Domů     U přehrady jsem snila o své lásce
U přehrady jsem snila o své lásce
6 minut čtení

Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku.

Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat.

Beznadějně zamilovaná

Vyučila jsem se prodavačkou, a protože zrovna začínalo léto, nastoupila jsem do kiosku u přehrady. A tam jsem ho zase spatřila. Toho vysokého, černovlasého kluka, kterého jsem si všimla i loni a předloni.

Vypadal fantasticky, ale nikoli nafoukaně. Byla jsem do něho tajně zamilovaná už třetím rokem, ale bylo mi to platné jako mrtvému zimník.

Můj tajný deník o velké lásce

Když mi bylo šestnáct a potkala jsem ho u přehrady poprvé, koupila jsem si v papírnictví tlustý sešit a začala si o něm psát deník. V podstatě nebylo o čem psát, neznala jsem ani jeho jméno. Ale to pro mě nebyl žádný problém.

Říkala jsem mu Patrik a podrobně jsem popisovala, kde jsem ho potkala a kolikrát. Jednou jsme přišly s holkami k táboráku a on tam byl s několika dalšími mladíky, hráli na kytaru a zpívali. Připadalo mi, jako by se na mě skrze odlesky plamenů usmál.

Obyčejná prodavačka z kiosku

To léto, kdy jsem nastoupila do kiosku u přehrady, na mě poprvé promluvil. Pravda, sice na mě promluvil, ale ne proto, aby mě pozval na limonádu. Byla jsem přece ta prodavačka z kiosku, kdo si chtěl něco koupit, něco říct musel.

Vyvalila jsem oči a otevřela pusu. Poprvé jsem ho viděla takhle zblízka. Tmavé oči, moc hezký úsměv. Chtěl baterky do magneťáku, dvě limonády a čtyři piva. Chleba a deset klobás. „Chleba už není,“ vypravila jsem ze sebe nešťastně.

Zasmál se: „No tak se bez něj obejdeme. Horší by bylo, kdyby nebylo pivo.“ Naházel nákup do batohu. Limonády svědčily o tom, že se společnost rozrostla o holky. Těžce jsem si povzdechla.

Jediný nápadník

Byla jsem smutná. Jeden děda na to dokonce poukázal. „Slečno, já vás tady už pěknou řádku dní pozoruji. Copak, že jste tak smutná?“ „Nejsem smutná,“ namítla jsem. „Ale jste,“ mínil. „To já poznám. Nechápu, jak mohou být ti mladí kluci tak hloupí. Copak nemají oči?“

Odpověděla jsem, že místní mladíci se zajímají o krásné rekreantky z Prahy, ne o obyčejné myšky z kiosku. „Podívala jste se někdy do zrcadla?“ namítl ten děda. Byl hodný, asi mi chtěl zvýšit sebevědomí.

Jenže já zírala do zrcadla dnes a denně a nadšená jsem z toho nebyla. Děda pravil, že kdyby byl mladší, hned by mě pozval na rande. „Jste hezká slečinka s dobrým srdcem,“ řekl. „Nějaký mladý muž s vámi udělá štěstí.“ Dojímal mě.

Bývala jsem často celá naměkko, zvlášť když jsem obsluhovala nějakou maminku s miminem v náručí, vedle čekal tatínek s nafukovacím plavacím kruhem, koupili si šátečky s tvarohem a zamířili na pláž. Usměvavá rodinka, po které jsem toužila. Co když ji nikdy nebudu mít?

Veškeré moje naděje byly pryč

Patrik chodí s nějakou holkou! Bylo to zjevné, vodili se za ruce, všude se objevovali spolu, i u mě v kiosku. Byla přesně taková, jaká já nikdy nebudu. Vysoká, štíhlá, s vlasy barvy zlatavého medu. Samozřejmě z Prahy, jak jinak.

Nosila minisukně, aby všechny kolem upozornila na parádní nohy. No a to byl poslední hřebík do mé rakve. „Vypadáte jako přízrak,“ upozornil mě můj jediný nápadník, dědula s falešným chrupem. „Jak můžete být tak smutná, když jste tak mladá?“ divil se. „Já kdybych byl ještě jednou mladý, tak to pořádně roztočím.“

Byl to jeho vnuk!

Rezignovaně jsem pokrčila rameny. Bylo mi už všechno jedno. Patrik má hezkou holku a se mnou je konec. „Uvidíte, že toho pravého najdete,“ ubezpečil mě děda. „Kdo hledá, najde. Můj vnuk taky hledá. A našel si takovou fiflenu. Vidíte?“

K mému úžasu ukázal na dvojici, která se zrovna ruku v ruce blížila. „To je váš vnuk?“ hlesla jsem. „No jistě,“ pravil hrdě. „To je náš David. S tou fiflenou, která mi pije krev.“

Dědovi se slečna nezamlouvala

Jmenovala se Simona. Poručila si dvě deci vína a děda jí povídá: „Odjakživa nesnáším ženy, které pijí alkohol.“ David zasyčel: „Ale no tak, dědo!“ A ona povídá: „Teď je jiná doba, dědečku. Ženy jsou moderní, řídí auta a tramvaje a létají do vesmíru.“

Děda se zachechtal a vmetl jí do tváře: „Tak tam, slečno, co nejrychleji odleťte, protože já jsem Davidovi našel jinou nevěstu.“ Vyjekla nad tou urážkou, popadla svého milého za ruku a rychle zmizeli.

Nejšťastnější

Neuplynulo ani deset minut a můj černovlasý idol byl zpátky, celý pobledlý. „Tak díky, dědo,“ syčel. „Simonu jsi tak naštval, že odjela do Prahy.“ Děda odvětil něco v tom smyslu, buď rád, že ses jí zbavil. Vtom přivezli melouny.

To byl zázrak, k němuž došlo jednou, maximálně dvakrát za sezonu. Přibíhali lidé zdaleka i zblízka, děda i vnuk nelenili a začali mi v krámku pomáhat, aby to, jak se říká, odsejpalo. „Slečna umí vzít za práci,“ chválil mě děda.

David se na mě usmál, tentokrát jsem si tím byla jistá. Naše oči se setkaly. Ten děda byl asi pohádkový dědeček, nebýt jeho, tak se s Davidem jaktěživa neseznámím.

Během melounové smršti mi David hodně pomohl, dokonce došlo ke rvačce a musel dva chlapy od sebe odtrhávat.

Potom jsme se šli projít na oblázkovou pláž, a když jsme se tam šli projít o dva roky později, už s námi cupitala naše Anička a já byla nejšťastnější mladá paní na celém světě.

Petra L. (64), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Na pionýrský tábor se mi nechtělo, nebyla jsem kolektivní typ. Plánovala jsem útěk, ale dnes jsem moc ráda, že se mi nepodařil. Začalo léto, naši mě poslali na pionýrský tábor. Brečela jsem kvůli tomu. Bylo mi čtrnáct a byla jsem hodně samotářská, rodiče to nerespektovali a stále se mě snažili zapojovat do nejrůznějších kolektivů. Táta se bál, že kdo má rád samotu, spěje do blázince. Byla to
3 minuty čtení
Po maturitě jsme s kamarádkou Lenkou přemýšlely, kde a jak najít lásku. A pak najednou jsme je uviděly. Dva neobyčejné fešáky. Seděly jsme takhle jednou s kamarádkou Lenkou v zahradní restauraci, bylo nám tehdy osmnáct. Měly jsme čerstvě po maturitě a doufaly jsme v nějakou prázdninovou lásku. Jenomže kde ji vzít? Venkovská hospoda čtvrté cenové skupiny byla plná starších, břichatých pánů, řekn
4 minuty čtení
Musela jsem se změnit, abych pochopila, že vzhled je také důležitý, nejen duše. Nechtěla jsem dělat vnukům ostudu, tak jsem na sobě zapracovala. Nebyla jsem sice velká krasavice, ale ošklivá taky ne. Můj muž mi od začátku říkal, že mu na vzhledu nezáleží, že mě miluje takovou, jaká jsem. Přestala jsem o sebe pečovat Dnes zpětně si říkám, že mi ty nesmysly věšel na nos určitě z pohodlnosti
5 minut čtení
Osm let jsme tvořili stabilní pár. Až nečekané srovnání se sestřiným akčním vztahem mě přimělo jednat. Rozhodla jsem se naplánovat rande. Honza je skvělý přítel, kterého by mi kdejaká žena mohla závidět. Je hodně pracovitý a zodpovědný, mám s ním jistotu stabilní domácnosti a vím, že kdykoliv by můj příjem z nějakého důvodu vypadl, on by mě podpořil. Povahou je úplný kliďas, skoro nikdy se nehá
3 minuty čtení
Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že se protiklady doopravdy přitahují. S manželem jsme každý úplně jiný, no a klape nám to báječně. Byla jsem rozmazlovaný, zhýčkaný jedináček, měla jsem a dostala všechno, na co jsem si jen pomyslela. Později to platilo i o klucích. Byla jsem hezká, a tak stačilo ukázat prstem, a každý kluk za mnou okouzleně kráčel. Teď mluvím o středoškolských letech. Al
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Žalostné vytí psa nás dlouho děsilo
skutecnepribehy.cz
Žalostné vytí psa nás dlouho děsilo
S mužem jsme se přestěhovali na vesnici. První noc jsme zaslechli vytí psa z vedlejší zahrady. Bylo to divné, dům nebyl obydlený. Když jsme se s manželem Václavem blížili k šedesátce, dohodli jsme se, že se z města odstěhujeme. Opustili jsme náš byt a pořídili jsme si menší domeček na vesnici. Ruch velkoměsta nás zkrátka přestal bavit. Zatoužili jsme po klidu.
Tipy na pomazánky z celé Evropy
tisicereceptu.cz
Tipy na pomazánky z celé Evropy
Všechny dobře víme, že nejrychlejší způsob, jak nakrmit hladové krky, je krajíček chleba s „něčím“. Zkusme zapomenout na oblíbenou klasiku máslo – šunka a podívejme se, jak a čím vylepšují mazané chl
Nevěstinec pro prominenty: V Chicagu se hřešilo za zvuků zlatého klavíru
historyplus.cz
Nevěstinec pro prominenty: V Chicagu se hřešilo za zvuků zlatého klavíru
Připravili pro něj bohatý program. Bratr pruského císaře Viléma II. však v Chicagu zamíří do proslulého luxusního pánského klubu. Jeho majitelky sestry Everleighovy mu tam uspořádají povyražení, na které nezapomene. Ve slušné společnosti se o tomto místě nemluví. Přesto ho navštěvují pánové, kteří v Chicagu patří ke smetánce. Luxusní nevěstinec sester Ady (1864–1960) a Minny (1866–1948) Everleighových
Proč namáčet ořechy před konzumací a jak je správně skladovat, aby nežlukly?
epochalnisvet.cz
Proč namáčet ořechy před konzumací a jak je správně skladovat, aby nežlukly?
Ořechy jsou skvělým zdrojem zdravých tuků, bílkovin a minerálů. Přestože je většina z nás jí přímo ze sáčku, málokdo ví, že jednoduchý krok – namáčení ve vodě – dokáže výrazně zvýšit jejich stravitelnost a odemknout v nich ještě více živin. Jak přesně tzv. „aktivace“ funguje a co dělat pro to, aby vám zásoby doma nevydaly
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
epochanacestach.cz
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
Dominantou města je barokní zámek Benátky nad Jizerou, v jehož zdech se psaly dějiny a pobývali skuteční velikáni. Fenomenální dánský astronom Tycho Brahe tu prováděl svá slavná astronomická měření a za zavřenými dveřmi laboratoří hledal elixíry pro lidstvo. Došlo zde i k osudové spolupráci s jeho přítelem, slavným Janem Keplerem. Tímto historickým setkáním je inspirována
Zbavte se celulitidy  v pár krocích
nejsemsama.cz
Zbavte se celulitidy v pár krocích
Trápí vás nevzhledné dolíčky na stehnech a hýždích? Máme pro vás skvělou zprávu. Celulitidu lze snadno sprovodit z těla díky těmto několika domácím rituálům. Celulitida je estetický problém způsobený zejména nepravidelným zvětšením tukových buněk, nedostatečným okysličením tkání, stresem a genetickou predispozicí nebo i činností hormonů.Naštěstí existuje způsob, jak se jí zbavit. Stačí si udělat čas na menší každodenní rituál.
Nejzáhadnější otravy v dějinách. Smrt přichází tiše a pachatel často mizí beze stopy
enigmaplus.cz
Nejzáhadnější otravy v dějinách. Smrt přichází tiše a pachatel často mizí beze stopy
Jed v dějinách zabíjí tišeji než meč. Nezanechává krvavou stopu, často nemá svědky a po staletích se jen obtížně prokazuje. Není divu, že právě otravy patří k největším historickým záhadám. Některé př
Kožené doplňky Montblanc v nové sezoně sázejí na uvolněné tvary a zemité tóny
iluxus.cz
Kožené doplňky Montblanc v nové sezoně sázejí na uvolněné tvary a zemité tóny
Montblanc představuje novou kolekci kožených doplňků pro nadcházející sezonu, v níž měkké konstrukce a variabilní tvary doplňuje paleta hlubokých přírodních odstínů – tmavě hnědého ebenu, červenohnědé
Chatboti a hranice reality: když umělá inteligence potvrzuje bludy místo toho, aby je brzdila
21stoleti.cz
Chatboti a hranice reality: když umělá inteligence potvrzuje bludy místo toho, aby je brzdila
Umělá inteligence se stále častěji tváří jako empatický partner, který naslouchá, chápe a radí. Jenže právě tahle domnělá vstřícnost má i svou temnou stránku Nová studie výzkumníků z City Universi
Most mezi kuchyní a obývákem
rezidenceonline.cz
Most mezi kuchyní a obývákem
Kuchyňský ostrůvek je architektonický prvek, který propojuje funkci s estetikou, kulinářské zázemí s obývacím pokojem a práci s odpočinkem. V interiéru působí jako tichý koordinátor prostoru. Nabízí mnohem více než jen pracovní plochu. Může sloužit jako varné centrum, mycí zóna, úložný prostor nebo místo pro neformální stolování. V dobře navrženém interiéru se stává přirozeným komunikačním
Proč mají džíny malou kapsičku? Původně se v ní schovávají kapesní hodinky, ne mince
epochaplus.cz
Proč mají džíny malou kapsičku? Původně se v ní schovávají kapesní hodinky, ne mince
Najdete ji téměř na každých džínách, přesto se do ní sotva vejde palec. Malá kapsička nad pravou přední kapsou budí zvědavost už celé generace. Někdo do ní schovává mince, jiný zapalovač nebo sluchátka. Její skutečný původ je ale mnohem starší než mobilní telefony i drobné do automatu. Vzniká kvůli předmětu, bez něhož si muži 19.
Velkolepý návrat Eriky Stárkové k indiánovi?
nasehvezdy.cz
Velkolepý návrat Eriky Stárkové k indiánovi?
Herečka ze seriálu Most! by mohla být ztělesněním přísloví o tom, že stará láska nerezaví. I když se Erika Stárková (41) před časem rozešla s peruánským indiánem Césarem Chunkem, tak už jsou prý rodič