Domů     Pro moji vnučku si smrt přišla příliš brzy
Pro moji vnučku si smrt přišla příliš brzy
4 minuty čtení

Život bývá často nespravedlivý. Přináší smutek do rodiny, která si to vůbec nezaslouží a bere si to nejcennější!

Janička byla vytoužené dítě. Moje dcera Eva se s manželem dlouho marně snažili o potomka. Do jiného stavu Eva přišla ve chvíli, kdy už ztráceli naději.

Během těhotenství jí hlídal zeť Roman jako oko v hlavě – v poslední fázi pak tuhle starost převzali raději lékaři. Když se Janička v pořádku narodila, udělali jsme velkou zahradní slavnost, a já jsem se cítila snad ještě šťastnější než dcera a zeť.

Nikdy nebyla nemocná

Snažila jsem se být vzornou babičkou, stejně jako jsem předtím zaujala pozici vzorné tchyně. Znamenalo to nemíchat se mladým do života nějakými radami a přáními, ale být naopak připravena kdykoliv a jakkoliv pomoci. Proto jsem měla s Romanem skvělý vztah.

A dcera, ta mi říkala vždycky všechno už od malička. Mladí s námi nebydleli, ale neměla jsem to k nim daleko, pět minut chůze. Ráda jsem chodila Janičku hlídat, kdykoliv to Eva s Romanem potřebovali, často se k mně přidal můj muž.

První čtyři roky života naší vnučky proběhly krásně a bez jakýchkoliv komplikací, Janička vlastně nebyla skoro vůbec nemocná. O to horší pak přišel zlom před jejími pátými narozeninami!

Diagnóza byla šokem

V době, kdy měla vnučka nastoupit do školky, její zdravotní stav se zničehonic změnil. Mívala zvýšenou teplotu, stěžovala si, že jí bolí nohy, bývala rychle a často unavená. Několikrát se jí spustila krev z nosu bez předchozí příčiny.

Přestávala mít chuť k jídlu, odmítala i sladkosti, zato by nejradši pořád pila. V první fázi jsme si všichni mysleli, že se jedná o nějakou vleklou chřipku. Protože se ale příznaky nelepšily, poslali lékaři vnučku na komplexní odborné vyšetření.

Na ten den, kdy jsem se onu zprávu dozvěděla, nikdy nezapomenu – a platí to i pro mého muže, moji dceru a zetě. Zjistilo se, že Janička má akutní leukémii. V první chvíli jsem byla z té diagnózy v naprostém šoku, potom jsem několik dnů tajně proplakala. Navenek jsem se snažila dodávat ostatním sílu a optimismus.

Hráli jsme bolestnou hru

Už první prognózy nebyly moc dobré. Netrvalo dlouho a Janička musela být trvale umístěna do nemocnice. Dlouho jsme řešili, co jí o její nemoci říct. Dokáže malá dětská dušička pochopit pravdu o tom, že hrozí vážné nebezpečí? Jak se zachovat?

Říct pravdu, kterou Janička nejspíš těžce ponese nebo se tvářit, že je všechno v pořádku a riskovat, že nás bude mít za lháře, pokud se její stav nebude lepšit? Vnučka se ale chovala statečně.

Hráli jsme si na to, že jí chtějí ublížit zlí skřítkové, a my ji budeme chránit. Někdy můžou chvíli vyhrávat, ale nakonec zvítězíme my! Propadli jsme té pohádce natolik, že jsme jí sami věřili. Janičku mohla ale zachránit jen rychlá transplantace kostní dřeně. A najít vhodného dárce se stále nedařilo!

Byli u ní až do konce

Osud si s námi krutě pohrál. Nejprve přišla dobrá zpráva, že se dárce konečně našel – a vzápětí ta mnohem horší, že stav Janičky se prudce zhoršil kvůli infekčnímu onemocnění. Nastal dramatický boj s časem, který bohužel moje vnučka nemohla vyhrát.

Zemřela jedné noci ve spánku. Eva s Romanem byli u ní. Podle lékařů Janička příliš netrpěla – to ale mohlo nanejvýš maličko zmírnit smutek a zoufalství, které jsme pociťovali. Smuteční obřad jsme si udělali jen v rodinném kruhu, nechtěli jsme drásat živou ránu.

Do roka se Evě podařilo znovu otěhotnět a tak mám dnes vnuka Tomáška. Hlídáme ho jako oko v hlavě a dostává všechnu naši lásku i za Janičku, která s námi byla jen chvíli.

Nikdy na ni ale nezapomeneme a jestli opravdu existuje nebe, tak vím, že se tam s ní jednou znovu setkáme!

Anna R. (53), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud