Domů     Zachránil mě nevlastní bratr
Zachránil mě nevlastní bratr
5 minut čtení

Ve chvíli, kdy se mi už opravdu zdálo, že celý život nestojí zanic, jsem dostala jasný důkaz, že tomu tak není. Člověk nemá nikdy přestat doufat.

Sedím na břehu moře a nohy mi omývá teplá mořská voda. Sluníčko mi krásně hřeje na ramenou a svěží větřík se stará o to, aby mi nebylo horko. Dívám se na tu nekonečnou vodní hladinu, kterou zdobí bělostné hřebínky vln a pozoruji racky, jak z vody loví ryby.

Je to tak romantické a tak kýčovité, až mi to vhání slzy do očí. Jsem už hodně stará bába, ale u moře jsem poprvé v životě. A připadám si jak malá holčička. Dokonce mám chuť tady na pláži začít stavět hrad z písku. A vlastně, proč ne.

Teď už si přece mohu dělat co chci. A navíc, mám tu svého ochránce Sašu. Vždyť ještě donedávna jsem si myslela, že život za nic nestojí.

Život na houby

Jsem dítě z děcáku. Moje matka, kterou jsem nikdy nepoznala, mě tam šoupla brzy po narození. Pak jsem se dostala do rodiny, která mě ale po několika měsících vrátila. Ve čtyřech letech si mě vzala další rodina.

Byla jsem chvíli hýčkaná, protože moji adoptivní rodiče neměli vlastní děti. Pak se jim ale narodil Pavel a za rok Marta. Já se od té chvíle ocitla na vedlejší koleji. Už jsem pro ně nebyla zajímavá. Doma mi nastalo peklo.

Neustálá šikana

Od samého začátku, co se narodili moji sourozenci, jsem se cítila odstrkovaná. Jak jsme rostli, musela jsem se o mladší sestru a bratra starat. Každý průšvih svedli na mě a matka jim věřila. Potrestaná jsem byla vždycky já.

Byla to strašná šikana, která pak pokračovala i ve škole a na učňáku. Učňák měl ale tu výhodu, že jsem konečně odešla z domova. Byla jsem v jiném městě, bez rodičů a protivných sourozenců.

Po vyučení jsem tam zůstala pracovat v místním podniku a bydlela jsem na ubytovně.

Několik poklidnějších let

Práce šičky mě sice moc nebavila, ale snažila jsem se naučit co nejvíc. Mým snem bylo být dobrá švadlena nebo krejčová. Zatím jsem ale potkala kluka z nedaleké továrny a zamilovala jsem se. Vůbec jsem si tehdy nevěřila.

Moje sebevědomí bylo na nule a já proto považovala za zázrak, že si mě vůbec nějaký kluk všiml. Mirek nebyl špatný. Ale po dvou zamilovaných letech, jsme se nakonec přece jen rozešli. Velice mě to zasáhlo a já musela pryč, daleko odsud.

Nová práce i život

Našla jsem si slušnou práci, malý byt a brzy potkala Josefa. Byl o tři roky starší. Po půl roce jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo mi jednadvacet a už jsem měla čas na rodinu. S Josefem jsme se tedy vzali. Byla to taková malá tichá a trochu divná svatba.

Z mé strany tam nebyl nikdo, jen kolegyně z práce, jako svědkyně. Od Josefa přijela akorát maminka, která byla vdova. My s Josefem se ale těšili na miminko a zbytečnosti jsme neřešili.

První velká rána

Bohužel jsme se miminka nedočkali. Na konci pátého měsíce jsem najednou měla dojem, že své dítě necítím, přestalo tlouct jeho srdíčko. Zemřelo dřív, než se stačilo narodit. Oba nás to s Josefem zdrtilo. Ale ještě jsme to nevzdávali.

Za necelý rok jsem byla opět těhotná. Zase jsme se moc těšili, atmosféra se doma celá projasnila. Bohužel situace se opakovala a já dítě opět potratila. Tuhle ránu osudu už naše manželství nevydrželo. Rozvedli jsme se a já se znovu stěhovala. Připadala jsem si jak psanec na útěku.

Další marný pokus

Zase nová práce, nové město, nový domov a nový muž. Olda byl rozvedený a už měl dvě malé děti. Ani jeden z nás se do svatby nehnal. Žili jsme spolu na psí knížku a já byla zase těhotná. Narodila se nám Simonka. Krásná, sladká holčička.

Byla jsem štěstím bez sebe. Ale jen do té chvíle, než přišli lékaři na to, že moje dítě není zcela v pořádku. Měla vývojovou vadu a byla zcela odkázaná na naši pomoc. Tedy lépe řečeno na mou pomoc. Olda tu zátěž vydržel jen několik měsíců. Pak nás opustil. Začali nám zlé časy.

Byl to marný boj

Pracovala jsem jen na částečný úvazek, měli jsme málo peněz a péče o Simonku mě strašně vyčerpávala. Bylo to ale moje vymodlené dítě a já se snažila užívat každou další chvíli, kterou jsme si od života společně ukradli.

Bohužel situace se stále zhoršovala a Simonka boj nakonec vzdala. Umřela mi v náručí. Bylo jí devět let. V té chvíli jako by pro mě život skončil. Smrskl se jen na obyčejné přežívání. Práce, jídlo, spánek.

Velká změna

Před časem jsem ale začala pociťovat velkou touhu zjistit něco bližšího o mých kořenech, o mé pravé rodině. Pátrání mě začalo bavit a já nakonec zjistila, že moje matka už nežije. Ani otec už nebyl naživu.

Ale zanechal tu po sobě mého o patnáct let mladšího nevlastního bratra Sašu. A ten byl nadšený z toho, že má sestru, o které vůbec nevěděl. Byl sám, rozvedený a nabídl mi, abych se k němu nastěhovala.

Konečně štěstí

Měli jsme si toho tolik co povídat. Začali jsme podnikat různé výlety. Já jsem začala na popud svého bratra podnikat začala jsem šít na zakázku. Konečně dělám, co mě baví a co mi doopravdy jde. O zákaznice nemám nouzi.

No a letos přišel Saša s tím nápadem, že pojedeme k moři. Nikdy jsem nevytáhla z Čech paty a moře byl můj sen. Jsem už stará a můj život za moc nestál. Ale nakonec jsem se přece jen dočkala štěstí. A já jsem doopravdy šťastná. Díky svému bráchovi.

Vendula N. (73), Tábor

Související články
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
5 minut čtení
Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Geny, které nás postavily na nohy: vědci rozluštili záhadu lidské chůze
21stoleti.cz
Geny, které nás postavily na nohy: vědci rozluštili záhadu lidské chůze
Když Charles Darwin roku 1859 vydal svůj slavný spis O původu druhů, ještě si netroufl vyslovit, že i lidé jsou výsledkem evoluce. To přišlo až o dvanáct let později v knize O původu člověka. V ní mim
Bezpečnost na prvním místě: Jak se Formule 1 stala bezpečnější
epochaplus.cz
Bezpečnost na prvním místě: Jak se Formule 1 stala bezpečnější
V 80. letech už jsou závody považovány za daleko bezpečnější, ale neustále se pracuje na vylepšeních. Zkušenosti z minulých nehod a tragédií vedly k masivním investicím do výzkumu a vývoje bezpečnostních prvků, které dnes chrání jezdce a diváky. Od roku 1950 už na trati fungují traťoví maršálové, kteří mohou řidiči poskytnout první pomoc, uhasit případný
Jazykový kurz spojil naše životy
skutecnepribehy.cz
Jazykový kurz spojil naše životy
V kurzu němčiny, kam jsem se přihlásila, jsem potkala báječného muže. Naše setkání pokračovala i mimo kurz, zakrátko jsme tvořili šťastný pár. S kamarádkou Marcelkou jsme před několika lety byly na nákupu v Německu. V obchodě jsme viděly, jak se nějaký muž snaží domluvit s prodavačkou ohledně reklamace. Pán moc německy neuměl, moje a kamarádky němčina sice
Cibulková přiznala, že má novou známost
nasehvezdy.cz
Cibulková přiznala, že má novou známost
Hvězda chystaného seriálu Polabí Vilma Cibulková (62) se nezdá! Ač má už šest křížků, zájem mužů o ni evidentně neopadá. Herečka, která je už dvanáct let rozvedená v pořadí s druhým manželem, hercem
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Záhada Pumapunku: Zedničili tady mimozemšťané?
enigmaplus.cz
Záhada Pumapunku: Zedničili tady mimozemšťané?
Symbolem předkolumbovské éry v Jižní Americe je bezesporu incká civilizace. Na jihoamerickém kontinentu však rozkvetly kultury starší než Inkové. Mnozí je však podezírají, že jim v rozvoji pomáhali ná
Hafan zachránil topícího se orla!
epochalnisvet.cz
Hafan zachránil topícího se orla!
Napoleon vztekle udeřil pěstí do stolu. „Psi! Musím být poražen psy na bojišti i v ložnici?!“ Právě se dozvěděl, že francouzská válečná flotila utržila 21. října 1805 porážku od britského loďstva v bitvě u Trafalgaru. Mezi prvními, kdo se dostali na palubu jeho válečné lodi Cleopatra, byl novofundlandský pes, maskot jedné britské posádky.   Potupu v ložnici
Houbové karbanátky s bylinkami
nejsemsama.cz
Houbové karbanátky s bylinkami
Skvělá alternativa k masovým karbanátkům, která překvapí chutí i šťavnatostí. Ideální k bramborám nebo jen tak s chlebem. Houbové karbanátky jsou výbornou volbou pro vegetariány. Ingredience: ● 400 g hub ● 1 cibule ● 2 stroužky česneku ● 2 vejce ● 1 rohlík (namočený v mléce) ● 3 lžíce strouhanky ● sůl ● pepř ● majoránka ● petrželka ● olej na smažení Postup: Houby očistíme a nasekáme najemno nebo nahrubo nastrouháme. Na oleji osmahneme cibuli, přidáme
Aston Martin Vantage S přebírá funkci safety caru ve formuli 1
iluxus.cz
Aston Martin Vantage S přebírá funkci safety caru ve formuli 1
Aston Martin posouvá dál své působení v čele startovního pole formule 1: nový model Vantage S se stává oficiálním safety carem FIA v šampionátu. Nejnovější přírůstek do legendární řady vysoce výkonnýc
Energetický nápoj z jogurtu
tisicereceptu.cz
Energetický nápoj z jogurtu
Palivo pro sportovce a milovníky zdravé výživy! Potřebujete půl hrnku bílého jogurtu banán 2 vejce 2 lžíce kokosového oleje 2 lžíce rozemletých lněných semínek led Postup Všechny ingr
Dohlížela královna osobně na stavbu mostu?
historyplus.cz
Dohlížela královna osobně na stavbu mostu?
Dělníci na stavbě mostu přerušují práci a uctivě smekají. Mezi přitesanými kameny a složeným nářadím prochází sama královna, aby zkontrolovala kvalitu a pobídla všechny k další horečné práci. Český kníže Vladislav II. (kolem r. 1110–1174) po deseti letech manželství pochoval ženu Gertrudu Babenberskou (1118–1150). Teď už je tři roky vdovcem a nyní začíná hledat novou partnerku.