilo jeho ducha, který teď bloudí po hřbitově?

S kým jsem to mluvila?

Stála jsem tam jako opařená, až jsem koutkem oka zpozorovala ženu, která si mě prohlížela. Přistoupila ke mně a zeptala se mě, zda něco hledám. Řekla jsem, že mě zajímá osud rodiny, která je zde pohřbená.

Paní byla sdílná a pověděla mi, že onen „hrobník“, byl kamioňák, a že zemřel při autonehodě. Ve vedlejším hrobě leží jeho partnerka, která prý neunesla jeho odchod a spolykala prášky. Když jsem si uvědomila, co mi ta žena řekla, přeběhl mi mráz po zádech.

Naštěstí se mě už na nic dalšího neptala. Jen stěží bych jí asi vysvětlovala, že jsem se u toho hrobu v uplynulých týdnech potkala s mrtvým člověkem…

Božena Č. (56), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Kamarádi mě kdysi zavřeli na hřbitově. Seděla jsem na lavičce a brečela. Pak přišel někdo, koho jsem ještě nikdy nepotkala. U nás na vesnici nebylo moc míst, kam by se dalo jít. Široko daleko jen samá pole, pak rybník a hřbitov. Právě ten byl častým cílem naší dětské party. Kdo měl nejvíc odvahy, ten obešel celý hřbitov sám. Na to jsem nikdy neměla odvahu. Některé děti to zvládly. A pak přiš
3 minuty čtení
Na zahradě nám rostl mohutný strom, nevěděli jsme, že se v jeho útrobách skrývá poselství. Náš kocour měl ale tušení... Byl to prastarý strom, který na naší zahradě zasadil můj prapradědeček. Říkalo se, že to udělal poté, co se mu narodil prvorozený syn, můj praděd Vilém. Strom si vysloužil časem v našem rodě značnou úctu. Za těch více jak dvě stě let zmohutněl, a jednou do něj dokonce udeři
3 minuty čtení
Moře kámen vyplavilo mně před očima. Vnitřní hlas mi radil, abych ho vzala a poděkovala samotnému Poseidonovi. Kámen mi přinesl štěstí. Pamatuji si dobře na tu chvíli, kdy jsem stála na břehu moře a dívala se na vstávající slunce. Bylo ráno, poslední rybáři se vraceli se svými úlovky. Byl příliv a vlny dorážely na břeh víc než jindy. Jedna z vln mi vyvrhla přímo k nohám chuchvalec mořských ř
3 minuty čtení
Se sourozenci jsme zažívali bezesné noci. Měli jsme společnou vidinu, ve které nás ještě žijící otec prosí o odpuštění. Stalo se to, když mi bylo dvanáct let. Společně se sourozenci jsme v noci zažívali podivný pocit. Ve stejném čase jsme byli paralyzovaní. Když se jednoho dne vidina proměnila v realitu, nemohla jsem tomu uvěřit. Náhlá nevolnost Poprvé jsem se vzbudila v noci s bolestí na
5 minut čtení
Myslela jsem si, že to je jen strašidelná báchorka. Žádné předměty přece nemohou být prokleté. Jak ale vysvětlit to, co se následně dělo? Stalo se to už hodně dávno. Byla jsem malá holka a hodně zvídavá. Neposlechla jsem tehdy zákaz mojí babičky Táni, které mě varovala před jedním křížem, o kterém kolovaly zvěsti, že je prokletý. Naivní zvídavost Moje dětská zvědavost byla zkrátka silnějš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Děsily otrokáře dahomejské amazonky?
historyplus.cz
Děsily otrokáře dahomejské amazonky?
Francouzi nahánějí černé otroky na loď. Nevnímají je jako lidské bytosti, ale pouhé zboží. Vyděšené výrazy v černých očích v kontrastu se svítícím bělmem jako by říkaly: „Co s námi bude?“ Část z nich nepřežije ani nalodění. Domorodci z Dahomejské říše (dnešní západoafrický Benin) se bílých francouzských otrokářů bojí jako čert kříže. Přitom se ale jejich království
Nepečený dort s jahodami
tisicereceptu.cz
Nepečený dort s jahodami
Dezert s jahodami a tvarohem bez z mascarpone pečení připravíte ze sušenek. Ingredience 3 balíčky rodinných BeBe sušenek 120 g máslo 500 g tvaroh 400 ml smetana ke šlehání 220 g cukru moučky
Úspora elektřiny o desítky tisíc a kvalitnější led. Ice Arena Kateřinky dokončila úspěšný test nové technologie
epochalnisvet.cz
Úspora elektřiny o desítky tisíc a kvalitnější led. Ice Arena Kateřinky dokončila úspěšný test nové technologie
Pražská Ice Arena Kateřinky dokončila testování nové technologie HIPPOTRON ICE, která pomohla snížit měsíční náklady na elektrickou energii v průměru o 28 000 Kč a zároveň výrazně zvýšila kvalitu ledové plochy. Testování zařízení probíhalo od května do července s cílem prověřit jeho skutečný přínos a spolehlivost v energeticky náročném letním provozu.   Dodavatelem řešení je
Magie kouzelných bylinek
nejsemsama.cz
Magie kouzelných bylinek
Zajímáte se o byliny? A víte, že kromě léčení je lze využít i v magii? O úplňkových nocích vyrážely do lesů čarodějky, aby nasbíraly magické bylinky do svých lektvarů. Které rostlinky mají tu kouzelnou moc? Jako pomocníka ke změně ve svém životě můžete využít i přírodu v podobě bylin. Chce to ovšem vědět víc o jejich magických schopnostech. ALOE Hlavní užití je
Homo floresiensis nebyl lovec, ale „dojídač zbytků“
21stoleti.cz
Homo floresiensis nebyl lovec, ale „dojídač zbytků“
Pouhý metr vysocí zástupci druhu Homo floresiensis, kterým se proto přezdívá „hobiti“, žili na indonéském ostrově Flores asi 700 000 let. Dlouho se mělo za to, že to byli vrcholní predátoři, kteří lov
Adoptujte mořskou želvu a sledujte její cestu oceánem
iluxus.cz
Adoptujte mořskou želvu a sledujte její cestu oceánem
Nebojte, nejedná se o adopci v běžném slova smyslu. Žádná želva se totiž nestěhuje do nového domova a člověk se nestává jejím majitelem. Místo toho dostává možnost symbolicky podpořit konkrétního mořs
Vyhodíš ho oknem, vrátí se ti dveřmi! Tři pražské defenestrace
epochaplus.cz
Vyhodíš ho oknem, vrátí se ti dveřmi! Tři pražské defenestrace
Ocitá se v patové situaci. Vpředu na něj zívá prostorné okno a pod ním nabroušené zbraně rozvášněného davu. V zádech ho motivují ke skoku zástupci vzbouřenců. A právě ti ho nakonec dotáhnou k oknu a hodí vstříc tragickému osudu. Pivo, hokej, Švejk a nebo třeba kontaktní čočky. Češi prorazí ve světě s celou řadou věcí a do výčtu
Zesnulá babička mi přišla na pomoc
skutecnepribehy.cz
Zesnulá babička mi přišla na pomoc
Kamarádi mě kdysi zavřeli na hřbitově. Seděla jsem na lavičce a brečela. Pak přišel někdo, koho jsem ještě nikdy nepotkala. U nás na vesnici nebylo moc míst, kam by se dalo jít. Široko daleko jen samá pole, pak rybník a hřbitov. Právě ten byl častým cílem naší dětské party. Kdo měl nejvíc odvahy, ten obešel celý hřbitov sám.
Zakletý mnich u Loun: Kámen, který měl být člověkem
enigmaplus.cz
Zakletý mnich u Loun: Kámen, který měl být člověkem
Na první pohled je to jen zvláštní kámen v poli. Když se ale člověk zastaví u Drahomyšle mezi Louny a Žatcem, začne mít pocit, že se před ním skutečně rýsuje postava v kápi. Stojí tu více než dva metr
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,
Odejde Štěpánková kvůli lásce do ciziny?
nasehvezdy.cz
Odejde Štěpánková kvůli lásce do ciziny?
Po rozpadu osudového vztahu začíná herečka Lucie Štěpánková (44) znovu a během náročného natáčení měla poznat muže, který jí pomohl překonat nejtěžší chvíle. Poslední rok přinesl herečce Lucii Ště
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
epochanacestach.cz
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
Tuto neděli se uskuteční „Podzim na dědině“. Od 9 do 17 hodin ve Skanzenu Strážnice. V programu se návštěvníci seznámí s tradičními způsoby hospodaření a životem na moravské vesnici přelomu 19. a 20. století. Nebudou chybět tradiční podzimní práce, orba koňským potahem, malý řemeslný jarmark, vinný šenk s burčákem i odrůdovými víny, ukázky přípravy tradičních