Když jsme se přistěhovali do vesnice, kde dodnes bydlím, skoro nikoho jsem tu neznala.
Bylo to frustrující o to víc, že už od mládí navazuji kontakty dost těžko a většinou mi trvá déle, než se někomu otevřu. Bylo mi patnáct a určitě jsem byla platonicky zamilovaná do nějakého herce a hlavu měla v oblacích. V naší ulici bydlelo několik rodin, ve kterých byli moji vrstevníci, a proto jsem nebyla bez šance, nebýt tak plachá. Trvalo skoro dva roky, než jsem se oťukala a poznala, že kamarádství s dívkami ze sousedství mi nic neříká. Zdály se mi nudné a neměly jsme se o čem bavit. Tím zajímavější bylo, že právě kluci z naší ulice mi sedli a se čtyřmi jsme založili nerozlučnou partu. Máma to brala kriticky a čekala, kdy se něco stane. Já jsem na takové věci vůbec nemyslela.
S kluky jsme chodili na túry, na výlety, na diskotéky a všechno bylo úžasné. Konečně jsem někam patřila a věděla jsem, že mě mají kluci rádi. Bratrsky mě chránili. To bylo období mého dospívání, na které vzpomínám velmi ráda. Jak to chodí, i já jsem dospěla a stala se ze mě mladá žena. Všiml si toho Martin. Najednou se něco změnilo. Začal se chovat džentlmensky, dokonce se mi občas i dvořil. Jednoho večera mi vyznal lásku… byli jsme přitom oba trochu opilí na večírku. Bál se, jak to vezmu. Byla jsem z toho v šoku, neměla jsem předtím žádný vztah. Martina jsem velmi dobře znala a on mi prozradil, že se do mě zamiloval. Nevěděla jsem, co mám dělat. Cítila jsem, že když ty city nechám do sebe vstřebat, všechno se změní. Věděla jsem, že parta by se s tím nevyrovnala. V tom momentě mi bylo jasné, že mi něco utíká mezi prsty. Něco jsem určitě cítila. Byla to láska nebo kamarádství?
Začali jsme se tajně setkávat, sami dva. Dokázali jsme si povídat celé hodiny a bylo to úžasné. Jenže zatímco Martin se do mě víc a víc zamilovával, já jsem stále víc cítila, jak je skvělý kamarád. Nic jiného. Naše občasná noční setkání byla zpočátku nevinná a končila většinou plachou pusou. Po čase chtěl ale víc. Nejprve polibky, potom doteky. Snažila jsem se zařadit zpátečku, vysvětlovala jsem, že je jen kamarád a já ho nechci ranit ani ztratit. Byl z toho nešťastný, ale vždycky mě znovu vyhledal.
Pak se to dozvěděl zbytek party. Stalo se to, čeho jsem se bála. Každý za vším hledal skrytý význam a já z toho byla nešťastná. Postupně jsem přicházela o kamarády. Dívali se na mě už jinak. Dokonce jsem měla pocit, že mě z rozpadu party viní. Zlom nastal na chatě, kam si kluci přivedli své přítelkyně. Jen já s Martinem jsme na sebe koukali jako pátá kola u vozu. Martin do sebe lil jednu sklenku vína za druhou. Byla jsem znechucená ze situace, do níž jsem se dostala. Večer na nás zůstal jediný pokoj a v něm manželská postel. V minulosti by na tom nebylo nic zvláštního, prostě bychom zalehli, povídali si a pak spali až do rána. Martin byl dost opilý, já měla jen lehce zamotanou hlavu. Když jsme zalezli pod peřinu, vrhl se na mě trochu prudčeji než jindy. Už jsem se nedokázala bránit a jeho polibky a doteky opětovala. Na poslední chvíli jsem pak ale couvla a utekla ven z pokoje. Nevím, jak se mu podařilo usnout, protože za mnou do kuchyně nepřišel. Spala jsem na tvrdé lavici a cítila se zrazená a oklamaná.
Ráno jsem byla jako vyměněná, nedokázala jsem se přetvařovat. V tu chvíli se mi znelíbil. Vše bylo pryč, celé kamarádství zničil. Už jsme si neměli co říct. Věděla jsem, že musím odejít. Od té doby střídal holky jednu za druhou, čímž ubližoval nejen jim, ale i sobě. Svým chováním trestal i mě. Cítila jsem, jako by to zčásti byla i moje vina, že se tak změnil, ale nedokázala jsem s tím nic dělat. Nechala jsem to na začátku zajít tak daleko… proč? Opravdu jsem si myslela, že ho budu milovat a že se čisté kamarádství změní na lásku? Ne. Bylo mi s ním prostě dobře a jeho náklonnost byla jen daní za to, že s ním můžu trávit tolik času. Po pár letech se uklidnil a našel si partnerku. Vzali se a mají spolu dvě krásné děti. A kamarádství? Od té příhody na chatě byla parta minulostí. Už se to nikdy nevrátilo do starých kolejí…
Beáta (25), severní Morava
