Celé se to začalo nástupem do nového zaměstnání. Chtěla jsem se cítit sebevědomě a přitažlivě. Svoji kariéru jsem začala budovat přes nový šatník.
Oblečení, které jsem měla do té doby, se mi zdálo nemoderní a opotřebované. Proto jsem v den své první výplaty rychle utíkala do nejbližšího obchodu utratit vydělané peníze. když jsem večer přišla šťastná ověšená taškami domů, můj přítel dostal šok. Dlouho si totiž šetříme na nový byt a on nedokázal pochopit, jak jsem mohla vyhodit tolik peněz za „hadry“. Hádala jsem se s ním a bránila se, že kdybych přemýšlela jako on, nikdy bych nic neměla. Moje argumenty nezabraly, nemluvil se mnou celý týden. Ani to mi ale nepokazilo radost z nového oblečení. Tak se začalo moje pátrání po moderních věcech v nákupních centrech. Nové oděvy přibývaly rychlostí blesku. S každým novým kouskem jsem se cítila jako vyměněná, nepopsatelný pocit slasti. Od toho dne jsem šatník vyměnila několikrát. Každou polední přestávku i všechen volný čas jsem trávila v obchodech. Jednou jsem přišla domů s novými botami, jindy s novou kabelkou. Zdálo se mi, že je to v pořádku. Nová práce vyžaduje nový přístup k životu, ne? Proč konečně neinvestovat do svého vzhledu? Všechny kolegyně v práci moje oblečení obdivovaly. Ten obdiv mě znovu přinutil vyrážet na nákupy a udržovat si standard. Slíbila jsem sice příteli, že jestli ještě někdy vkročím do nějakého obchodu, tak to budou jedině potraviny, ale reálně už jsem to neměla pod kontrolou. Naučila jsem se schovávat i lhát. Zadlužila jsem se, kde sedalo a nebylo to málo peněz. Myslím, že tahle závislost by se ještě prohloubila, kdyby se jednoho dne nesetkal přítel s mojí kamarádkou, která ho mezi řečí požádala, aby mi vzkázal, ať jí vrátím půjčené peníze. Po příchodu domů mě zahrnul množstvím výčitek, ale já se tvářila, že nevím, o čem mluví. On na mé divadélko neskočil. Začal se hrabat v mém šatníku a nalézal nové a nové oblečení a postupně se na něj valila obrovská kupa bot a módních doplňků. To byl vrchol, který mě donutil přemýšlet, zda je moje vášeň ještě v pořádku. Nejprve jsem nákupy považovala jen za svého koníčka, ale postupně se mi to všechno začalo vymykat zpod kontroly. Začala jsem navštěvovat psycholožku, která mi velmi pomohla. Vysvětlila mi, jak funguje proces vzniku závislosti a proč jsem jí propadla i já. Při nakupování jsem mohla ztratit to, co má v životě největší hodnotu. A proto můj největší dík patří mému příteli, který mě má stále rád, ne kvůli tomu, co mám na sobě, ale kvůli tomu, jaká jsem.
Marcela, Praha
