Domů     Byla jsem nechtěné dítě
Byla jsem nechtěné dítě
5 minut čtení

Tak moc jsem toužila po lásce, ale ona stále nepřicházela. Jednu dobu se mi už ani žít nechtělo. Naštěstí jsem to vše ustála.

Pro malou Lucinku se mi podařilo koupit vše, co jsem měla v pánu. Můžu se tedy v klidu vydat za mýma holkama na návštěvu. Tak moc se už těším na svou malou roztomilou vnučku A samozřejmě i na její mámu Oldřišku. Obě jsou pro mě stále naprostý zázrak. Tak moc jsem si je přála a tak nesmírně šťastná jsem, že je mám.

Mě nikdo nechtěl

V jak rozdílném světě od toho Lucinčina a Oldřiščina jsem žila já! Mě od samého začátku, co jsem vykoukla na svět, nikdo nechtěl. Moje matka otěhotněla se svým profesorem na vysoké škole. On byl ženatý a rozhodně o žádný skandál nestál.

A tak mou existenci zavrhl okamžitě. Nevím, co se pak dělo v matčině mysli, že otálela tak dlouho, až na potrat bylo pozdě. A tak jsem se nakonec přece jen narodila. Jako nechtěný omyl.

Jak horký brambor

Už od prvních měsíců ve mně moje matka zřejmě viděla příčinu všech svých nezdarů. Ovšem svých cílů a své zábavy se nehodlala nikdy vzdát. Napřed si mě s babičkou přehazovaly jako horký brambor. Přitom se vždy hrozně pohádaly.

Když jsem povyrostla, skončila jsem v týdenní školce a doma byla jen o víkendech. A v podstatě mi to tak vyhovovalo. Všude bylo vlastně líp, než doma.

Život bez lásky

Hrozně mě trápilo, že mě maminka nemá ráda. Vlastně se se mnou nikdy nemazlila, nepohladila mě a nepovídala si se mnou. Náš vztah byl hrozivě chladný. Máma se vdala za stejně ambiciozního a sobeckého člověka, jako byla sama.

I pro něj jsem byla zbytečná překážka v bytě. Nic víc. Začali si toho všímat i moji spolužáci a dávali mi to po svém najevo.

Není divu, moje máma nikdy nepřišla na školní vystoupení, nikdy mě nevyzvedla ze školy, nikdy nebyla u toho, když jsem něco vyhrála v atletice.

Opustila mě i babička

Jediná trochu spřízněná duše byla moje babička. Bohužel byla dost nemocná a brzy mi zemřela. Byl to pro mě tehdy jediný člověk, kterému jsem aspoň důvěřovala. A najednou jsem byla na světě úplně sama a nechtěná. Měla jsem pocit, že už opravdu nemá nic smysl.

Proto jsem spolykala ty prášky. Našli mě ale ještě včas, vypumpovali mi žaludek a zavřeli na psychiatrii.

Odešla jsem pryč

Díky této hlouposti jsem prošvihla maturitu a musela jsem čekat na náhradní termín. Ale domů jsem se z psychiatrie už nevrátila. Našla jsem si práci a ubytování. Ulevilo semi. A mámě s jejím partnerem zřejmě taky.

Formálně se zajímali, jak se mám, ale na oběd domů, mě nikdo nepozval. Ale život byl najednou takový lehčí, volnější a já si ho konečně začala vážit.

Byla jsem nedůvěřivá

Dodělala jsem školu, našla slušnou práci, ale byla jsem pořád sama. Bez přátel a bez chlapa. Na vině byla moje nedůvěra k lidem. Neuměla jsem rozklíčovat city, které ke mně druzí cítí. Nevěřila jsem jim, když říkali, že mě mají rádi.

Myslela jsem si, že jejich skutečné lásky nejsem hodna a že to na mě jen hrají. Tím jsem samozřejmě od sebe jen všechny odháněla. Nejvíce pak muže.

Tondovi jsem uvěřila

A pak se jednoho dne u nás v práci objevil Tonda. Byl to jak blesk z čistého nebe a já se zamilovala. Najednou se mi dělo všechno to, co mi často kamarádky vyprávěly. Byla jsem zmatená a chovala se naprosto ztřeštěně.

Naštěstí podobně to cítil i Tonda, a proto jsme spolu začali chodit. Netrvalo dlouho a rozhodli jsme se pro společný život. Oba jsme moc toužili pro kompletní rodině.

Museli jsme to přežít

O miminko jsme se marně snažili delší dobu. Teprve po několika vyšetřeních se ukázalo, že Tonda děti mít nemůže. Byla to pro nás obrovská rána. Tonda dokonce navrhoval, že se musíme rozejít, abych si našla nějakého tatínka pro své děti. Odmítla jsem to.

Tonda byl pro mě všechno. Jediný člověk na světě, kterému jsem důvěřovala, milovala ho a rozhodně nehodlala opustit.

Bylo to naše rozhodnutí

Vše nakonec vyřešila adopce. Já i Tonda jsme se na tom shodli. A tak k nám, po různých peripetiích nakonec přišla Oldřiška. Bylo jí už skoro pět, ale byla to hodná, tichá holčička. Vlastně až moc tichá, zakřiknutá. Jak dobře jsem jí chápala.

Její start do života nebyl asi také pěkný, jako ten můj. Od prvního momentu jsme si spolu moc rozuměli a já se rozhodla, že ji s Tondou vytvoříme krásný domov.

Matka nechtěla nic vědět

Přes všechna příkoří, jsem se opakovaně snažila matku kontaktovat. Posílala jsem jí zprávy, co dělám. O mé svatbě i o Oldřišce. Na ty nikdy neodpověděla. Když jsem jí zavolala, byla úsečná a bez evidentního zájmu. V životě jsem nepotkala někoho tak chladného.

Chápu, že nemusí být mateřský typ, ale co jsem jí tak strašného udělala. Matka podle mě musela být psychicky nemocná. Teď už se to nedozvím, protože nedávno zemřela. Rozloučit se s ní přišlo pět lidí. Mezi nimi já a Tonda.

Všechno je, jak má být

„Naše“ dcera nám dělala a stále dělá velkou radost. Vyrostla z ní zdravě sebevědomá žena, která si našla své místo v životě. Mě i Tondu bere jako své opravdové rodiče a naši lásku, kterou jsme jí s manželem dali, nám vrchovatě oplácí.

A teď se jí navíc narodila krásná Lucinka. Konečně si můžu užívat miminko. Celý život jsem se o možnost, piplat se s miminem, přebalovat ho a koupat a vozit v kočárku, cítila ochuzená. S Lucinkou to však nyní všechno doženu.

Evženie K.(61), Příbram

Související články
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.