Existují věci mezi nebem a zemí. Někteří z nás je chtějí znát, jiní se nechávají volně unášet vlnami osudu, aniž by toužili vědět, co bude dál.

Vlastně jsem k té kartářce ani nechtěla jít. Jen jsem doprovodila svou kamarádku, která toužila najít opravdovou lásku a po několika vztazích, které jí zkrachovaly, už přestávala mít naději, že nějakou najde.

Kartářka jí měla dát naději do dalšího hledání a já jsem tu byla proto, abych ji podržela, kdyby jí náhodou řekla, že už žádnou naději nemá.

Zvědavost byla silnější

„A co vy? Nechcete znát svůj osud?“ podívala se na mě kartářka, když mé kamarádce vyložila budoucnost doslova v růžových barvách. „Jen jí taky vyložte!“ řekla kamarádka. Zaplatila kartářce za můj výklad a doslova mě vtlačila na židli ke kulatému stolu.

Kartářka přede mnou rozložila karty lícovou stranou k desce stolu. „Vytáhněte si čtyři pravou rukou a položte je před sebe, aniž byste je otočila,“ vybídla mě a já udělala přesně to, oč mě požádala. Musím přiznat, že to bylo docela vzrušující.

Čtyři mnou tažené karty ležely na stole a já čekala, až je kartářka jednu po druhé obrátí a odkryje tak mou budoucnost. Když sahala po první, chtěla jsem zakřičet, aby to nedělala, ale zvědavost mě přemohla a já chtěla znát, co se skrývá na obrázku.

Hlavou se mi rozběhly otázky

Byla tam věž, do které udeřil blesk, a ona se bortí, padá z ní nahý muž. Když jsem ten výjev spatřila, až jsem se lekla. „Ve vašem životě vás čeká velmi dramatický zlom,“ začala mluvit kartářka.

„Staré nánosy budou prolomeny, cosi bude vysvobozeno ze strnulosti. Myslela jste na svůj stávající vztah, když jste tahala karty, nebo na práci?“ zeptala se mě. „Na svého přítele,“ odpověděla jsem.

„Ale je naprosto nemyslitelné, že bychom se rozešli!“ zasmála jsem se. „Plánujeme totiž svatbu!“ „Člověk míní, Pán Bůh mění – říkávala vždycky moje babička,“ odpověděla s lehkostí kartářka. Neměla jsem příliš času přemýšlet o tom, co mi kartářka řekla.

Mluvila dál a dál, zahrnovala mě novými informacemi, které se údajně týkaly mého budoucího života a já se v nich najednou začala ztrácet.

Všechno jsem měla tak nalajnované, jasné, vymyšlené a ta žena, která snad byla mladší než já, mi teď říkala, že všechno bude jinak.

Věřila svým slovům

Další kartou byl Soud. „Tato karta představuje zázračnou proměnu,. Ať už vám láska způsobí jakékoli trápení, nastane doba, kdy vaše soužení bude u konce,“ řekla mi kartářka a podívala se na mě. V jejích očích bylo něco, co mě přesvědčilo o tom, že nelže.

Že všechno, co říká, myslí upřímně. Možná si opravdu nevymýšlela. Možná jen skutečně říkala jen to, co znamenaly ty karty, aniž by do nich vkládala víc, než bylo třeba.

Všechny moje jistoty se vytratily

„Král pohárů,“ otočila třetí kartu. „Do cesty vám vstoupí jemný, laskavý a hluboce citlivý člověk, který o vás dávno sní. Můžete si jej získat, jestliže vůči němu projevíte svou romantickou stránku a propůjčíte křídla fantazii.

Propadne vám celou svou duší a nikdy vás neopustí, tím si můžete být jistá!“ Zahleděla se na čtvrtou kartu, která byla stále otočena lícem dolů. „Chcete ji obrátit sama?“ zeptala se mě.

Moje ruka se sama pohnula, jako kdyby ji nadzvedla nějaká nadpřirozená síla, a udělala přesně to, k čemu mě kartářka vyzvala. Hleděla jsem na kartu Hvězdy. „Nebeská plodnost! Tato karta představuje novou naději. Kdekoli se tato karta objeví, přináší s sebou naději lepších zítřků!“

Žena mě chytila za ruku a já cítila, jako bych se pozvolna propadala do toho nejklidnějšího spánku s nejkrásnějšími sny. Dál už si nic nepamatuji.

Snažila jsem se na výklad zapomenout

Ani nevím, jak dlouho jsme u té kartářky byly. Celou cestu domů jsem nemohla myslet na nic jiného než na to, co mi řekla. „Představ si, co mi ta ženská předpověděla!“ hrnula jsem se ke svému snoubenci, abych se mu se vším svěřila.

„Já ty kecy snad ani nechci slyšet!“ bránil se. „Prý se spolu rozejdeme!“ posadila jsem se mu na klín a smála se. „To je ale pitomost!“ kroutil hlavou a sundal mě ze sebe, aby si otevřel své večerní pivo. Věci mezi nebem a zemí ho očividně vůbec nezajímaly.

„Možná bys k ní měl taky zajít!“ křikla jsem na něj. „Proč jako?“ divil se. „Zajímalo by mě, jestli by ti řekla to samé, co mně!“ kroutila jsem hlavou. „Kvůli tomu nebudu utrácet peníze!“ ušklíbl se.

Rozchod místo svatby

Od toho večera uběhl rok. Když jsem mu pak jednou večer ten náš rozhovor připomněla, dělal, že si na něj vůbec nepamatuje. A možná si na něj skutečně nepamatoval. Jeho myšlenky teď směřovaly úplně jinam. K jiné ženě, než jsem byla já.

Mně vyčlenil nejen ze své hlavy, ale i ze svého života. Byl to opravdický zlom. Přesně takový, jaký mi kartářka předpověděla. Nesla jsem ten rozchod velmi těžce. Vždyť jsme také měli před svatbou.

Láska si mě opravdu našla

Když se na to ale dívám s odstupem času, musím říct, že nic lepšího mě v životě nemohlo potkat. Vlastně ano, můj Tomáš! Znali jsme se už dávno předtím, ale byli jsme jen velmi dobří kamarádi.

No a jak už to tak někdy v životě chodí, z kamarádů se stali milenci a nyní jsme už patnáct let manželé. Je to můj Král pohárů. Plný citu, lásky i vášně.

Andrea L. (56), Liberec