Domů     Zase už mám pro koho žít
Zase už mám pro koho žít
5 minut čtení

Zjistila jsem, že city dávají našemu životu smysl ve chvílích, kdy svádíme těžký boj s osudem.

Upřímně přiznávám, že se svým životem jsem nebyla nikdy příliš spokojená. Měla jsem za sebou poměrně bouřlivé mládí, kdy jeden vztah stíhal druhý. Už od střední školy jsem kluky střídala takřka jako ponožky.

A když jsem odmaturovala a dostala se na vyšší odbornou školu, moje bouřlivost pokračovala. Dvakrát jsem bohužel otěhotněla s tím nepravým a po druhé interrupci mi lékaři sdělili, že děti už nikdy mít nebudu.

Pro každou jinou dívku – ženu by to asi nejspíš byla rána, ale u mě mateřské sklony a touhy nikdy nebyly na prvním místě, takže jsem se s tím brzy vyrovnala.

Připadala jsem si sama

Roky plynuly. Ale když jsem oslavila třicítku, začala jsem pochybovat, jestli se ubírám správným směrem. S každým dalším rokem, který mi přibyl, se zvětšovala moje panika. Opravdu chci zůstat věčně sama?

Ve skrytu duše jsem začala zjišťovat, že i já bych po svém boku měla ráda muže, který by mě miloval a vážil si mě. Kde ale takového sehnat? Všichni zajímaví a slušní muži už byli ženatí nebo zadaní a kamarádky vodily své první potomky do školky a do školy.

A já? Byla jsem a cítila jsem se sama jako kůl v plotě.

Zdravotní problémy

Stačilo by mi tehdy bývalo málo: najít si partnera, se kterým bych si mohla užívat život a necítit se odstrčená na vedlejší kolej. Osud si pro mě ale přichystal mnohem horší průběh.Kolem pětatřicátého roku života jsem začala trpět nezvyklými pocity únavy.

Dost mě to zaskočilo, protože jsem do té doby byla hodně temperamentní a plná energie. K tomu se přidaly problémy se zrakem a bolesti hlavy. Občas jsem viděla rozostřeně nebo dvojitě. Řešila jsem to dlouhým spánkem, ale můj stav se moc nezlepšoval. Až když mě oči opravdu hodně trápily, šla jsem k očnímu lékaři.

Ten mě poslal na neurologii.

Lékařská zpráva mě srazila na dno

Dozvěděla jsem se tvrdou diagnózu – verdikt zněl: roztroušená skleróza. Bylo to, jako bych dostala po hlavě kladivem. První reakcí byla panika. Přečetla jsem snad všechny knihy a články, co jsem kde o této zrádné nemoci našla.

To, co jsem se dozvěděla, mě srazilo na dno. Pokud by měla nemoc radikálnější průběh, mohla jsem skončit i tak, že budu chodit o francouzských holích nebo budu odkázaná na invalidní vozík!

Snaha o normální život

Dostala jsem nějaké léky a řadu doporučení ohledně stylu života. Poctivě jsem brala prášky a všechno dodržovala tak, jak jsem měla.

Můj stav se přechodně o něco zlepšil – delší dobu jsem pak žila normálním životem jako ostatní lidé, jen s neustále utajovaným strachem z toho, co bude dál.

Ataky v podobě silné únavy, velké slabosti nebo částečného a dočasného ochrnutí těla přicházely nanejvýš dvakrát do roka.

Chtěla jsem znát pravdu

V roce, kdy mi bylo jednačtyřicet a už dávno jsem nemyslela na to, že bych si mohla najít nějakého muže pro život, se všechno radikálně zhoršilo. Jednoho dne jsem na ulici omdlela. Byla mi přivolána sanitka a já následně musela být hospitalizována.

V nemocnici jsem si poležela skoro čtvrt roku a ke své hrůze jsem zjistila, že od prvních dnů nemůžu vůbec hýbat dolními končetinami. Také prognóza lékařů nebyla moc optimistická. Chtěla jsem, aby mi věci říkali na rovinu, ale bylo hrozně těžké je unést. Ve dvaačtyřiceti letech jsem pak skončila v invalidním důchodu.

Všechno mi už bylo jedno

Byla jsem na dně, říkala jsem si, že život skončil a do jisté míry jsem nacházela chabou útěchu alespoň v tom, že jsem si ho v mládí dostatečně užila. Ujišťovali mě sice, že moje odkázání na vozíček nemusí být definitivní, i když se nemoci nikdy nezbavím. V té době mi na tom ale už nezáleželo.

Naštěstí nechtěl odejít

Když se mi pak ozval Luboš, jeden z mých dávných partnerů z mládí, odpověděla jsem mu, ale nenapsala jsem, jak na tom ve skutečnosti jsem. Jednoho odpoledne nečekaně zazvonil u mých dveří. První reakcí, kterou jsem v jeho očích četla, byl pochopitelně šok.

Chtěla jsem, aby odešel a málem jsem se rozbrečela. Nenechal si to však vymluvit. Zůstal a já po počátečním studu a nedůvěře pochopila, že láska opravdu nezná čas a překážky.

Znovu zamilovaná

Luboš mě navštěvoval čím dál častěji. Najednou jsem zase měla pro co a pro koho žít. Určitě právě to se nejvíc projevilo na částečném zlepšení mého zdravotního stavu.

Mohla jsem se čas od času znovu postavit na nohy a když jsem se příliš nepřemáhala, zvládla jsem přejít pokoj. Později, když mě Luboš vezl venku na procházce, jsem dokázala stát bosýma nohama v trávě a vnímat, jak může být život i za těchto podmínek krásný. Luboš je se mnou dodnes a já jsem mu za to vděčná.

Teď už vím, že když se život zachová krutě, vždy je šance na nějaké zlepšení!

Radka M. (54), severní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zázračné oleje jsou tu pro vás
nejsemsama.cz
Zázračné oleje jsou tu pro vás
Kdyby pokožka uměla mluvit, na kosmetické oleje by psala ódy. Jsou totiž přesně tím, co potřebuje, když je unavená a napjatá. Suchá, napjatá nebo citlivá pokožka si někdy žádá víc než běžný krém. Vlivem věku, stresu, hormonálních změn či počasí ztrácí pružnost, rychleji se dehydratuje a hůř drží vlhkost. Právě tehdy přichází ke slovu rostlinné
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
historyplus.cz
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
„Jsi mi drahý, nikdy jsi mě nerozčílil,“ pronesl Gustav Vasa ke svému třetímu synovi Magnusovi. Měl o mladíka starost, varoval ho v dopisech před přílišným běháním, aby si nepolámal nohy. Tehdy ještě netušil, že prince bude ohrožovat mnohem závažnější zdravotní problém. Osud mu zprvu přál. Byl otcův oblíbenec, třetí v pořadí následníků švédského trůnu. Stejně jako
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
nasehvezdy.cz
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
Skandální tvrzení se šíří kuloáry. Herec ze seriálu Pod hladinou Marek Němec (45) už čtyři roky září zamilovaností vedle nové partnerky, nyní již manželky, Petry Hebké (42). Básnil, že má ženu, ktero