Domů     Matce jsem nakonec odpustila
Matce jsem nakonec odpustila
4 minuty čtení

Moje vztahy s matkou byly mnoho let na mrtvém bodě. Ušla jsem dlouhou životní cestu než jsem dokázala všechno odpustit. Ale teď toho rozhodně nelituji.

Ještě, že jsme to chodítko pořídili, říkám si v duchu. Maminka se s ním naučila docela dobře pohybovat. Dokáže se pohybovat sama po celé velké zahradě penzionu pro seniory, ve kterém nyní žije. I když je je už osmdesát osm let, je celkem v pořádku.

Jen jí trochu zlobí nohy. Ale myslí jí to perfektně. Musela to být velice okouzlující žena. Sama se divím, že mě takové spojení napadá. Já jsem ji takovou bohužel nezažila. V době, kdy jsme se ještě vídaly, ve mně vzbuzovala odpor, strach a nepřátelství.

Nedá se to zapomenout. Přesto jsem se to pokusila pochopit a omluvit.

Byla divoká a nespoutaná

Moje máma vyrůstala v milující rodině, která jí poskytovala dostatečnou volnost. Matka byla na tehdejší dobu možná až moc volnomyšlenkářská žena. A nikdo to bohužel nedokázal včas regulovat. Její matka, moje babička, totiž velice brzy zemřela.

Já si na ni vlastně ani nepamatuju. Mám s ní jedinou fotografii, když jsem slavila své první narozeniny. Oslava probíhala jen s babičkou, dědou a mámou. Můj tatínek jaksi chyběl. Byl totiž neznámý.

Další dvě děti

Když babička umřela, moje máma ztratila poslední záchranou brzdu, kterou byla její matka. Vrhla se do života ve snaze najít si muže a mě otce. Jenže na chlapy měla očividně velkou smůlu. Brzy mi pořídila ještě dva sourozence.

Jenže mezitím zemřel i můj děda, který se nás snažil podporovat. Máma nás nedokázala všechny tři uživit. A tak moji dva nevlastní bráškové šli do dětského domova. A já bohužel zůstala.

Jeden táta za druhým

Opravdu jsem si tehdy říkala, že by to bylo mnohem lepší s brášky v děcáku. Doma totiž bylo neustálé peklo. Naší neuspořádanou domácností procházeli neustále noví a neperspektivní muži. Každou chvíli propukaly hádky, dramatické odchody a návraty.

Vášnivá udobřování. Všeho jsem byla svědkem. Jakmile začala máma nebo nějaký ten pseudo tatínek křičet, schovávala jsem se ve skříni. Nechápala jsem proč maminka křičí, když s těmi muži dobrovolně odchází do postele. Cítila jsem se provinile, že ji nejdu pomoc, když jí ubližují.

Věděla to a mlčela

Nedlouho po mých jedenáctých narozeninách k nám přišel Jan. Byl to další mámin nápadník. Jenže ho nezajímala jen ona. Začal obtěžovat i mě. Vyhrožoval mi, že nesmím nikomu říct, co spolu děláme. Strašně jsem se ho bála a byl mi odporný.

Jenže jsem neměla za kým jít. Brzy jsem totiž pochopila, že máma něco tuší nebo dokonce ví, ale mlčí. Mlčí, aby Jan od nás neodešel.

Konečně také děcák

Začala jsem proto utíkat z domu. Pravdu, proč utíkám jsem ale nikomu neřekla. Při svých útěcích jsem kradla v samoobsluhách, protože jsem měla hlad. A tak jsem nakonec skočila v diagnostickém ústavu. A nakonec v děcáku. Tam jsem byla až do své plnoletosti.

Musím přiznat,že můj život po odchodu z dětského domova,byl dost složitý. Ale vydržela jsem. Našla jsem si dobrého muže, dodělala školu a získala dobré zaměstnání. Na své dětství jsem ráda zapomněla a mámu jsem neviděla mnoho let.

Nápad mého muže

Před časem můj muž jen tak mezi řečí poznamenal, že mám vlastně ještě dva bratry, o kterých nic nevím. Nějak mě tím zasáhl na citlivém místě, o kterém jsem ani netušila, že ho mám. A tak jsem začala pátrat. Složitě a zdlouhavě.

Nakonec jsem ale přece jen našla Lubora, jednoho z bratrů. Druhý už bohužel zemřel. Lubor mi také řekl, že je v kontaktu s naší matkou.

Rozhodování bylo těžké

Když mi Lubor navrhl, abych s ním jela za mámou do pečovatelského domu. Matku jsem neviděla čtyřicet pět let. Radila jsem se o tom s manželem. To díky němu jsem dospěla k rozhodnutí, že je třeba odpouštět, že je správné se usmířit, doku je ještě čas. A toho času už mnoho nemáme.

Zdena S. (60), střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika