Domů     Milovala jsem ho a on si vzal jinou
Milovala jsem ho a on si vzal jinou
5 minut čtení

Bála jsem, že se na té svatbě zhroutím. A nejhorší bylo, když se rozezněl slavný Svatební pochod.

Udělala jsem životní chybu. Jiří se ženil, ale nekráčela jsem vedle něho. Vlekla jsem se za ním jako postřelené lesní zvířátko. Požádal mě, abych mu šla za svědka. To už mě mohl rovnou zastřelit, aby zkrátil moje trápení, bohužel zjevně celoživotní.

Jak si kdo ustele, tak si lehne – říkala moje babička. Také se říkalo: Pýcha předchází pád. Byla jsem pyšná? Ne, daleko lépe mě vystihovalo přísloví „pro stromy nevidí les“. Bála jsem se, že se zhroutím. Nejděsivější zkoušku představoval Svatební pochod.

Zhluboka jsem dýchala, abych se nesvalila k zemi. Zkazila bych jim veselku a mluvilo by se o tom ještě za dvacet let. Jak ta nána svědkyně narušila obřad.

Kdo to zažil, umí si představit, jak těžké je předstírat, že se cítíte skvěle, když vám ve skutečnosti cosi trhá srdce na kusy.

Můj nejlepší přítel

Neměla jsem nejlepší kamarádku, měla jsem nejlepšího přítele. Byl to Jiří, můj spolužák ze základní i střední školy. S nikým jsem si tak nerozuměla. Žádný jiný mě tolik nerozesmál. Prý, že neexistuje ideální chlap. Jednoho znám.

Škoda, že jsem si to uvědomila tak pozdě. Ženich a nevěsta se políbili. Musela jsem podepsat nějaké lejstro. Bylo po všem. Měla jsem na mysli jen jediné: hlavně se neopít.

Byla jsem schopná hodit do sebe půl lahve vodky, pak položit ženichovi hlavu na rameno a všechno mu říct. Znala jsem se. To ne. Ne ve svatební den.

Šla jsem se opít do hospody

Nějakou dobu jsem se vydržela chovat jako dáma. Poté jsem dezertovala do blízké restaurace, zdaleka ne tak noblesní, jako byla ta předchozí. A tam jsem se zlila jako doga. Vyprávěla jsem svůj smutný příběh hostinské a myslím, že i několika štamgastům.

Místo toho, aby hráli mariáš, užasle naslouchali historce o tom, že za rohem na náměstíčku na radnici se oženil ten, s nímž jsem chtěla strávit zbytek života. Což jsem pochopila až krátce před tím, než se oženil. Možná několik hodin před tím. Nebo několik dní.

Nostalgická vzpomínka

Tisíckrát, milionkrát se mi vybavovala situace, jak jsme šli s Jirkou na houby. Zdánlivě obyčejná, pro nás ale klíčová. Oba jsme sbírání hub nenáviděli. Bylo to tím, že nás oba, když jsme byli malí, nutili rodiče věčně chodit do lesa na houby.

I tehdy jsme se ocitli v lese za městečkem, protože moje máma chtěla vylepšit bramboračku. Oba jsme trpěli a hrozně jsme se smáli. Cestou domů mi Jiří povídá. „My jsme tak neuvěřitelně stejní.“ Zprvu jsem nepochopila, co tím chce říct. Pokrčila jsem rameny:

„No a?“ Kopl do šišky: „Nic. Jen mě napadlo, jestli bychom se neměli vzít.“ V úžasu jsem upustila maliny, které jsem si schovávala v dlani. V očích měl napsáno, že to myslí vážně. „To přece nejde, ne?“ A to byla ta moje životní chyba.

Zásadní zlom

Pak začal chodit s Ivanou. Nevěděla jsem, že je to vážné. Že je to tak vážné. Jenomže Ivana byla o dva roky starší než on a už myslela na vdávání. Než jsem stačila Jiřímu cokoli říct, už jí na radnici říkal ano. Teď už jsem musela udělat jen jedinou věc:

pustit ho z hlavy. Neznám těžší úkol. Nikdo jiný mu nesahal po kotníky. Chodila jsem dokonce i k psycholožce, ta byla toho názoru, že je třeba dojít ke smíření se situací, což vyžaduje spoustu času. Tak to jsem věděla i bez ní.

Proces smíření

Uplynul rok. Proces smíření u mě probíhal docela dobře. Zatímco ještě půl roku po svatbě jsem si myslela, že nejlepší by bylo vrhnout se z mostu do řeky, v období, které mám na mysli, mi už bylo líp. Pomohlo mi, že se Jiří s Ivanou odstěhovali.

Ale na druhou stranu, mohli se odstěhovat i dál. Třikrát jsme se potkali. Na premiéře v divadle, podruhé jsem je potkala na chodníku, prostě jsem je míjela – můj pokus o úsměv vyzněl asi dost uboze a za rohem jsem zahnula do hospody na panáka.

Do třetice všeho dobrého jsme se potkali, a tomu snad ani nebudete věřit, na hřbitově.

Procházka mezi náhrobky

Byly Dušičky. S mámou jsme drhly žulový pomník, když jsem zaslechla povědomý hlas. Otočila jsem se a stál tam – zrovna u našeho hrobu. Usmíval se. Byl sám. Ivana nikde. Máma se hned zeptala:

„Kde máš Ivanku, Jiříčku?” Řekl, že je nastydlá, že s ním na Dušičky nejela. Ulevilo se mi. Nechala jsem mámu drhnout žulu a šla s ním cestičkou mezi hroby plnými věnců a svíček ven z ponurého království mrtvých.

Osudové přiznání

Nejdřív jsme moc nemluvili. On začal, líčil bůhvíproč nějakou svou hloupou služební cestu, která mě nezajímala ani za mák. Dostala jsem vztek a zasyčela: „Fakt budeme mluvit o služební cestě do Budapešti, sakra?“ Pokrčil rameny a dostal ze sebe:

„A kdybych ti řekl, že nejsem zrovna ten nejšťastnější na světě?“ Trhla jsem sebou, tohle bylo až příliš upřímné. Pokračoval: „Přece nemůžu rok po svatbě zdrhnout, připadal bych si jako…“ Došla mu slova. Mně také. Jen jsme na sebe potichu zírali. Pak se Jiří otočil a odešel.

Vrátil se

Vrátila jsem se na hřbitov a chvíli mi běželo hlavou, že nejlepší by snad bylo už tu zůstat. Máma se na mě podívala a vydechla: „Proboha, Mileno, stalo se něco?“ Musím říci, že tato dušičková epizoda můj takzvaný proces smíření narušila.

Znovu jsem se ocitla úplně na začátku. Ale vlastně to nevadilo. O měsíc nebo dva později jsem Jiřího našla sedět na schodech před mou garsonkou. Svou ženu totiž opustil…

Milena K. (47), Brněnsko

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou