Domů     Málem jsem přišla o svého nejlepšího kamaráda
Málem jsem přišla o svého nejlepšího kamaráda
3 minuty čtení

Stačila malá chvilka nepozornosti a Tim byl pryč. A nebýt náhody, asi by zemřel opuštěný v lese – a to bych si nikdy neodpustila.

Když jsem byla mladá, měli jsme doma psa, který byl můj nejmilejší kamarád. Tim byl obyčejný voříšek, ale jak už to tak bývá, velmi chytrý, učenlivý a oddaný. Hned od začátku jsme si padli do noty a já byla jeho hlavní paničkou.

Byli jsme nerozlučná dvojka

Každý den po škole a pak i po práci jsme vyráželi na dlouhé procházky kolem polí a lesů, které se táhly u kraje naší vsi. Co my se spolu navyváděli! I když je na vesnici pes většinou brán jako hlídač nebo pomocník, Tim byl jako člen rodiny.

Musím říct, že byl naprosto vzorně vychovaný, poslouchal na slovo, což se o každém psu říct nedá, a naučil se spoustu kousků. Třeba když jsem před něj položila kousek párku a přikázala mu „zůstaň“, ani se ho nedotkl, dokud jsem mu nedovolila. Byli jsme zkrátka nerozlučná dvojice.

Najednou se ztratil

Až jednoho dne udělal něco, co do té doby nikdy neprovedl. Bylo to na podzim, šla jsem s Timem na procházku a byla s námi ještě moje kamarádka Ilona, kterou Tim sice moc rád neměl, ale asi kvůli mně ji aspoň toleroval.

Šli jsme zrovna kolem lesa, já s Ilonou byla zabraná do „důležitého“ rozhovoru, co si vezmeme na sebe na příští zábavu. Tim vesele pobíhal kolem nás a já si ho moc nevšímala. Po nějaké chvíli jsem zjistila, že s námi pes není.

No nic, asi ho něco zaujalo v lese, tak se tam rozběhl. Volala jsem ho zpátky, ale ačkoliv do té doby vždy na zavolání přiběhl, teď nic. Volaly jsme obě, hledaly v lese snad hodinu, ale po Timovi jako by se zem slehla.

Ilona mě utěšovala, že třeba běžel napřed sám domů, ale to se mi u něj nezdálo. Jenže stejně jsem nemohla nic dělat, tak jsme se obrátily na cestu zpátky. Ale Tim doma nebyl a neukázal se ani další dva dny, po které jsem ho já i rodiče hledali všude možně.

Záchrana v poslední chvíli

Pak Tima našli lidé na druhé straně u kraje lesa. Měl velké rány na hlavě a na krku a byl zcela vysílený, ale žil. Vypadalo to, že ho někdo asi něčím několikrát praštil po hlavě a pak ho tam nechal ležet.

Okamžitě jsem ho vezla k veterináři a on na mě upíral své velké smutné oči. V čekárně jsem se pak rozplakala. Nechápala jsem, jak někdo může být tak krutý a ublížit nevinnému zvířeti. Vždyť Tim by nikdy bez důvodu na nikoho nezaútočil…

Byla ve mně malá dušička, ale veterinář mi řekl, že Tim měl vlastně docela štěstí, jen bude nutná menší operace. Spadl mi kámen ze srdce. Léčení netrvalo ani moc dlouho a Tim se ze svých zranění dostal.

Nikdy jsem se nedozvěděla, kdo byl tím útočníkem ani proč to udělal, to se asi nedozvím nikdy. Ale hlavní bylo, že Tim přežil a ještě několik dalších let jsme mohli být spolu, než odešel do psího nebe.

Stanislava (63), Plzeňský kraj

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.