Domů     Když se láska zvrhne v nenávist a násilí
Když se láska zvrhne v nenávist a násilí
6 minut čtení

Moje sestra Magda dlouho hledala partnera, muže, se kterým by prošla životem, měla velkou rodinu a byla konečně spokojená. Její hledání skončilo tragicky.

Bývala taková tichá, vlastně až zakřiknutá, to není nejlepší vlastnost pro navazování vztahů. Náš otec vždycky z legrace občas říkal, že tomu nějak nerozumí. Dvě dcera a každá tak jiná. Já jsem podle něho byla do větru, Magda taková tichá voda.

„Břehy mele,“ doplňovala jeho slova maminka, která umřela, když mi bylo sedmnáct a Magdě šestnáct. To jeho do větru znamenalo nejspíš, že se kolem mě kluci pořád točili, ale Magda vážnou známost neměla. Vlastně žádnou známost.

Holčičí povídání

„Počkám si na toho pravého,“ říkala Magda, když jsme se o klucích bavily. Já se s ní radila, jak mám tátovi říct, že s Mariánem už nejsem, že Pavel mu asi nebude nejspíš sedět, byl to takový frajírek. Asi bych tyhle tajnosti probírala s mámou, ale už to nešlo.

„Marián se tátovi líbí,“ řekla mi, když jsem se rozhodla to s Mariánem skončit. „A tobě?“ zeptala jsem se. „Ne, mně ne, je tak nějak trochu…“ zarazila se, ale pak to dopověděla. „Je takový trochu hloupý.“ „Jasně, že je hloupý,“ souhlasila jsem s ní.

„Navíc je to takový hrubý, a to mě nebaví.“ „Takového kluka bych nechtěla ani náhodou,“ řekla mi Magda.

„To já si počkám na toho pravého.“ S Magdou jsem se vlastně neradila, prostě jsem se svěřovala sestře, o které jsem věděla, že nemá s klukama žádné zkušenosti. Někomu jsem to přece musela říct, někomu se pochlubit, poptat se na názor. Popovídat si.

Když jsem na ni vystřelila, že bych si nejraději vzala Pavla, zavrtěla hlavou. „Tatínek ho moc rád nemá,“ namítla. Ale já věděla, že Pavel je ten pravý. Zamilovala jsem se do Pavla a nakonec souhlasil i otec.

Šťastný pár

Pavla jsem si brala až v pětadvaceti. Byl vyučený automechanik, ale jezdil s náklaďákem.

Bavilo ho to mnohem víc, a když pak začal jezdit i do ciziny, přivážel mi takové malé drobnosti, co stihl nakoupit, protože se v práci museli dost otáčet a na výlety na nákupy mohli zapomenout. Tu štreka do Budapešti s nákladem nádobí a zpátky zase s botami.

Magda byla ještě sama, hledala. Občas říkala, že si Pavel určitě na těch cestách užívá s milenkami, ale vím, že to myslela z legrace. „Ty jsi jako poloviční vdova,“ notovali si s tátou, když byl Pavel přes týden pryč.

„Ale pak budu zase jako nevěsta,“ odbývala jsem je. Když se pak narodil Pavlík, zase ty vtípky, kdyže se to jako mohlo přihodit, když je Pavel pořád v luftu. A za rok se narodil Petřík, my se přestěhovali do nového bytu, kousek od toho našeho.

Magda zůstala s tátou a hledala toho pravého. Na inzerát. Podařilo se. Dokonce si našla inženýra. „Víš, to bude ten pravý,“ řekla mi při návštěvě u nás. „Bude?“ ptala jsem se překvapená. „Snad je, ne?“ Trochu se zdráhala, ale pak to na mě vybalila.

„Až se rozvede, bude,“ řekla s nadějí. „Pak bude úplně ten nejšťastnější pár!“

Pochybnosti přicházely

Držela jsem Magdě palce, aby se její sen vyplnil. Vždyť už to bylo na spadnutí s rozvodem i se svatbou. Mirek, láska Magdy sehnal nějaký podnájem a stěhovali se. Táta jim nabízel, že mohou zůstat s ním v bytě, ale Mirek za žádnou cenu nechtěl.

„To mám na stará kolena bydlet ve velkém bytě? Jak to utáhnu?“ rozčiloval se. Ale v hloubi duše si přál, aby se k němu Magda vrátila, ať už si přivede koho chce. „Pana inženýra“, jak Mirkovi říkal s jistou ironií, „si klidně může vzít.

Já to přežiju, jde přece o její život.“ Moje sestra se najednou začala stranit tátovi i mně. Nezašla na kafe, abychom probrali ty nejnovější drby, ani nevolala. „Terko, je ta holka šťastná?“ vyzvídal otec. „Potkal jsem ji v obchodě, ale dělala, že mě nevidí. Co se s ní děje?“

Překvapení, o které jsem nestála

Tátovi jsem slíbila, že zjistím, co se to vlastně s Magdou děje. Možná jenom má nějakou tu slabou chvilku, kdy se schovává před celým světem, ale pak se oklepe a bude v pořádku. To Magda dělávala.

Trápení si nechávala pro sebe už ve škole, nemělo smysl to z ní páčit. „Já už jsem taková,“ říkávala. Když jsem zazvonila u dveří Magdina bytu, dlouho se nic nedělo, jenom jsem slyšela jakýsi šramot. „Magdi,“ volala jsem na oko, které se ukázalo v kukátku.

„To jsem přece já!“ Jako by mě neviděla, nebo nemohla poznat. Ale pak přece jen otevřela, sundala řetízek a pootevřela dveře víc. Spatřila jsem utrápenou sestru, která se snažila o úsměv. Moc se jí to nedařilo.

Navíc jsem viděla v její tváři smutek a spatřila modřinu kolem levého oka. „Co se to stalo? Co se ti stalo?“ vyhrkla jsem překvapeně. „Jen jsem upadla,“ řekla nejistě. Ale to už jsem se vnutila do bytu, kde to vypadalo jako po nějakém divokém mejdanu.

U skříně dokonce chyběly dveře, v koutě byly nějaké střepy. „Já právě uklízím,“ řekla Magda s pláčem na krajíčku. A pak se rozbrečela. Přiznala, že Mirek se vrací domů opilý a pak ji trestá za každou maličkost.

A když se moc rozzlobí, hází po Magdě co mu přijde pod ruku. Ty střepy v koutě byla váza, kterou jsem Magdě dala k narozeninám. „Děvče, ty musíš pryč!“ řekla jsem rozhodně. „Ale já ho miluju,“ plakala.

Telefon nevěštil nic dobrého

Magdu jsem z jejího bytu nedokázala vytáhnout. Opustila jsem ji s tím, že se s otcem musíme poradit, jak tuhle situaci řešit. „Tatínka z toho vynech,“ prosila. Ale mně bylo jasné, že to tak nesmím nechat. Večer zazvonil telefon v otcově bytě.

Volala policie, že Magdu odváží sanitka a toho pána, co s ním žila si vezou s sebou. Magda ten večer přežila a Mirek čeká na soud.

Eva R. (55), Litvínov

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud