Domů     Trpělivost jednou dojde
Trpělivost jednou dojde
5 minut čtení

Kamarádství je dobré v tom, že si lidé rozumějí po všech stránkách a mohou si říct všechno na světě. Nikdo není citlivý, urážlivý a netolerantní a jeden druhému odpouští.

Po kamarádství může přijít láska, kde se všechny tyto pěkné vlastnosti rozvíjejí. Dva se milují, umí své chyby tolerovat. A úplně nejkrásnější je manželství – jenže tím to všechno obvykle končí. Najednou už není třeba být citlivý tolerantní a podobně. V mém příběhu jde právě o nespokojené manželství.

Když jsem byla ještě naivní a nezkušená, zamilovala jsem se na život a na smrt do jednoho mládence. Jmenoval se David a pracoval jako docela vysoce postavená osoba v jedné nejmenované firmě.

Naše seznámení bylo tak trochu netradiční, ne jako u jiných lidí – ani v práci ani na diskotéce nebo podobně. Seznámili jsme se na pohřbu ve vesnici, odkud jsem pocházela. Všichni se loučili s jedním člověkem z naší vesnice, jehož čirou náhodou znal i David.

Když jsme se dali dohromady, nebyli jsme spolu příliš mnoho, protože David jezdil hodně na služební cesty, takže jsme si psali maily nebo jsme si volali.

A tak to probíhalo dlouho, až dokud se naše láska nedostala do takového stádia, že jsme už nemohli být bez sebe a vzali jsme se. Na začátku manželství to všechno pokračovalo moc pěkně, spousta lásky, tolerance, chápavosti a to nejpodstatnější, žádné hádky.

Po roce a půl oficiálního vztahu, když jsem otěhotněla a čekala miminko, začalo pomalu zhasínat to krásné, co bylo předtím.

Avšak nejhorší na tom bylo, když Davidovi nabídli místo v zahraničí, a já jsem se musela odstěhovat s ním do cizího prostředí, kde jsem nikoho neznala.

Z jiné stránky to bylo samozřejmě výhodné, protože jsme měli takto více korunek na rodinný rozpočet, což bylo zapotřebí. Ovšem nevýhodou bylo to, že jsem tam nikoho neměla, nikoho neznala, ba dokonce jsem se musela ještě zdokonalit v řeči.

David mi sliboval, že všechno zvládneme společně, i když to bude trochu těžké, ale my dva na to přece máme. A tak jsme se odstěhovali z rodné země pryč. Ze začátku mi David opravdu pomáhal ve všem. Jenže později měl dost práce a začal chodit pozdě domů.

To nebylo vše, abych to neměla tak jednoduché, zanedlouho po prvním porodu jsem čekala druhé dítě. Stala jsem se tudíž totálně závislou na Davidovi – jako kdyby si mě pojistil, když chodil pozdě domů z práce.

A na mně byla domácnost, děti, nákupy no prostě všechno. Najednou nemusel být David se mnou, ani s dětmi.

Když sem tam přišel dřív z práce a já jsem se těšila, jak budeme spolu, po případě si vyjedeme jako rodinka někam na výlet, tak prohlašoval, že je hrozně unavený. Snažila jsem se mu vysvětlit, že ani já to nemám lehké, že to mám nejspíš i o trochu těžší než on.

David mi na to řekl, že mi sice rozumí, ale on je velmi unavený a tím to hasne. To, že jsem v noci vstávala ke dětem a že jsem se od rána musela starat o domácnost a neměla jsem si s kým popovídat, pro Davida vůbec nebylo podstatné.

Podstatné bylo to, že on je unavený. Byla jsem celé dny sama s dětmi, i k lékaři jsem s nimi chodila jen já a nemohla jsem si dovolit být unavená, ale on měl prostě přednost.

Jednoho dne jsem se na Davida rozhněvala a pohrozila mu, že pokud to bude takto pokračovat, tak se vrátím zpět domů a rozvedu se. Byla jsem natolik zoufalá, až jsem mu řekla, že ani děti už pak neuvidí. Nějakým zázrakem to na chvíli fungovalo.

David se změnil, chodíval dřív domů, začal se věnovat rodině. A já jsem byla zase šťastná, a myslela jsem si, že to bude takto dlouho pokračovat. Už jsem si mohla i sama bez dětí vyběhnout na nákupy a sednout si na kávu.

Našla jsem si i kamarádku, dokonce z blízkého okolí. Konečně jsem mohla i s někým promluvit. Avšak štěstí netrvalo dlouho. Zase začal ten samý koloběh jako před tím. Davidovy pozdní příchody… ale to nebylo všechno. Stávalo se, že domů vůbec nepřišel.

A pokud byl náhodou doma, tak byly jen hádky a křik. David že nemůže to či ono, jemu se zkrátka nechce, jeho nejoblíbenější slovo „potom“. A děti rostly, potřebovaly více pozornosti a hlavně více trpělivosti. Jenže já na všechno byla sama.

V domácnosti David ani rukou nepohnul, s dětmi si sice trochu hrál, ale to bylo vše. A můj pohár trpělivosti znovu přetekl a já znovu začala mluvit o rozvodu. Tentokrát to však nepomohlo. David začal chodit domů i opilý.

To už jsem nezvládla, popadla jsem děti a odjela domů, nejprve jen na pár dnů, aby se vylekal. Reagoval na to tak, že si našel jinou. To byla tečka za naším krásným tolerantním a láskyplným manželstvím.

Já jsem se definitivně odstěhovala i s dětmi a zažádala o rozvod. Davidovi jsem v mailu připomněla, jak byl kdysi tolerantní, chápavý, citlivý a hlavně to, jak tvrdil, že mě „moc miluje“. Takhle jsem dopadla, když jsem tomu uvěřila a přizpůsobila se…

Eva (29), západní Čechy

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud