Domů     Trpělivost jednou dojde
Trpělivost jednou dojde
5 minut čtení

Kamarádství je dobré v tom, že si lidé rozumějí po všech stránkách a mohou si říct všechno na světě. Nikdo není citlivý, urážlivý a netolerantní a jeden druhému odpouští.

Po kamarádství může přijít láska, kde se všechny tyto pěkné vlastnosti rozvíjejí. Dva se milují, umí své chyby tolerovat. A úplně nejkrásnější je manželství – jenže tím to všechno obvykle končí. Najednou už není třeba být citlivý tolerantní a podobně. V mém příběhu jde právě o nespokojené manželství.

Když jsem byla ještě naivní a nezkušená, zamilovala jsem se na život a na smrt do jednoho mládence. Jmenoval se David a pracoval jako docela vysoce postavená osoba v jedné nejmenované firmě.

Naše seznámení bylo tak trochu netradiční, ne jako u jiných lidí – ani v práci ani na diskotéce nebo podobně. Seznámili jsme se na pohřbu ve vesnici, odkud jsem pocházela. Všichni se loučili s jedním člověkem z naší vesnice, jehož čirou náhodou znal i David.

Když jsme se dali dohromady, nebyli jsme spolu příliš mnoho, protože David jezdil hodně na služební cesty, takže jsme si psali maily nebo jsme si volali.

A tak to probíhalo dlouho, až dokud se naše láska nedostala do takového stádia, že jsme už nemohli být bez sebe a vzali jsme se. Na začátku manželství to všechno pokračovalo moc pěkně, spousta lásky, tolerance, chápavosti a to nejpodstatnější, žádné hádky.

Po roce a půl oficiálního vztahu, když jsem otěhotněla a čekala miminko, začalo pomalu zhasínat to krásné, co bylo předtím.

Avšak nejhorší na tom bylo, když Davidovi nabídli místo v zahraničí, a já jsem se musela odstěhovat s ním do cizího prostředí, kde jsem nikoho neznala.

Z jiné stránky to bylo samozřejmě výhodné, protože jsme měli takto více korunek na rodinný rozpočet, což bylo zapotřebí. Ovšem nevýhodou bylo to, že jsem tam nikoho neměla, nikoho neznala, ba dokonce jsem se musela ještě zdokonalit v řeči.

David mi sliboval, že všechno zvládneme společně, i když to bude trochu těžké, ale my dva na to přece máme. A tak jsme se odstěhovali z rodné země pryč. Ze začátku mi David opravdu pomáhal ve všem. Jenže později měl dost práce a začal chodit pozdě domů.

To nebylo vše, abych to neměla tak jednoduché, zanedlouho po prvním porodu jsem čekala druhé dítě. Stala jsem se tudíž totálně závislou na Davidovi – jako kdyby si mě pojistil, když chodil pozdě domů z práce.

A na mně byla domácnost, děti, nákupy no prostě všechno. Najednou nemusel být David se mnou, ani s dětmi.

Když sem tam přišel dřív z práce a já jsem se těšila, jak budeme spolu, po případě si vyjedeme jako rodinka někam na výlet, tak prohlašoval, že je hrozně unavený. Snažila jsem se mu vysvětlit, že ani já to nemám lehké, že to mám nejspíš i o trochu těžší než on.

David mi na to řekl, že mi sice rozumí, ale on je velmi unavený a tím to hasne. To, že jsem v noci vstávala ke dětem a že jsem se od rána musela starat o domácnost a neměla jsem si s kým popovídat, pro Davida vůbec nebylo podstatné.

Podstatné bylo to, že on je unavený. Byla jsem celé dny sama s dětmi, i k lékaři jsem s nimi chodila jen já a nemohla jsem si dovolit být unavená, ale on měl prostě přednost.

Jednoho dne jsem se na Davida rozhněvala a pohrozila mu, že pokud to bude takto pokračovat, tak se vrátím zpět domů a rozvedu se. Byla jsem natolik zoufalá, až jsem mu řekla, že ani děti už pak neuvidí. Nějakým zázrakem to na chvíli fungovalo.

David se změnil, chodíval dřív domů, začal se věnovat rodině. A já jsem byla zase šťastná, a myslela jsem si, že to bude takto dlouho pokračovat. Už jsem si mohla i sama bez dětí vyběhnout na nákupy a sednout si na kávu.

Našla jsem si i kamarádku, dokonce z blízkého okolí. Konečně jsem mohla i s někým promluvit. Avšak štěstí netrvalo dlouho. Zase začal ten samý koloběh jako před tím. Davidovy pozdní příchody… ale to nebylo všechno. Stávalo se, že domů vůbec nepřišel.

A pokud byl náhodou doma, tak byly jen hádky a křik. David že nemůže to či ono, jemu se zkrátka nechce, jeho nejoblíbenější slovo „potom“. A děti rostly, potřebovaly více pozornosti a hlavně více trpělivosti. Jenže já na všechno byla sama.

V domácnosti David ani rukou nepohnul, s dětmi si sice trochu hrál, ale to bylo vše. A můj pohár trpělivosti znovu přetekl a já znovu začala mluvit o rozvodu. Tentokrát to však nepomohlo. David začal chodit domů i opilý.

To už jsem nezvládla, popadla jsem děti a odjela domů, nejprve jen na pár dnů, aby se vylekal. Reagoval na to tak, že si našel jinou. To byla tečka za naším krásným tolerantním a láskyplným manželstvím.

Já jsem se definitivně odstěhovala i s dětmi a zažádala o rozvod. Davidovi jsem v mailu připomněla, jak byl kdysi tolerantní, chápavý, citlivý a hlavně to, jak tvrdil, že mě „moc miluje“. Takhle jsem dopadla, když jsem tomu uvěřila a přizpůsobila se…

Eva (29), západní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou