Domů     Manžel se nedokázal vyrovnat s tím, že jsme přišli o všechno
Manžel se nedokázal vyrovnat s tím, že jsme přišli o všechno

Chtěl nám dopřát spokojený a bezstarostný život. Když se jeho plány nevydařily, začal ničit sám sebe. Odmítal mou pomoc a hnal se do záhuby. Řešení pro něj byla smrt.

Žila jsem si v opojně šťastném manželství s mužem, kterého jsem od mládí milovala. Více jak dvacet let manželství klapalo pohodově, vychovávali jsme spolu tři děti, a okolí nás dávalo za příklad bezproblémového vztahu.

Zkrátka to vypadalo, že spolu budeme jako v pohádce žít šťastně a spokojeně až do smrti. Já byla s dětmi doma, abych se mohla plně věnovat rodině, domu a zahrádce, zatímco manžel nás živil.

Byl úspěšný podnikatel, dařilo se mu, v širokém okolí si jej považovali a sklízel všeobecně obdiv a úctu. Život se zdál být idylkou, až jednou… ten den jsem šla nakupovat, a tak, jak jsem byla zvyklá, jsem chtěla zaplatit kartou. Nepovedlo se.

Což se občas stává. Zkusila jsme to znovu. Ovšem i tentokráte marně. Fronta za mnou se prodlužovala, babky zvědavě natahovaly krky, a tak jsem nechtěla zdržovat a hlavně provokovat jejich bujnou fantazii.

Uhradila jsem rychle to, na co jsem měla u sebe hotovost. A spěchala k nejbližšímu bankomatu. Karta ale vzdorovala i tam. Rozzuřeně jsem skočila do auta a vyrazila do nejbližšího peněžního ústavu…

Proč mi to neřekl?

Rozčarování na sebe nedalo čekat. Nevěřila jsem uším, když jsem se dozvěděla, že mám kreditní kartu zablokovanou exekutorem. Jak se mohlo něco takového stát? Mně? To musí být určitě nedorozumění nebo omyl?

Nemohla jsem se dočkat, až manžel dorazí z práce a celou záležitost vysvětlí. Nestalo se ale tak. Muž, kterému jsem věřila a domnívala se, že jej dobře znám, jen pokrčil rameny a ohradil se slovy: „Stalo se!“ … Až postupně jsem zjišťovala, kolik dluží a všude.

Jeho firma, která léta prosperovala, byla najednou zadlužená až po uši. Deficit narůstal, dluhy se prohlubovaly, situace se stala neúnosná. Jen manžel stále věřil tomu, že se stane zázrak.

Protože se s mužem nedalo o problému hovořit, uzavřel se do sebe a nekomunikoval, snažila jsem se řešit situaci sama. Bylo to však strašné.

Do té doby jsem nebyla nikdy na úřadech, za léta života doma v hojnosti jsem zjistila, že nedokážu škemrat o odklad splátek, plateb, půjčovat si peníze. A i když jsem se odhodlala, co jiného mi také zbývalo, tak jsem netušila, jak na to? Všechno mi trvalo.

Stále jsem si ale říkala, že jsem se měla dlouhá léta dobře, a jednou musela přijít zkouška našeho do té doby nádherného vztahu. Našla jsem si brigádu, po ní druhou a třetí. Abych manželovi a celé rodině pomohla problémy překonat.

Snažila jsem se, od manžela jsem se ale nedočkala ani slůvka povzbuzení nebo poděkování. Od rána do večera vysedával ve svém pokoji, a zatímco já makala, on celé hodiny zíral před sebe. Kdykoliv jsem se pokusila o komunikaci, utrhl se na mě.

Obětoval se pro nás

Až přišla jeho chvíle. Na stole mě doma čekala žádost o rozvod a vedle ní dopis na rozloučenou. Tak viděl řešení situace? Rozvést se, opustit nás, aby ochránil majetek? Běhala jsem po známých a příbuzných, abych se dozvěděla, kam se uchýlil.

Kam utekl před tvrdou realitou? Jen útržkovitě jsem zjistila, že se zabydlel v lesích. Někdo tvrdil, že přespává v krmelci, jiný jej viděl v rozvalinách zříceniny, jiní zase slyšeli, že si našel úkryt ve skalách. Přeběhlo léto, podzim, a chystala se zima.

Co s ním bude, až udeří mrazy? Se syny jsme prolézali místa, na nichž se mohl pohyboval, a nechávali vzkazy, aby se tatínek vrátil domů. Tchyně šla ve svém pátrání po synovi tak daleko, že se obrátila na policii. Což samozřejmě nepomohlo.

A já se zatím prala s osudem. Na všechno jsem zůstala sama. Jako zákonná manželka jsem musela splácet manželovy dluhy.

Exekutoři byli neúprosní a co hůře – úřady pracovaly pomalu a neochotně, běžné platby se mi nedařilo uhrazovat v čas, a tak jsme s dětmi zůstali na čas dokonce bez elektřiny. Tím ale dopad manželova podnikání nekončil.

Ani jeden ze synů nedokončil střední školu maturitou, ačkoliv byli dobrými studenty. Na cestu do školy nebyly peníze a učitelé? U těch jsme se pochopení nedočkali.

Více jak třicet procent absence pro ně byl dostatečně pádný důvod k neklasifikaci – tedy neudělení známky a nepřipuštění k maturitě. Psala jsem dopis ředitelům školy, dočkala jsem se ale jen neochoty.

A mé děti dokonce posměchu nejen od spolužáků, protože se naše zoufalá situace rychle rozšířila jako bulvární zpráva, ale dokonce od některých učitelů. Tehdy jsem pochopila, jak velkou radost dokáže udělat cizí neštěstí!

Toužila jsem mu pomoct

Ale i přes všechny problémy, které nastaly, jsem toužila se svým mužem žít a sdílet dobré i zlé. Toho dobrého jsme si užili spolu plnými doušky, nastala tedy chvíle, kdy přišel čas okusit také kyselé hrozny.

Domek jsem prodala, s dětmi se odstěhovala do obecného bytu, a pracovala soboty i neděle. Těšila jsem se na první rozvodové stání, kde svého muže uvidím, a přesvědčím ho, aby se vrátil.

Vzkazy a poštu jsme mu nechávali v rozvalinách pod kamenem, a on si ji bral. Aspoň takový posun v komunikaci se nám za těch několik měsíců podařil. Konečně nastal den, kdy jsme se měli u soudu setkat.

Říkala jsem si, že se nesmím nechat zaskočit vzhledem svého muže, který bude jistě drsný. Přesto to pro mě bylo těžké.

Když se vám člověk, kterého jste milovali a znali jako osobnost, plnou energie a sebevědomí, promění ve svůj smutný stín, zaskočí vás to vždycky. Byla ho půlka. Zarostlý, neupravený, nešťastný. A když promluvil, vzalo mi to dech úplně.

Ani zdaleka to nebyl ten výřečný, vtipný a kultivovaný projev, jakým si získával přátele. Na rozhodnutí rozvést se trval, a já jsem tomu nedokázala zabránit.

Byla jsem tak konsternovaná, že jsem nedokázala říci NE! Rozhodnutí padlo, a to si budu do smrti vyčítat….

Čekali jsme tatínka marně

Možná v koutku duše čekal, že se budu rozvodu bránit. Asi potřeboval slyšet moje Nechci se rozvést? Jinak si neumím vysvětlit, proč se věci udály tak, jak vzápětí přišly.

Vyslechl si rozsudek, pokýval hlavou, a aniž by se na mě už jen podíval, zamířil ze soudní síně. „Přijď aspoň na Vánoce!“ vyběhla jsem za ním, „Děti by tě rády viděly!“ Na okamžik se zarazil, ale pak vykročil ještě rychleji směrem k lesu. Blížil se Štědrý den.

S dětmi jsme na tatínka myslely a říkaly si, že určitě přijde. Že jsme z nejhoršího venku, a není už důvod, proč by nemohl s námi žít. Druhý den ráno nás ale čekalo děsivé probuzení.

Hned za svítání přiběhla bývalá sousedka a zvonila u našeho malého panelákového bytu. Na zahradě domku, který jsme prodali a opustili, visel manžel. Neunesl Štědrý večer.

Pověsil se na hrušce, kterou jsme společně opečovávali, pod ní léta vysedávali a děti si v jejím stínu hrály.

Lucie (47), Chomutovsko

Předchozí článek
reklama
Související články
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
1.5.2024
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem si, že to je láska na celý život. Když jsem otěhotněla, úmyslně jsem našim neřekla n
29.4.2024
Čekaly jsme s mámou na tátu. Ohlásil, že si přijde pro věci. Rodiče procházeli složitým rozvodem a hádali se kvůli majetku. Naši koupili chalupu, když jsem byla ještě malá. Ze zchátralého stavení udělali společnými silami malebnou vilku. A ze sadu plného starých stromů a v neposlední řadě kopřiv, vysokých jako urostlý chlap, tak pěknou zahradu, že o ní vyšel článek v časopise Zahrádkář, dodn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grilovaný camembert
tisicereceptu.cz
Grilovaný camembert
Suroviny 4 camemberty 4 lžíce olivového oleje 1 snítka čerstvého rozmarýnu 1 snítka čerstvého tymiánu špetka soli mletý černý pepř 2 stroužky česneku Můžete si vymyslet svou vlastní marinádu
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
epochaplus.cz
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
Za sklem se tísní desítky lidí, někteří nadšeně vytahují mobily a zběsile fotí. Na druhé straně si v klidu vysedává robustní pandí samec. S nezájmem chroupá bambus, když mu potrava dojde, stačí se převalit na bok a natáhnout pracku. Život pandy má do akčnosti hodně daleko. Když se řekne panda velká, většině populace okamžitě vytane na mysl
Má už Petruchové tak akorát dost?
nasehvezdy.cz
Má už Petruchové tak akorát dost?
Už dlouhé měsíce ze zákulisí televize Nova unikají pikantní informace. Říká se, že Lucii Borhyové (46) dělá čím dál větší naschvály její mladší kolegyně Veronika Petruchová (29). Nejenom že se snaží
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
enigmaplus.cz
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
Tekutá esence slunečního svitu a květinové magie, med je daleko více než jen lahodné ochucení. Po staletí je uctívaný jako pokrm bohů i lidí, tento zlatavý elixír skrývá v sobě sílu, která uzdravuje t
Aby hubnutí mělo svůj efekt
nejsemsama.cz
Aby hubnutí mělo svůj efekt
Pokoušíte se zhubnout, ale nejde to a jenom se cítíte ztrápená hlady? Příčiny mohou být hlubšího rázu. Pocit hladu ovlivňuje spousta faktorů – vyvážený jídelníček, stres, kvalita spánku, užívání léků, práce na směny či fyzický výkon. Na vině ale může být i hormonální nerovnováha. Které hormony mohou bránit hubnutí? Hormonů je spousta a řídí různé procesy v
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
iluxus.cz
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
V samém srdci Prahy se nachází restaurace Apelace 21, o níž jsme psali zde - nicméně, je známá svým unikátním přístupem k gastronomii a vínu. Tento měsíc se rozhodla rozšířit své horizonty a nabídnout
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
historyplus.cz
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
Vypadá to zle. Turci dobyli dolní město a co nevidět obsadí i to horní. Pak se vrhnou na hradby chránící samotnou bělehradskou pevnost a je jen otázka času, kdy je ztečou. Tedy pokud Hunyadi něco neudělá. Sedmihradský vévoda má v rukávu tajnou zbraň, která se mu už jednou osvědčila. Zafunguje i tentokrát?   Turci se tlačí
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
21stoleti.cz
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Z kdysi zázračného produktu se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Máme se ho ale bát? „Plasty nejsou zlo.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
epochalnisvet.cz
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!   Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
epochanacestach.cz
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
Je prý starší než anglické Stonehenge a egyptské pyramidy. Záhadná svatyně nedaleko od Prahy vzbuzuje otázky, na které se dosud nikomu nepodařilo najít odpověď. Možná šlo o nejstarší observatoř v Evropě, možná zde probíhaly brutální rituály. Tragické dopravní nehody na silnici z Prahy do Chomutova, která tajemným místem prochází, jsou zase přičítány zdejší temné historii. Prehistorická svatyně
Kapky deště nám přinesly štěstí
skutecnepribehy.cz
Kapky deště nám přinesly štěstí
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem,