Díky zvláštním událostem a pocitům si můžeme uvědomit, že tady na světě nejsme poprvé! A vzpomínky na to, kým jsme byli, někdy vyděsí i zabolí!

S Honzou, mým přítelem jsme často jezdili na výlety po vlastech českých a moravských. Objížděli jsme památky, zajímavá přírodní místa, neznámá města. Jednoho dne jsme přijeli do Chebu.

Plánovali jsme, že si tam na dva dny uděláme „základnu“ a budeme dělat průzkum okolí.

Přítel si myslel, že s ním hraji nějakou hru

Od chvíle, kdy jsme do Chebu dorazili, měla jsem divné pocity. Připadalo mi, jako by to město pro mě bylo důvěrně známé. Svěřila jsem se s tím Honzovi. Ten se mě zeptal, jestli jsem tu třeba nebyla někdy v dětství na výletě s rodiči.

Odpověděla jsem, že určitě ne, protože jsme na výlety moc nejezdili a nikdy takhle daleko. Když jsme odpoledne vešli do starých uliček nalevo od náměstí, rozbolela mě hlava a špatně se mi dýchalo.

Cítila jsem, že mám skoro horečku, ne z únavy nebo z nachlazení, ale ze vzrušení, které jsem prožívala. Věděla jsem stoprocentně, že jsem v těchto místech byla a že je důvěrně znám!

Honza si všiml, že se něco se mnou děje. Rozechvělým hlasem jsem mu vylíčila své pocity a jako důkaz jsem začala popisovat, co nás vždy čeká za nejbližším rohem. A byla to pokaždé do puntíku pravda!

Honza si nejprve myslel, že hraji nějakou hru, ale další a další důkazy ho postupně přesvědčily.

Strašlivý sen mi odhalil minulost

Ubytovali jsme se v hotelu u náměstí. Během večeře mi můj přítel řekl, co si o tom všem myslí: podle něho jsem v Chebu prožila některý z minulých životů.

On na podobné věci věřil vždycky víc než já, ale moje pocity byly tentokrát tak silné, že mu nedalo práci přesvědčit mě. Místo výletů do okolí jsme se rozhodli ve městě druhý den zůstat a projít ho křížem krážem, abych našla místa, která mi budou povědomá.

V noci se mi zdál strašně živý sen. Odehrával se někdy v dávné době a já jsem byla mladá dívka, kterou pronásledovali nějací vojáci v přilbách a brnění. Utíkala jsem úzkou uličkou z kopce dolů k řece.

Do té jsem nakonec skočila, ale proud byl příliš silný a voda ledová, takže mi za chvíli došly síly. Probudila jsem se z toho snu s pláčem a Honza mě pak dlouho uklidňoval.

Často se na ta místa vracím…

Ráno po snídani jsme se vydali na plánovanou procházku. Od jisté chvíle se mě zmocňoval stále větší neklid, a když jsme nedaleko hradu odbočili k jedné svažující se uličce, skoro jsem omdlela. Byla to právě ta ulička z mého snu!

Došli jsme až dolů k řece Ohři a já jsem naprosto přesně poznala místo, kde jsem do ní v onom snu skočila. Stáli jsme tam dlouho, já jsem se střídavě třásla a plakala. Hlavou mi přitom probíhaly další a další obrazy z dávné minulosti.

Do Chebu se nejméně jednou za rok vracím. Vím, že kdysi dávno jsem tam prožila tragické chvíle, jako jiná mladá žena. Občas se mi můj minulý život připomene i tíživým snem.

Ať tomu někdo věří nebo ne, já jsem přesvědčená o tom, že je to pravda a každá další návštěva města mě v tom jen utvrzuje!

Veronika (48), Praha