Domů     Kartářce věřím, dala mi naději
Kartářce věřím, dala mi naději
5 minut čtení

V životě jsem se už mockrát spálila a spletla se ve vlastním úsudku. Udělala jsem pak zbytečné chyby a zkomplikovala si život. Doufám, že se to změní.

Paní Amélie vypadá vážně podivuhodně. Celá v černém hábitu, dlouhé tmavé rozevláté vlasy. A neskutečně pronikavý pohled. Trochu mi je úzko. Dlouho jsem se takovému setkání s tajnými vědami bránila.

To až překotné události v mém životě, mě nakonec zahnaly do úzkých. Měla jsem dojem, že jsem se ocitla na životní křižovatce. A jak dál? Kdo mi měl zodpovědně poradit, když já sama se bála jakéhokoli řešení, které vymyslím sama. Vždyť už tolikrát jsem šlápla vedle.

První zásadní rozhodnutí

Když pominu své přehmaty s prvními láskami, tak ten zásadní omyl mě čekal s Lojzou. Prostě jsem se domnívala, že je to ten správný mužský pro mě. I když už tehdy mi něco uvnitř varovalo. Ale na svůj vnitřní hlas jsem vůbec nic nedala.

I kamarádka mi varovala, že je to takový narcis, který miluje jen sám sebe. Já si ale myslela, že ze všeho nejvíc miluje mě. Samozřejmě to nebyla pravda. Pochopila jsem to, až když jsme se po dvou letech známosti zčistajasna, rozešli. Lépe řečeno, když mě Lojza opustil s dlouhonohou blondýnkou.

My jsme ti to říkali

Větu, kterou z duše nesnáším. Slyšela jsem ji v životě tolikrát. Od rodičů, kamarádů, partnerů. Věta, která je naprosto k ničemu, protože nijak nepomáhá. Jen konstatuje, že se mi zase něco nepovedlo.

Jako třeba moje manželství, které také začínalo docela slibně. Jenže jsem opět něco přehlídla a rozhodla se špatně. Tentokrát, ale něco přehlédlo i mé okolí, protože mi Jiřího nikdo nerozmlouval.

Už byl čas, tak akorát

Když jsem potkala Jiřího, bylo mi přes třicet a začínaly mi tikat biologické hodiny. Jiří mě okouzlil svým chováním. Nebyl žádný krasavec, ale zdálo se, že je hodný a že mě má doopravdy rád. Tentokrát mě můj pocit nezklamal.

Měl mě opravdu rád, ale ještě raději měl alkohol. To jsem však ve své zamilovanosti neviděla. Proto jsme se vzali. A rychle po sobě si pořídili dvě děti. To bylo ještě vše jakž takž v pořádku.

Dokud jsem byla na mateřské, chodil manžel domů včas a pomáhal mi někdy i s dětmi.

Pil stále víc

Když jsem nastoupila zpět do zaměstnání a děti do školky, hodně se u nás změnilo. Jiří začal chodit domů pozdě a vždy byl zjevně v dobré náladě v alkoholovém opojení. Posupně se z něj před mýma očima stával alkoholik. A já tou nemohla nijak zabránit.

Domluvy byly zbytečné. Jen jsme se o to víc hádali. Až jednou manžel místo doma, skončil v nemocnici. Podnapilý spadl pod autobus. Naštěstí to přežil.

Byla to marná snaha

Jiřího tento ošklivý zážitek tak vyděsil, že šek dobrovolně do protialkoholní léčebny. Svitla mi naděje, že bude všem našim patáliím konečně konec. Stále jsem ještě měla Jiřího ráda. Navíc tu byly také naše děti. Už dospívaly a situace doma je moc trápila.

Návrat Jiřího z léčebny jsme proto brali jako nový začátek. Bohužel naše nadšení z abstinujícího tatínka a manžela netrvalo dlouho. Jiří začal brzy opět pít a to s ještě větší chutí.

Po dalších dvou letech plných opileckých křiků, násilností a následných omluv a ujišťování, že to bylo naposled, jsem toho měla dost. Děti dospěly a já se rozvedla.

Potřebovala jsem samotu

Cítila jsem se hrozně. Nervy jsem měla pořádně pocuchané. Zase jsem stála na křižovatce a nevěděla jsem, co mám dělat. Našla jsem si malou garsonku a snažila se uspořádat si o samotě myšlenky.

Bylo mi jednašedesát a vypadalo to, že už mě v životě vůbec nic podstatného nečeká. Každé ráno do práce, pak si něco koupit cestou domů, podívat se na televizi a spát. Občas zajít za dětmi a vnoučaty, někdy na kafíčko ke kamarádce.

Srazilo mě to na kolena

A právě tehdy jsem potkala Františka.. Mužskýho, na kterého jsem celý život čekala. Je to doslova moje druhá půlka. Nikdy jsem nebyla tak šťastná a zamilovaná, konečně jsem žila naplno. Cítil to tak i František. Mělo to ale jeden podstatný háček.

František byl ženatý. Chtěl se ale rozvést a už jsme plánovali společný život. Po dvou krásných letech randění a velké lásky, přišla studená sprcha. Kvůli problémům s pohyblivostí pravé nohy jsem šla k doktorovi.

Po několika vyšetření vyřkl krutý ortel – Parkinson. Zatočil se se mnou celý svět. Po přečtení průběhu této nevyléčitelné nemoci jsem se zhroutila.

Co budu dělat?

Najednou jsem nevěděla, co dělat. Kdy to řeknu Františkovi. Nemám právo ho na sebe v této situaci vázat. Musíme se rozejít a on ať zruší probíhající rozvod. Má právo na normální život. Se mnou časem vůbec normální nebude.

Cítila jsem ale, že se s mojí láskou jen tak rozejít nedokážu. Už jsem sama sobě nevěřila a obrátila se tedy na vědmu.

Byla to úžasná vzpruha

Amélie profesionálním gestem rozložila na stole karty. Zadumaný, soustředěný výraz vystřídal lehký úsměv. Kartářka mluvila dlouho, ale to podstatné je, že mi dala naději. František mě neopustí kvůli mé chorobě. Miluje mě právě takovou, jaké jsem.

Nezůstane ze soucit, ale z lásky. Máme před sebou ještě spousta krásných let, než přijdou ty horší časy. „Spolu to všechno zvládnete“. Dodala na závěr kartářka a já jí věřím. Už mě netrápí, co bude zítra. Podstatný je dnešek. A ten je krásný.

Veronika N. (63), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud