Domů     Soused nám otrávil pejska
Soused nám otrávil pejska
5 minut čtení

Zcela bezdůvodnou nevraživost souseda vůči nám jsme se snažili ignorovat a nevyvolávat zbytečné konflikty. Byla to chyba.

Stále nemůžu uvěřit tomu, že se ten darebák nakonec přiznal. Případ je vyřešen a pro policii definitivně ukončen. Co ale my? Vždyť ten chlap je nebezpečný blázen. Bude se nám dále mstít? Co provede příště? Bojím se. Už se doma vůbec necítím dobře a bezpečně.

Když to ale někomu vyprávím, může si myslet, že blázen jsem spíš já. Petr totiž na první pohled působí velice slušně a mile. Nám kdysi také tak připadal.

Nový život, nové bydlení

Před dvaceti lety jsem prodělala dost nepříjemný rozvod. Byla to pro mě taková velká životní prohra. Najednou jsem byla sama. Děti už odešly z domu a já byla v prázdném bytě opuštěná a bez chuti do života. Chodila jsem do práce a z práce.

Můj život byl jednotvárný a nudný. Pak ale dceru napadl geniální nápad. Na Vánoce jsem pod stromečkem našla košík a v něm malé roztomilé štěňátko. Nikdy dříve jsem psa neměla, trochu jsem se bála, jak to s ním zvládnu. Stal se z něj můj největší kámoš. Měla jsem s kým chodit na procházky, o koho se starat a s kým si povídat.

Seznámil nás v parku

Díky mému Bobešovi, tak jsem pejska nazvala, jsem poznala Vladimíra. Byl to také pejskař, který chodil do parku s fenečkou stejné rasy jako můj Bob. Tomu se Ája moc líbila a tak mě začal do parku „vodit“ každý den.

A tak jsme se při venčení našich čtyřnohých miláčků seznámili i my s Vladimírem. Vlastně hned ten první den přeskočila jiskra a my se zamilovali.

Nebylo na co čekat

Vladimír byl také rozvedený a měl už dospělého syna. Měli jsme se rádi a dobře jsme si rozuměli, a tak nebylo na co čekat. Opustila jsem svůj byt plný špatných vzpomínek a nastěhovala se k Vladimírovi. Jeho byt byl sice krásně útulný, ale dost malý.

Oba jsme snili o bydlení mimo město. Takový malý domeček někde na venkově, se zahrádkou. Začali jsme hledat. Už také kvůli našim pejskům. A našli jsme.

Místo svatební cesty

Nejprve jsme náš svazek zpečetili malou, ale veselou svatbou. A pak jsme se místo svatební cesty přestěhovali do našeho nového domečku. Byl krásný, ale bylo třeba ho trochu vylepšit, poopravit a zařídit podle našeho. Tato činnost nás oba moc bavila.

Začínali jsme nový život v novém. I naši hafani Bob s Ájou byli ze zahrádky nadšeni. Doufali jsme, že ten nový úsek našeho života bude mnohem hezčí a lepší než ty předešlé.

První seznámení s Petrem

Našeho souseda Petra jsme poznali hned první den. Přišel se představit a přivítat nás k nám na zahradu. Zapůsobil tím na nás. Bylo to od něj moc milé. Nabídl nám pomoc a ochotně poradil, co bylo pro takové nezkušené „náplavy“ třeba. Byli jsme nadšeni.

Já i Vladimír jsme totiž přesvědčeni, že „koupit“ s domem i hodné sousedy, je přímo výhra v loterii. A Petr splňoval naše představy hodného souseda. Dokonce byl přívětivý i na naše dva pejsky.

Byl to pro nás šok

Vše se nějaký čas zdálo být zalité sluncem. Jednoho dne nás ale probudil nebývalý hluk. Náš soused nám bušil na dveře a strašně nadával. Ukázalo se, že zvědavý Bobík se vypravil dírou v plotě na průzkum sousedovy zahrady.

Nic tak strašného se nestalo, jen zlomil na záhonku jeden keřík rajčat. Soused byl ale vzteky bez sebe. Omluvili jsme se, spravili díru a koupili sousedovi nová keříková rajčata. Když vychladl, přišel se Petr omluvit. Dali si s manželem panáka a byl chvíli klid.

Nebylo úniku

Od tohoto šokujícího zážitku naše pohoda definitivně skončila. Petr se stal naprosto nevyzpytatelným. Nějaký čas byl v klidu, pohodový soused. A pak kolikrát stačilo málo a dostal strašný záchvat vzteku.

I když jsme si mysleli, že si na to postupně zvykneme, vždy nás to zaskočilo. Snažili jsme se ale zůstat v klidu, ať se jednalo o cokoli. Hlavně Petra ničím nedráždit. Stejně si pokaždé našel důvod ke svému cholerickému výstupu. Nejvíc ho ale vytáčeli naši pejsci.

Už čtvrtá generace

Bob a Ája už byli čtvrtou generací pejsků, které nás s Vladimírem dali dohromady. Byli to naši miláčci. Byli vychovaní a poslušní. Jen Bobík čtvrtý, jak jsem mu říkala, byl trochu uštěkaný. Snažili jsme se ho to odnaučit, ale nedařilo se.

Po jednom výstupu, kdy Petr opět vyhrožoval, že toho uštěkanýho čokla umlčí jednou pro vždy, jsme ráno našli Boba ležet uprostřed zahrady. Byl mrtvý. Co se stalo? Nechtělo se věřit, že by za tím byl náš soused.

Bobík nebyl nijak zraněný a ležel uprostřed naší zahrady, kam by se soused nedostal

Pitva potvrdila to nejhorší

Dovezli jsme Bobíka ke zvěrolékaři a ten nakonec potvrdil, že byl náš pes otrávený. Veterinář byl rozčilený, říkal, že pes musel před smrtí moc trpět a že to mohl udělat jen naprostý šílenec. Hned jsme věděli, o koho jde.

Na radu lékaře jsme tedy nakonec šli vše ohlásit na policii. Teprve po tom jsem si definitivně uvědomila, co se stalo. Můj milovaný pejsek mi odešel. Naštěstí aspoň Ája nám zůstala. Ale na jak dlouho. Petr zaplatí pokutu, dostane podmíněný trest, ale to ho neuzdraví.

Budeme se stěhovat

Petr je podle mého názoru, s kterým souhlasí i Vladimír, psychicky nemocný člověk. Měl by s léčit. Jeho záchvaty vzteku jsou nebezpečné. Bojíme se ho a nevíme, co máme dělat. Umí být také přesvědčivě milý a klidný. Jenže já už ho nechci ani vidět. Nemohu žít vedle někoho, kdo dokláže být tak krutý.

Jiřina D.(57), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více