Domů     Náš starší syn
Náš starší syn
3 minuty čtení

Jsem vdaná a s manželem jsme společně vychovali tři děti.

Rodiče jsou šťastní, když poprvé spatří své dítě, když stojí u jeho zápisu do školy, když tancují rodičovský tanec na maturitním večírku nebo když uvádí své dítě do života. My jsme měli tři a vždycky to tak bylo.

Dcera se už vdala a založila si rodinu, kluci se drželi máminy sukně. Oba dva měli přítelkyně a tak jsme jen čekali, kdy se i oni ožení. Manžel měl vlastní firmu a celé dny pracoval. Práce byla jeho vášní.

Byla jsem překvapená, když se jednoho dne dopoledne objevil u mě v práci. Ptala jsem se, co se děje a ještě jsem žertovala, jestli ho snad práce na stará kolena nepřestala bavit. Ale on stál mezi dveřmi a výraz jeho tváře byl nečitelný.

Po chvilce váhání mi řekl, že s ním musím jet do nemocnice. Náš starší syn měl prý vážnou autonehodu – nějaký opilý darebák do jeho vozu vrazil v protisměru. Ani nevím, jak jsem zvládla se obléknout.

Nic jsem neřešila a jako ve špatném snu jsem s manželem vyrazila za synem do nemocnice. Chtěla jsem mu pomoct, pohladit ho po vlasech, potěšit ho, ubezpečit, že všechno bude v pořádku. Manžel po cestě mlčel, po tváři mu ale tekly slzy.

Byl vždycky naoko tvrdý, ale uvnitř v podstatě citlivý. Chytila jsem ho za ruku a ubezpečovala ho, ať se nebojí, že náš syn je bojovník. V duchu jsem se modlila k Bohu, že nám ho nesmí vzít, vždyť je to hodný chlapec, nikdy nikomu neublížil.

Promítala jsem si před očima, jak syn vyrůstal, jak ho manžel učil jezdit na kole, jak ho posadil poprvé na motorku nebo jak ho učil řídit auto. Vzpomínala jsem na to, jak jsem je přistihla při chlapských debatách. Jak měl syn radost, když si koupil auto.

Celé ho polil šampaňským. Sliboval, že auto pozná alkohol jen zvenku, nikdo opilý se jím vozit nebude. Nikdy nepil a odsuzoval to, když někdo způsobil nehodu v opilosti. Nyní se to stalo jemu.

Když jsme dorazili na traumatologii, lékař nás vzal za synem a začal tiše mluvit, jako by nechtěl našeho potomka probudit. Líčil nám rozsah poranění, říkal o operačním zákroku, o tom, že se nedá nic víc už dělat.

Jeho slova ke mně doléhala jako přívalové vlny během povodně. Brali mi dítě, moji víru, moji naději… Ne, říkala jsem si, můj syn je bojovník a je-li jen malé procento naděje, on to zvládne. Spěchala jsem za ním, pohladit ho, povzbudit, promluvit s ním.

Ležel tiše celý obvázaný, jako by odpočíval po těžkém boji. Spousta přístrojů kolem, všechny blikaly, pomáhaly mu dýchat. Zlomilo mě to. Nezvládala jsem nic jiného než pláč. Sestřičky mi daly něco na uklidnění. Byla jsem zoufalá. Synův stav byl nezvratný.

Já jsem moc chtěla, aby žil, ale realita byla krutá. Manžel rozmlouval s lékařkou, která mu něco vysvětlovala. Pak přistoupil ke mně a chytil mě za obě ruce. Oba jsme plakali. Mezi vzlyky mi manžel říkal, že syn může pomoci jiným lidem, kteří čekají na dárce.

Mohl by poskytnout orgány na transplantaci. Byl mladý a zdravý. Večer nastala klinická smrt. Jeho mozek byl mrtvý. Už nebylo cesty zpátky. A co odběr orgánů? Určitě by to tak býval chtěl i on. Souhlasili jsme. Jeho život se zachránit nepodařilo, ale syn i po smrti někomu pomohl…

Dana, severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.