Domů     Milovala jsem ho a on si vzal jinou
Milovala jsem ho a on si vzal jinou
5 minut čtení

Bála jsem, že se na té svatbě zhroutím. A nejhorší bylo, když se rozezněl slavný Svatební pochod.

Udělala jsem životní chybu. Jiří se ženil, ale nekráčela jsem vedle něho. Vlekla jsem se za ním jako postřelené lesní zvířátko. Požádal mě, abych mu šla za svědka. To už mě mohl rovnou zastřelit, aby zkrátil moje trápení, bohužel zjevně celoživotní.

Jak si kdo ustele, tak si lehne – říkala moje babička. Také se říkalo: Pýcha předchází pád. Byla jsem pyšná? Ne, daleko lépe mě vystihovalo přísloví „pro stromy nevidí les“. Bála jsem se, že se zhroutím. Nejděsivější zkoušku představoval Svatební pochod.

Zhluboka jsem dýchala, abych se nesvalila k zemi. Zkazila bych jim veselku a mluvilo by se o tom ještě za dvacet let. Jak ta nána svědkyně narušila obřad.

Kdo to zažil, umí si představit, jak těžké je předstírat, že se cítíte skvěle, když vám ve skutečnosti cosi trhá srdce na kusy.

Můj nejlepší přítel

Neměla jsem nejlepší kamarádku, měla jsem nejlepšího přítele. Byl to Jiří, můj spolužák ze základní i střední školy. S nikým jsem si tak nerozuměla. Žádný jiný mě tolik nerozesmál. Prý, že neexistuje ideální chlap. Jednoho znám.

Škoda, že jsem si to uvědomila tak pozdě. Ženich a nevěsta se políbili. Musela jsem podepsat nějaké lejstro. Bylo po všem. Měla jsem na mysli jen jediné: hlavně se neopít.

Byla jsem schopná hodit do sebe půl lahve vodky, pak položit ženichovi hlavu na rameno a všechno mu říct. Znala jsem se. To ne. Ne ve svatební den.

Šla jsem se opít do hospody

Nějakou dobu jsem se vydržela chovat jako dáma. Poté jsem dezertovala do blízké restaurace, zdaleka ne tak noblesní, jako byla ta předchozí. A tam jsem se zlila jako doga. Vyprávěla jsem svůj smutný příběh hostinské a myslím, že i několika štamgastům.

Místo toho, aby hráli mariáš, užasle naslouchali historce o tom, že za rohem na náměstíčku na radnici se oženil ten, s nímž jsem chtěla strávit zbytek života. Což jsem pochopila až krátce před tím, než se oženil. Možná několik hodin před tím. Nebo několik dní.

Nostalgická vzpomínka

Tisíckrát, milionkrát se mi vybavovala situace, jak jsme šli s Jirkou na houby. Zdánlivě obyčejná, pro nás ale klíčová. Oba jsme sbírání hub nenáviděli. Bylo to tím, že nás oba, když jsme byli malí, nutili rodiče věčně chodit do lesa na houby.

I tehdy jsme se ocitli v lese za městečkem, protože moje máma chtěla vylepšit bramboračku. Oba jsme trpěli a hrozně jsme se smáli. Cestou domů mi Jiří povídá. „My jsme tak neuvěřitelně stejní.“ Zprvu jsem nepochopila, co tím chce říct. Pokrčila jsem rameny:

„No a?“ Kopl do šišky: „Nic. Jen mě napadlo, jestli bychom se neměli vzít.“ V úžasu jsem upustila maliny, které jsem si schovávala v dlani. V očích měl napsáno, že to myslí vážně. „To přece nejde, ne?“ A to byla ta moje životní chyba.

Zásadní zlom

Pak začal chodit s Ivanou. Nevěděla jsem, že je to vážné. Že je to tak vážné. Jenomže Ivana byla o dva roky starší než on a už myslela na vdávání. Než jsem stačila Jiřímu cokoli říct, už jí na radnici říkal ano. Teď už jsem musela udělat jen jedinou věc:

pustit ho z hlavy. Neznám těžší úkol. Nikdo jiný mu nesahal po kotníky. Chodila jsem dokonce i k psycholožce, ta byla toho názoru, že je třeba dojít ke smíření se situací, což vyžaduje spoustu času. Tak to jsem věděla i bez ní.

Proces smíření

Uplynul rok. Proces smíření u mě probíhal docela dobře. Zatímco ještě půl roku po svatbě jsem si myslela, že nejlepší by bylo vrhnout se z mostu do řeky, v období, které mám na mysli, mi už bylo líp. Pomohlo mi, že se Jiří s Ivanou odstěhovali.

Ale na druhou stranu, mohli se odstěhovat i dál. Třikrát jsme se potkali. Na premiéře v divadle, podruhé jsem je potkala na chodníku, prostě jsem je míjela – můj pokus o úsměv vyzněl asi dost uboze a za rohem jsem zahnula do hospody na panáka.

Do třetice všeho dobrého jsme se potkali, a tomu snad ani nebudete věřit, na hřbitově.

Procházka mezi náhrobky

Byly Dušičky. S mámou jsme drhly žulový pomník, když jsem zaslechla povědomý hlas. Otočila jsem se a stál tam – zrovna u našeho hrobu. Usmíval se. Byl sám. Ivana nikde. Máma se hned zeptala:

„Kde máš Ivanku, Jiříčku?” Řekl, že je nastydlá, že s ním na Dušičky nejela. Ulevilo se mi. Nechala jsem mámu drhnout žulu a šla s ním cestičkou mezi hroby plnými věnců a svíček ven z ponurého království mrtvých.

Osudové přiznání

Nejdřív jsme moc nemluvili. On začal, líčil bůhvíproč nějakou svou hloupou služební cestu, která mě nezajímala ani za mák. Dostala jsem vztek a zasyčela: „Fakt budeme mluvit o služební cestě do Budapešti, sakra?“ Pokrčil rameny a dostal ze sebe:

„A kdybych ti řekl, že nejsem zrovna ten nejšťastnější na světě?“ Trhla jsem sebou, tohle bylo až příliš upřímné. Pokračoval: „Přece nemůžu rok po svatbě zdrhnout, připadal bych si jako…“ Došla mu slova. Mně také. Jen jsme na sebe potichu zírali. Pak se Jiří otočil a odešel.

Vrátil se

Vrátila jsem se na hřbitov a chvíli mi běželo hlavou, že nejlepší by snad bylo už tu zůstat. Máma se na mě podívala a vydechla: „Proboha, Mileno, stalo se něco?“ Musím říci, že tato dušičková epizoda můj takzvaný proces smíření narušila.

Znovu jsem se ocitla úplně na začátku. Ale vlastně to nevadilo. O měsíc nebo dva později jsem Jiřího našla sedět na schodech před mou garsonkou. Svou ženu totiž opustil…

Milena K. (47), Brněnsko

Související články
3 minuty čtení
Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Vůbec by mě tehdy napadlo, že se naše manželství otřese v základech už tak brzy. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se d
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i