Když někdo opustí svět za nešťastných okolností, jeho duch se prý vrací na místo, kde se vše stalo. A toho, s kým se setká, se zmocní děs!
Stalo se mi to před pěti lety, v době, kdy jsem pracovala jako zdravotní sestra v jedné nemocnici. Na noční služby jsem chodila celkem nerada, ve staré budově jsem se necítila moc dobře. Toho večera jsem navíc měla trochu nervy nadranc z domácí hádky. Doufala jsem, že se v práci uklidním, ale netušila jsem, jaká hrůza mě tam tentokrát potká!
Kolegyně odešla domů
Kolegyně mi předala dokumentaci, řekla mi o nových pacientech a já jsem si udělala zelený čaj, aby se mi nechtělo spát. Když odešla domů a já jsem zůstala na sesterně sama, nechala jsem maličko pootevřené dveře, abych měla přehled, kdyby se něco dělo. Jediným problémovým pacientem byl pán na pokoji číslo dva, který, jak mi kolegyně připomněla, často v noci přicházel s různými „problémy“. Jinak se podle jejích slov během její služby nic mimořádného nedělo.
Najednou se prudce ochladilo
Noc ubíhala celkem klidně. Venku bylo pochmurné listopadové počasí, nepříjemně pršelo a do vysokých stromů se opíral prudký vítr. U rozsvícené lampičky v místnosti pro sestry mi bylo dobře. Popíjela jsem horký čaj a listovala v záznamech, když vtom najednou, zničehonic, jsem pocítila prudký závan chladného vzduchu. Bylo mi to divné, okno jsem měla samozřejmě zavřené. Nezdálo se mi to, protože následkem toho spadly nějaké papíry ze stolu. Zvedla jsem se ze židle a šla jsem je zvednout. Jak jsem je zvedala, zdálo se mi, že ve dveřích někdo stojí. Otočila jsem se s tím, že to asi bude pán ze dvojky, ale když jsem přišla ke dveřím a rozhlédla se po chodbě, byla prázdná.
Do nosu mě udeřil zápach
Znervózněla jsem. Všimla jsem si, že noční osvětlení na schodech, kterými chodba končila, podivně bliká. Už párkrát se stalo, že se porouchala zářivka, ale tohle bylo něco jiného. Vydala jsem se k tomu porouchanému světlu. Cestou po chodbě se mě zmocňovala zvláštní úzkost a po zádech mi běhal nepříjemný mráz. Do nosu mi najednou vnikl těžký nasládlý zápach – jen na chvilku a hned zase zmizel. Mně to ale nahnalo ještě více strachu.
Zjevení se vznášelo pod schody
Došla jsem až ke schodům. A tam jsem to jasně spatřila. Pod schody v tlumeném světle stála velká mužská postava v nemocničním županu. Mojí první myšlenkou bylo, že je to někdo z pacientů, ale pak jsem si všimla, že ten muž nestojí na podlaze, ale jako by se vznášel kousek nad ní! Stála jsem zmrazená hrůzou a jen jsem se na tu postavu dívala. A ten přízrak se díval na mě.
Zavřela jsem oči a začala se modlit
Nebyla jsem schopná ani volat o pomoc. Bála jsem se pohnout. Trvalo to několik minut. Potom se postava dala do pohybu a nejprve to vypadalo, že zamíří směrem ke mně. Zavřela jsem oči a v duchu jsem se začala modlit, i když jinak moc věřící nejsem. Když jsem oči po asi minutě otevřela, pod schody už nikdo nestál. Rozhlížela jsem se kolem sebe a celá jsem se třásla. Ale ani na chodbě jsem už nikoho neviděla.
Neklamaly mě smysly?
Nejistým krokem jsem se vrátila do sesterny. Tam jsem se skoro sesypala. Kdybych nebyla v práci, dala bych si panáka na uklidněnou. Teprve po chvíli jsem byla schopná zatelefonovat doktorovi, který měl také noční službu. Ale místo toho, abych mu vylíčila svůj příšerný zážitek, jsem se jen stísněným hlasem zeptala, jestli je všechno v pořádku. Bála jsem se, že kdybych mu vyprávěla o tom, co jsem před chvílí prožila, nebude mi věřit. Odpověděl, že se nic mimořádného neděje a popřál mi klidný zbytek pracovní doby.
Už se to dříve jednou stalo!
Do rána jsem se snažila přijít na nějaký rozumný důvod toho, co se v noci přihodilo, ale nic smysluplného mě nenapadlo. Druhý den ráno mi to však nedalo a zeptala jsem se jedné kolegyně, jestli někdy slyšela o tom, že v naší staré nemocnici straší. Chtěla jsem to případně převést do legrace, ale k mému vlastnímu překvapení jsem se dozvěděla, že v minulosti měla jedna sestra zážitek, po kterém se zhroutila a ukončila pracovní poměr. Prý na ni zaútočil duch nějakého pacienta, alespoň tak to líčila.
Byla to oběť dávné tragédie?
Dále jsem se také dozvěděla, že přímo na našem patře prý kdysi před lety došlo kvůli pochybení lékařů ke zbytečné smrti jednoho muže. Ten se prý nyní občas vrací, alespoň podle toho, co se vypráví. Zkoušela jsem o tom zjistit něco víc. Od starého vrátného jsem se dozvěděla, že k tomu úmrtí došlo jedné listopadové noci, když pršelo. Když jsem se podívala do archivu, zjistila jsem, že to byl ten samý den, 11. listopadu, jen před deseti lety. Dodnes jsem přesvědčená o tom, že jsem té noci potkala ducha onoho pacienta. Od té doby jsem si v listopadu noční službu už nikdy nevzala.
Dagmar T. (68), Ostrava
