Ztratíte-li někoho, koho znáte více než polovinu života, bolí to. Mně se před očima proměnila nejlepší kamarádka v pomlouvačnou fúrii!
Jen tak si nikoho k tělu nepřipouštím a nové kamarádky jsem vždy hledala spíš s obtížemi. Jediný, s kým jsem si rozuměla, byla Nataša. Znaly jsme se od mládí a hodně jsme toho prožily. Věděly jsme jedna o druhé skoro všechno.
Mně se dařilo, ona život nezvládala
Nataša mi byla i za svědka na svatbě a já jsem jí tu službu potom oplatila. Moje manželství dopadlo dobře, ve Vojtovi jsem našla spolehlivého životního partnera a otce našich dvou dětí.
Nataša se rozvedla hned po roce a ukvapeně se znovu vdala, možná na truc prvnímu manželovi, který ji podváděl. Druhé manželství ale dopadlo podobně a zakotvila až ve třetím, ale šťastná nikdy moc nebyla.
Jak roky utíkaly, a já měla možnost srovnávat, viděla jsem, že Nataša prohrává boj na všech frontách, a většinou vlastní vinou. Nezvládla výchovu své dcery a ta odešla z domova. S manželem udržovala jen formální vztah.
V práci se jí nepodařilo dosáhnout na vytoužené místo. Naše setkání probíhala čím dal tak, že Nataša si stěžovala a já jen chápavě přikyvovala. Jednoho dne jí ale nejspíš moje životní úspěchy začaly štvát!
Nehodlala jsem snášet její zlé poznámky!
Nataša, která se cítila sama, nás pravidelně navštěvovala. Dobře jsem si všimla, jak do mě a do Vojty začíná stále více rýpat. Mně například vyčítala, jak špatně se oblékám a Vojtovi, že mu to nevadí, když by se měl naopak stydět.
Kdykoliv jsem jí nabídla pohoštění, vždy měla nějaké připomínky, jak se které jídlo má dělat. Vrcholem pak bylo, když si náš syn našel přítelkyni, vietnamskou dívku, která ale už vyrostla v Česku.
Natašiny řeči o tom, jaká je to ostuda a že bych měla synovi domluvit, už byly poslední kapkou. Docela ostře jsem se s ní pohádala. Nevycházela jsem z úžasu, co všechno mi vyčetla a jak na mě byla hrubá.
Po více než pětadvaceti letech kamarádství mi nezbylo nic jiného, než ji vymazat ze svého života. Naštěstí se urazila a nevnucovala se. Co jsem se doslechla, tak prý začala hodně pít.
Trochu se bojím, že špatně skončí, ale jak se říká, každý svého štěstí strůjcem. To, že se nepovedl život Nataše, neznamená, že ho musí kazit druhým!
Veronika (45), Liberec
