Domů     Malování mě zachránilo
Malování mě zachránilo
5 minut čtení

Když jsem odešla do důchodu a brzy na to mi zem řekl manžel, myslela jsem, že můj život definitivně skončil. Naštěstí to nebyla pravda.

Hosté se pomalu scházejí. Jsem strašně nervózní, ale naštěstí tu mám dceru Lidušku a jejího syna Vojtíška. Je mu devět let a uvolil se, že zahraje na housle. Jsem na něj pyšná, má vážně talent. A jeho vystoupení bude určitě ozdobou celé akce.

Rozhlížím se po prostorné výstavní síni a pořád tomu ještě nemůžu uvěřit, že se jedná o mou vernisáž. Koho by kdy napadlo, že já budu vystavovat své obrazy. Vždyť jsem nikdy nemalovala a z kreslení jsem ve škole měla dokonce dvojku.

Vždy jsem byla v pohybu

Celý život jsem byla zvyklá neustále něco dělat. Buď se starat o děti, manžela a o domácnost nebo tvrdě pracovat. Pak děti odrostly a já se víc soustředila na práci. Doufala jsem, že budu moc pracovat co nejdéle.

Manželovi se to moc nezamlouvalo, ale já si svůj život bez práce nedovedla představit. Vždyť jsem byla stále plná síly a energie. Jenže v našem podniku nastala úsporná opatření. Firmě se moc nedařilo a začala propouštět. Já právě přišla do důchodového věku. A tak bylo rozhodnuto.

To prázdno mě ubíjelo

Sbalila jsem si tedy svých pět švestek a zůstala doma. Manžel chodil dál do práce a já měla celý den pro sebe. Napřed jsem začala vyklízet skříně.

Když už byly i hrníčky vyrovnané pěkně oušky na jednu stranu, vrhla jsem se na generální úklid a drobné rekonstrukce v bytě. No a pak nastal den, kdy jsem už neměla co na práci. Dokázala mě ještě zachránit kniha. Měla jsem jich pár nepřečtených. Ale to zase stačilo jen zabít pár dalších volných dnů.

Byl to jeho nápad

I manžel byl už nervózní z přehnané péče, kterou věnuji nejen domácnosti, ale také jemu. Moje nekonečná touha si neustále povídat, když přišel unavený z práce, mu viditelně lezla dost na nervy.

A tak mi jednoho dne navrhl, abych zkusila nějaké kurzy nebo třeba univerzitu třetího věku. Napřed jsem na něj nevěřícně koukala. Já abych teď na stará kolena chodila do školy a něco se učila.

Nikdy jsem přece nebyla žádný studijní výkvět a učení mě upřímně řečeno nikdy nebavilo. Mávla jsem tedy nad tím rukou. A pak jsem raději šla s vnukem na trénink, protože jeho rodiče neměli zrovna čas,

A co budu dělat teď

A pak se stalo něco strašného. Manžel ráno odešel do práce. Chodil vždy velmi brzy, a když viděl, že spokojeně spím, nebudil mě a jako myška odešel. To udělal i ten osudný den. Kvůli tomu si dodnes vyčítám, že jsme neměli ani šanci se rozloučit.

Domů se totiž už nikdy nevrátil. Na ulici ho zastihl infarkt. Než jsem za ním stačila přijet do nemocnice, zemřel. Zůstala jsem sama a měla jsem dojem, že život skončil. Měla jsem sice ještě děti a vnoučka, ale ti měli své zájmy a svůj život.

To, že mě o víkendech zvali na oběd a že jsem Vojtíška občas doprovodila na plavání nebo do hudebky, bylo hrozně málo ve srovnání stěmi nekonečně dlouhými a zcela prázdnými dny.

Byl to okamžitý nápad

Jednou mi zavolala bývalá kolegyně z práce Olga, čerstvá důchodkyně. Vytáhla mě do kavárny a pak ještě na výstavu. Krásné krajinky skvělých umělců mě nadchly. To je úžasné, když někdo umí tak krásně malovat, říkala jsem si.

A najednou se mi vybavila slova mého muže. Proč to také nezkusit. Třeba by mě v nějakém kurzu naučili aspoň trochu malovat. Olga se pro tu myšlenku nadchla a začala hned jednat.

V pětašedesáti studentkou

Ani jsem se nestačila vzpamatovat a už jsme s Olgou zasedly do lavic posluchárny. Byla jsem na univerzitě třetího věku a začala studovat kresbu. Chvíli jsem si říkala, že jsem se snad zbláznila, ale opravdu jen chvíli. Studium mě totiž opravdu chytlo za srdce.

Vrhla jsem se do něj po hlavě a začala sbírat první úspěchy. Už po prvním semestru jsem vytvořila taková díla, která jsem, sice nesměle, ale přece jen darovala jako dárky své rodině. Opravdu se jim líbili.

Byla jsem vzorný student

Ve studiu jsem pokračovala i další rok. Učila jsem se používat různé techniky. Zkusila jsem malování pravou polovinou mozku. Začala jsem malovat na plátno. Vyzkoušela různé techniky.

Zkusila malovat ženu, co nám stála modelem a také jsme se s Olgou vydávaly do plenéru malovat krajinky. Malování mě úplně pohltilo. Moje děti byly mým novým „zaměstnáním“ nadšené a nakoupily mi všechno potřebné pro pravého malíře.

Zatím největší úspěch

Moje nynější samostatná výstava obrazů, je můj dosavadní největší úspěch. Z celého našeho ročníku se to zatím podařilo jen mně. A jsem na sebe právem pyšná. Našla jsem nový smysl života a žiju opravdu hrozně ráda. A doufám, že ještě dlouho budu moc chodit s malířským stojanem po této zemi.

Veronika R. (70), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může