Domů     Když rozvod, tak ať stojí za to!
Když rozvod, tak ať stojí za to!
4 minuty čtení

Rozchody nejsou nikdy nic pěkného. Mohou být ale slušné a důstojné. Nebo také ne. A ten můj určitě nebyl.

Bum! Prásk! Váza narazila do stěny a roztříštila se na tisíc kousíčků. Oba stojíme jak přimražení. Stále ještě můj manžel na mě vytřeštěně zírá. Vždyť ta váza byla památka po mé babičce. A navíc měla dost velkou cenu. Ani já nechápu, jak jsem to mohla udělat.

Ale představa, že by ji třeba dostal po rozvodu on, mě děsila. To on chtěl rozvod. Ať to tedy má se vším všudy. Já se oškubat nenechám. A když nebudu mít nic já, ať to nemá ani on. Už ale cíím, jak se mi slzy derou do očí. Není mi líto jen té krásné vázy. Děsí mě to, kam až jsme oba mohli dojít.

Kluk ze sousedství

V šestnácti jsem se s rodiči přestěhovala do nového bytu. Na stejném patře bydlel i Pavel. O dva roky starší kluk, který měl krásného psa. I já byla pejskařka. Začali jsme proto naše čtyřnohé miláčky venčit společně. Postupně jsme se oťukávali.

Nebyla to tedy rozhodně láska na první pohled. O to víc v nás rostla a za nějakou dobu naše city propukly naplno. Když jsem odmaturovala, vzali jsme se a pořídili si dvě děti.

Pár krásných let

Dlouho jsem si libovala, jak se mi manželství povedlo. Pavel sice nebyl žádný superman, ale byl pro mě oporou a jistotou. Měl rád rodinnou pohodu, rád se zdržoval doma. Věnoval se dětem, občas nás všechny překvapil nějakým dobrým jídlem, které uvařil.

Bylo to takové klidné, možná až trochu nudné manželství. Mně to ale nevadilo. Na rozdíl od Pavla.

První škobrtnutí odpuštěno

Když jsem Pavlovi přišla na nevěru, byly naše děti právě v pubertě. Strašně mě to ranilo a napřed jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Pavel se ke všemu přiznal, ale prosil mě na kolenou ať mu ten úlet odpustím.

Prý udělal strašnou chybu, která se už nebude opakovat. Nechtěl o mě přijít. A já o něj nakonec také ne. Celou situaci jsme proto nakonec ustáli. Děti nám mezitím odešly z domu a já se těšila na poklidný život ve dvou.

A už je to tu zas

Chvíli to tak vážně fungovalo. Jezdili jsme na výlety, společně navštěvovali divadla, chodili si zaplavat. Pak se začalo nenápadně měnit. Manžel měl náhle mnohem víc práce v zaměstnání, kde zůstával přes čas. Naše společné zájmy musely jít stranou.

Byla jsem hrozně naivní, že jsem mu ty jeho báchorky o pracovním vytížení, věřila. Jako bych se nedokázala poučit z dřívější nepříjemné zkušenosti. Nebyla jsem ani trochu podezřívavá a nechala se zaskočit situací, kdy se vše provalilo.

Byla to klasika

Pavel nezklamal. Ukázal se opět jako tuctový chlap, který si na stará kolena pořídí mladou milenku. Po dlouhém kličkování se nakonec přiznal. Tentokrát se však nesnažil omlouvat ani mě prosit o odpuštění. Rovnou mi řekl, že je zamilovaný a že se chce rozvést.

Tahle jeho květinka byla téměř o dvě generace mladší a zřejmě dost náročná. U nás doma totiž najednou začaly chybět peníze na obyčejné měsíční poplatky. Ač nerada, rozhodla jsem se sáhnout na úspory na našem spořícím účtu. Jaké bylo moje zděšení, když jsem zjistila, že je prakticky prázdný.

A začal boj

Byl to jen první podraz, který na mě manžel udělal. Vybílil nám nejen společná konta. Část peněz utratil za jakési omlazovací zákroky. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo tak tragické.

Teprve časem jsem si totiž všimla, že z bytu zmizely některé věci, které měly nějakou cenu. A od té chvíle začala nelítostný boj o vypořádání majetku. Pochopila jsem, že manžel, vydatně podporovaný milenkou, chce shrábnout všechno, co se dá.

Nejprve na mě padla deprese a chtěla jsem se na všechno vykašlat. Ať si vezme, co chce a hlavně zmizí. Pak mi ale děti, zcela šokované situací řekly, ať se bráním. Táta prý na tohle nemá právo. A tak s jejich podporou bojuji.

Zdena H. (60), Tábor

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud