Domů     Porazila jsem zákeřnou nemoc, ale přišla přitom o kamarádku
Porazila jsem zákeřnou nemoc, ale přišla přitom o kamarádku
4 minuty čtení

V těžkých životních chvílích se často naplno projeví charaktery lidí kolem nás.

Patřila jsem vždycky k lidem, které jen tak něco nerozhodí. Když se vyskytl v mém životě nějaký problém, dokázala jsem ho vyřešit. Neměla jsem ve zvyku prosit druhé lidi o pomoc. Platilo to i o zdravotním stavu.

Nechtěla jsem svými občasnými onemocněními zatěžovat své blízké. V jednapadesáti letech mi zjistili zhoubný nádor na prsu. V šoku jsem byla jen chvíli, pak jsem si řekla, že budu o svůj život bojovat a zvítězím.

Doporučovala mi léčitele

Jedinými dvěma lidmi, kterým jsem naznačila, že něco není v pořádku, byli můj manžel Vojtěch a nejlepší kamarádka Radka. Nepřála jsem si, aby mě někdo litoval nebo se děsil toho, co se může stát.

Naše dcera Alice v té době navíc byla v jiném stavu, tu už jsem vůbec nechtěla znepokojovat. Můj muž i Radka slíbili, že budou mlčet a udělají pro mě cokoliv, co budu potřebovat. Jejich reakce byly trochu odlišné.

Vojtěch se nejprve vyděsil, pak mě litoval, ale nakonec jsem měla dobrý pocit, že stojí jako bojovník po mém boku. Radka projevovala snahu nějak mi prakticky pomáhat.

Neustále mě bombardovala informacemi, které hledala na internetu a doporučovala mi nejrůznější léčitele. Cítila se poněkud dotčeně, když jsem se její péči bránila.

Chtěla jsem si sama rozhodnout, na koho se případně obrátím nebo jaký způsob boje s rakovinou zvolím.

Nepříjemné rozhovory

Lékař z onkologie, který se mě ujal, se mnou mluvil otevřeně, protože jsem ho o to požádala. Věděla jsem, že se vyrovnám s jakoukoliv informací, i kdyby měla být nepříznivá, pokud budu znát pravdu.

Zdálo se ale, že mám poměrně velkou šanci nemoc porazit, protože byla podchycena ještě včas. Zeptala jsem se, jestli hrozí, že mi budou muset ňadro amputovat. Lékař tu možnost nevyloučil, ale ujistil mě, že aktuálně to nehrozí.

Trochu se mi ulevilo a ten rozhovor mi dodal sílu. Plně jsem se podřídila navržené léčbě. Můj popis situace a perspektivy uklidnil i Vojtěcha. Myslela jsem si, že tenhle optimismus bude sdílet i Radka, jenže jsem se spletla.

Kamarádka totiž naopak začala malovat čerta na zeď. Tvrdila mi, že doktoři se často pletou, že mi ozařování uškodí a že bych měla dát na ni a upřednostnit nějakou alternativní léčbu. Rozhovory s Radkou mi byly čím dál nepříjemnější.

Nakonec jsem to nevydržela a vyjela jsem na ni, že je to moje nemoc a moje hrozba a vyřeším si to sama. Na Radce jsem viděla, jak se jí moje slova dotkla.

Vyhýbaly jsme se navzájem

Zatímco léčba probíhala podle plánu a výsledky se zdály být nadějné, stalo se něco, co mě zasáhlo citově. Kamarádka bohužel nedodržela slovo a tak se všichni moji známí dozvěděli, s čím bojuji.

Bylo mi to nepříjemné jak v práci, tak mezi známými, ale nejvíc mě rozzlobilo, že o mé nemoci ví i těhotná dcera. Věděla jsem, jak je Alice citlivá. Málem se z toho psychicky zhroutila. Paradoxně jsem musela utěšovat já ji, i když by to mělo být vlastně naopak.

Dopadlo to tak, že Alice nastoupila na rizikové těhotenství. Mně to na klidu, který jsem v boji s rakovinou potřebovala, nepřidalo. Nechápala jsem, proč se moje kamarádka takhle zachovala.

Nejradši bych se s Radkou bývala setkala nebo jí zavolala a vynadala jí, ale nakonec jsem si řekla, že je to zbytečné. Jedna druhé jsme se začaly vyhýbat. Neviděla jsem Radku vlastně celou tu dobu, po kterou jsem bojovala o svůj život a svoji budoucnost.

Zákeřnou nemoc se mi podařilo porazit. Vím, že se může kdykoliv vrátit, ale dosavadní stav a výsledky pravidelného vyšetření tomu zatím naštěstí nenasvědčují. Radka se mi nakonec po dlouhé době omluvila se slovy, že to myslela dobře.

Udělala to ale jenom textovou zprávou na mobil. Ztratila jsem nejlepší kamarádku, se kterou jsem se znala od dětství. Mrzí mě to, ale v porovnání s tím, o co jsem mohla přijít, to nakonec vlastně není tak důležité.

Alena D. (53), Liberec

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud