Tak dlouho se smál, že duchové neexistují, až se mu narodilo dítě médium. Teď neví, kam před přízraky utéct.
Byl to zarytý racionální typ. Smál se mým věštbám z karet, na minulé životy nevěřil, předtuchy neměl. A nejvíce ze všeho ho dráždili duchové. Jakákoliv zmínka o nich v něm probouzela záchvaty smíchu. Proto to muselo být veliké, když se náhle objevil na prahu mého bytu a žádal o radu.
Šepot a kroky
Všechno začalo narozením jeho dcery. Manželce během kojení náhle připadalo, že se jejich malé dcerce změnily oči. A problémy na sebe nedaly dlouho čekat. V noci slýchali kroky, tichý šepot a cítili vánek, který proudil kdoví odkud. Bylo to tak intenzivní, že muž někdy rozsvítil, protože si myslel, že po bytě běhají zloději.
Ryla nehty do zdi
Jak čas plynul, dcerka se naučila sedět. A vše se zhoršovalo. Hluk sílil, přesun věcí z místa na místo byl častější a nakonec se jedné noci ozvala z dětského pokoje rána. Rodiče vyskočili a běželi k dítěti. V pokoji je čekalo překvapení. Jejich zlatovlasá princeznička stála v postýlce, tiše si broukala a malými prstíky drásala do zdi jakési obrazce. Když jí v tom chtěli zabránit, syčela a mrskala sebou.
Změna bydlení
Kdo ví, co tím holčička spustila, ale od té chvíle si už duchové nebrali servítky. Začali být aktivní nejen v noci, ale i ve dne. A konečně je ten můj známý, který na ně až dosud nevěřil, uviděl. V nazelenalém světle se na něj z kouta ložnice škodolibě smál cizí chlap. Vyděsilo jej to natolik, že se rozhodl dům prodat a odstěhovat se jinam. A protože měl peněz nazbyt, udělal to okamžitě.
Začala se dusit
S velkou nadějí se těšili, že bude řádění přízraků konec. Ale nebyl. Hned druhý den dali o své existenci vědět. A také, že nebude radno je více dráždit. Jednou odpoledne, když byla žena doma sama a chtěla zkontrolovat dcerku, jak po obědě spí, naklonila se nad postýlku, a v tu chvíli se nemohla nadechnout. Dusila se, upadla na podlahu a z posledních sil se doplazila do kuchyně, kde problém přešel. Okamžitě volala záchranku. Lékaři však nic nenašli – až na otisk prstů na jejím krku. Jako by ji někdo škrtil.
Nic nepomáhá
Ten, který se léta vysmíval mé práci, teď seděl přede mnou jako hromádka neštěstí. Bylo třeba mu poradit, když se tak moc omlouval a dokonce se dal na modlení. Poradila jsem mu, aby pokřtil sebe, ženu i dítě. Ale ani to nepomohlo. Buď se stali zlí duchové imunní nebo jsou pohanští. Jakou radu mu dát? Stěhovat se znovu, ale nechat na místě všechen nábytek? Vzít jen nejnutnější? Na jak dlouho to ale pomůže? Holčička je totiž silné médium. Bude duchy přitahovat celý život. Běda všem, kdo jsou a budou v jejím okolí. Inu, duchům není radno se smát! To můj známý už ví, ale bude mu to asi málo platné.
Marcela V. (62), Ostravsko
