Domů     Manžela musím vždycky postrčit
Manžela musím vždycky postrčit
4 minuty čtení

Vdávala jsem se z lásky. Měl oči jako studánky, kudrnaté vlasy, vlastně mi připomínal nějakou hvězdu z filmu. Ale já si nebrala hvězdu z filmu.

To byste mi tedy křivdili, kdy byste si to mysleli, že jsem byla tak naivní. Přece nežijeme ve filmu. Můj instinkt mi říkal, že s tímhle chlapem budu šťastná. Jenže on se do ženění moc neměl.

Já jsem zase nechtěla žít jen tak na hromádce, třebaže v té době už to nikoho nepohoršovalo. Na lásku opravdu nepotřebujete papír, ale k životu už docela jo. Tak jsem Libora trochu postrčila a narafičila tak, že to byl jeho nápad, že se vezmeme.

Běh na dlouhou trať

Chlapi jsou tak asi postavení. Potřebují na všechno jiný čas než my. Znáte to, mají velké plány, jen k tomu, aby je vyplnili, nemají zrovna čas. Nějak mi hned nedocvaklo, že budu Libora postrkovat celý život.

Jestli někdy platilo tvrzení o hlavě a krku, tak u nás beze zbytku. Ale to mi upřímně nějak nevadilo. Libora mám moc ráda a tak mi nedělá problém zatnout zuby a počkat si. Ono mu to dojde a pak, když se zadaří, to bere za svůj nápad. To je ideální.

Je to sice běh na dlouhou trať, ale už jsme takhle uběhli léta a pořád nám to funguje.

Jsou to triky

Jak třeba s tím skleníkem. „Proč kupuješ zeleninu, když máme zahrádku?“ divil se. Co mu na to máte říct? „Protože ten fóliovník, provizorní fóliovník než postavíme opravdový skleník, je pořád potrhaný. Dělají to ptáci? Je mizerná fólie, co já vím?

Navíc jsou zkřížené dveře, takže veškerý efekt je rázem pryč.“ A světe, div se, začal nejenom o skleníku uvažovat, ale dokonce našel chlapíka, který ho postaví. Pěkný bytelný, funkční. Už na to byl náležitě pyšný a jeho oblíbené buchtičky se šódo byly na stole.

Když pak zmizel ten mizerný fóliovník a povstal na jeho místě opravdický skleník, byla jsem spokojená a Liborova oblíbená kachnička s červeným přistála na jeho stole.

Mám důvod být pyšná

„Na děti máme dost času,“ říkával. Jenže já to viděla jinak. Nechtěla jsem být stará matka, chtěla jsem mít rodinu při plné síle. Tak jsem o dětech přestala mluvit a Libor ten čas nějak přestal vnímat.

No, máme už dospělého syna Luďka a o rok mladší dceru Zuzanu. Ale tenkrát odměňoval Libor mě. Za Luďka mám pořád na krku zlatý křížek, za Zuzi pak drobné zlaté náušnice. Pořád je nosím a jsem na svého muže pyšná.

Máme to rozdělené

Dovolenou zásadně vybírá Libor. Je na to expert a vždycky byl. Dříve, když děti byly malé a nikam moc se vlastně nesmělo, Libora napadlo, že pojedeme na Rujanu. „Všichni tam jezdí,“ prohlásil, jako by je všechny znal a chtěl uspořádat jejich setkání.

„Někde jsem četla, že Balt je docela dost studený. Nemyslíš, že tam budeme klepat kosu a přivezeme si rýmu?“ zeptala jsem se manžela, který chlad přímo nesnášel. Zapřemýšlel a pokýval hlavou.

„Tak Bulharsko, tam jezdí také všichni,“ dostal další ze svých skvělých nápadů. Jestli tam jezdili ti všichni, kteří napřed byli na Baltu a pak se hromadně přesunuli se ohřát na Zlaté písky, jsme neřešila.

„Vždyť ty nemáš rád jejich nakládané okurky,“ připomněla jsem manželovi. Otřásl se, opravdu mu nechutnaly. „To radši nic, když nejsou znojemské,“ nabádal mě před cestou do samoobsluhy. Tak se mu vybavila chuť těch okurek, že jsme skončili u Máchova jezera.

Jako obvykle. „Hele,“ smála jsem se, „tady jsou také všichni.“ Kýval hlavou na souhlas. Zeptat se, jestli je to ta stejná parta z Baltu a Zlatých písků, jsem si odpustila. Ono se to nemusí vyplatit, dělat si z hlavy rodiny legraci, když na to není uzpůsobená.

Eiška F. (63), Písek

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika