Domů     I bez dětí je náš život plný lásky!
I bez dětí je náš život plný lásky!
5 minut čtení

Zamilovali jsme se do sebe hned při prvním setkání. Toužili jsme být navždy spolu a založit šťastnou rodinu. Člověk ale zkrátka nemůže mít všechno.

Bylo mi sladkých osmnáct, když jsem se poprvé opravdově zamilovala. Poznali jsme se v práci. Já jsem pracovala jako sekretářka v jedné velké firmě, on měl na starosti finance. Jmenoval se Pavel.

Byl vysoký, tmavovlasý, se silnými pažemi a strništěm místo vousů. Muž kolem třiceti s dobrým vkusem na výběr oblečení i vůně. Snažila jsem se klopit zraky, když šel kolem mě, cítila jsem však, že se mu líbím. Stačilo jen vyčkat na tu správnou chvíli.

Večer v kině

Dva týdny jsme kolem sebe chodili, občas prohodili nějaké to slůvko. „Nezašla byste večer do kina?“ řekl mi konečně jednoho dne na chodbě při obědové pauze. Slovo dalo slovo a večer už jsme seděli v biografu.

Samozřejmě jsem se velmi snažila, aby nepoznal, že jsem z něj úplně paf, myslím, že to měl podobně. Nicméně, když začaly ve filmu první romantické scény, začalo lehce přituhovat. Náhle jsem ucítila jeho ruku na mé a ani nevím jak, za chvíli jsme se líbali.

Láska jako trám

Od té doby jsme byli pořád spolu. V práci jsme se vídali jen sporadicky, odpoledne mě však vyzvedl a celé dny, večery i noci jsme trávili spolu. Bylo to nejkrásnější období mého života. Byli jsme tu jeden pro druhého a všechno se najednou zdálo být tak krásné.

I ten šedivý svět kolem jakoby náhle celý rozkvetl. Chodili jsme spolu, poznávali se, seznamovali se se svými přáteli a rodinou. „Nechceš se jet podívat k bráchovi na chalupu, budou tam i děcka,“ zeptal se Pavel jednoho letního rána.

Bylo to vlastně poprvé, kdy jsme začali mluvit o dětech. „Jasně, proč ne, pojeďme,“ souhlasila jsem.

Oba dva jsme toužili po dětech

Pavlův bratr i celá rodina byli moc fajn. A kluci? Jednomu bylo pět a druhý chodil do třetí třídy. Po očku jsem pozorovala Pavlovo nadšení, a když jsem ho viděla s těmi dětmi, stále víc jsem si uvědomovala, že je to skutečně ten pravý.

Ještě ten večer se ke mně přitulil a zašeptal. „Budeme mít taky někdy děti? Moc bych si to přál. Jsi ta nejlepší žena a chtěl bych, abys byla matkou mých dětí,“ řekl mi tiše. Měla jsem slzy v očích, pevně jsem ho k sobě přimáčkla a zašeptala. „Moc bych si to přála, až přijde čas, miláčku.“ Objali jsme se a tiše usnuli.

Přepadly mě silné bolesti

Druhý den bylo všechno skvělé, víkend na chalupě se vydařil. Stejně jako další dny, týdny a měsíce, které nám společně ubíhaly jako voda v řece. Hodně jsme sportovali, jezdili na kole nebo chodili po horách. Měli jsme prostě podobné zájmy a život byl prima.

Jednoho dne, když byl Pavel zrovna na nějakém školení, mě probudila silná bolest v podbřišku.

Nepřikládala jsem tomu zvláštní význam, čekala jsem zrovna své dny a nikdy jsem přesně nevěděla, kdy to přijde, od puberty byla má menstruace nepravidelná a trochu bolestivá. Když jsem ale bolestí nemohla skoro chodit, rozhodla jsem se vyhledat lékaře.

Zdrcující zpráva

Můj zdravotní stav se mu příliš nezamlouval, poslal mě proto na podrobnější vyšetření do nemocnice. Výsledek byl zdrcující. Nedostatek hormonů v těle prý ohrožuje můj reprodukční cyklus.

Zkusíme tedy hormony uměle dodávat a budeme vyčkávat, jak moje tělo zareaguje. Tehdy poprvé padla věta, kterou nikdy nezapomenu. „Možná budete mít problém otěhotnět nebo plod udržet,“ řekl mi doktor. Začala jsem tedy chodit na hormonální léčbu, situace se však příliš nelepšila.

Pravdu jsem zatajila

Uběhl týden a Pavel se měl vrátit ze školení. Chtěla jsem mu všechno říct, vybrečet se mu na rameni. Když se ale objevil ve dveřích s velkou kyticí a dárkem, nechtěla jsem to kazit. Ještě ten večer mě požádal o ruku.

Prý si za ten týden odloučení uvědomil, že už beze mě nedokáže žít. Když jsem rozbalila dárek, našla jsem v něm dětskou zavinovačku. Z očí se mi začaly kutálet slzy a on si myslel, že je to dojetím. Nebylo. Nedokázala jsem mu říct, že možná nikdy dítě mít nebudeme.

Šťastní i bez dětí

Za pár měsíců byla svatba. Milovali jsme se čím dál víc a snažili jsme se o miminko. Já chodila tajně na hormonální léčbu, po několika měsících jsme však s lékaři usoudili, že už to nemá význam. Dítě mít nikdy nebudu.

Ten páteční večer jsem se přitulila k Pavlovi. „Lásko, byla jsem dnes u doktora. Už delší dobu mám potíže a dnes mi sdělil, že nikdy nebudu moct mít dítě.“

Zůstal koukat jako opařený. Plakala jsem, i on začal tiše plakat a přitom mě objímal. „Já tě miluji, víš, a na tom se nikdy nic nezmění,“ ujišťoval mě. Ubrečení jsme si lehli a tiše usnuli. Od té doby už uplynula spousta let. Rodiče se z nás nikdy nestali, naše láska však nikdy nevyhasla.

Ivana H. (60), Písek

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.