Seznámili jsme se na vysoké škole, kde jsme oba studovali. Já jsem byla prvňačka, on třeťák. Byla to láska na první pohled, ale jen z jeho strany.

Jelikož jsme se seznámili na školní párty, kde se pilo, tancovalo a bavilo ve velkém, tak jsem si z toho večera moc nepamatovala. Avšak druhý den se mi Milan ozval a pozval mě na rande. Šla jsem, i když jsem vůbec netušila, kdo to je.

Když jsem se ho zeptala, odkud má moje číslo, řekl, že jsem mu ho sama dala. A tak plynuly dny, týdny, měsíce…. Byli jsme spolu každou volnou chvíli, chodívali jsme spolu na výlety, pomáhal mi ve škole s učením.

Jak jsme se poznávali víc, začal zjišťovat, kolik jsem měla před ním kluků. Já jsem nechtěla náš vztah začít stavět na lži, tak jsem mu řekla pravdu. Příliš se mu to nelíbilo, ale smířil se s tím.

Začal víc žárlit a nedovolil mi chodit ven s nikým jiným – jen s ním. I kamarádky jsem postupně ztrácela. Tehdy mi to nevadilo, protože jsem byla zamilovaná. Velmi se mi líbil, vzhledově i povahově.

Ve škole mu to šlo na výbornou a ještě k tomu i chodil pravidelně cvičit, takže měl vypracované tělo a já byla z něj hotová. Co se týká milování, řekla jsem mu, že se nechci spěchat a chci počkat. Nebránil se tomu a čekal.

Spali jsme spolu poprvé po dvou měsících chození a bylo to krásné. Zkrátka, cítila jsem se jako v pohádce.

Po čase jsme se seznámili s rodiči. Jelikož jsme studovali na vysoké ve městě, ve kterém jsem bydlela, tak on poznal moje rodiče dříve. Padli si do oka, dokonce i s mým bratrem jsou dodnes velký kamarádi.

S jeho rodiči jsem se seznámila později, ale také tam nebyl žádný problém. Plánovali jsme si společnou budoucnost. Po skončení školy jsme si našli práci a začali spolu bydlet. On dokončil školu úplně, já jen první stupeň.

Kvůli němu jsem nechtěla pokračovat, chtěla jsem být hlavně s ním. Když jsme spolu začali bydlet, chodili jsme spolu už tři roky. Našli jsme si super podnájem, super práci a bylo nám skvěle. Až do jednoho dne…

Byli u nás na návštěvě jeho kamarádi. Jelikož jsem velmi přátelská a milá, snažila jsem se s nimi bavit. Milanovi se to nelíbilo, a když odešli, napadl mě, slovně i fyzicky. Přitom ani nebyl opilý. Byl naprosto střízlivý.

Když jsem ležela na zemi, sedla jsem si a začala plakat. Řekl mi, že ať nebrečím, nebo dostanu ještě jednu na druhou tvář. Nechápala jsem, co se děje. Prohlásil, že jsem se chovala nedůstojně a koketovala s jeho kamarády. Přitom jsem si jen normálně povídala. Šli jsme pak spát.

Ráno se tvářil, jako kdyby se nic nestalo. Když jsem se k té události chtěla vrátit, řekl mi, že jsem si to zasloužila, ať to už neřeším. Tak jsem to neřešila. Zanedlouho se zase vzbudil v noci ve tři s tím, že má chuť na milování.

Bránila jsem se, že ráno brzo vstáváme do práce a nechce se mi. Nebral na to ohled, prý od toho mě má. Postupně jsem si začala uvědomovat, že mě bere jako milenku, služku a hospodyňku, ale ne jako rovnocennou partnerku.

Pár dnů na to mi zase vynadal, protože viděl, jak se bavím s jeho kamarádem před vchodem do domu a nečekám na něho, až se vrátí z práce. Vyšli jsme nahoru do našeho bytu a první co následovalo, byla ošklivá slova. Byla jsem z toho smutná. Předtím takový nebyl.

Je z něho hrubý, násilnický a arogantní chlap, kterého vůbec nepoznávám. Neustále mi říká o tom, že mu prostě patřím a že to tak už bude napořád. Už jsem mu vyhrožovala, že od něj odejdu, ale on mi řekl, že když mě nebude mít on, tak pak nikdo.

Bojím se, co by udělal. Jsem uvězněná ve zlaté kleci. Udělal si ze mě víceméně služku. Jsem asi hloupá, ale stále ho miluji. Někdy je ke mně milý, jindy zase hrubý. Jako kdyby byl rozdvojená osobnost. Nechápu, co ho tak změnilo. Ta jistota, že mě má?

To, že si myslí, že mě celou vlastní? To, že ví, že od něho opravdu neodejdu a že jsou to z mé strany jen prázdná slova? Dřív jsem se na budoucnost těšila, dnes se jí obávám…

Marika (27), Brno