Domů     Říkali mi, že se nikdy nevdám
Říkali mi, že se nikdy nevdám
5 minut čtení

Vychovala mě babička. Táta umřel, když jsem byla malá, máma se brzy poté znovu vdala a zmizela mi z očí.

Chodila jsem do druhé třídy a už jsem přišla o otce a svým způsobem i o mámu. Babička si na sebe vzala těžký úkol, nahradit mi oba rodiče. Zvládala to na jedničku. Žily jsme samy dvě v obrovské vile u lesa, která kdysi patřívala dědovým rodičům.

V dětství, ale i později, jsem se tu bála strašidel – v noci jsem často slýchala kroky. Na půdě nade mnou někdo chodil, babička tvrdila, že veverky a kuny. Slýchávala jsem praskat schody, někdy i tichý pláč, babička ovšem tvrdila, že to byla jen meluzína.

Holka ze strašidelného domu

Starousedlíci opravdu říkali našemu baráku strašidelný dům. Babička to přede mnou tajila, ale dozvěděla jsem se to pochopitelně hned v době, kdy jsem začala chodit do základní školy. Naštěstí nikdo nedokázal přesně vysvětlit, jak náš dům k názvu přišel.

Lidé soudili, že se tam kdysi stal zločin, ale nikdo nevěděl nic konkrétního. Babička mě utěšovala, že báchorky o vraždě jsou vymyšlené, že dům dostal neblahé jméno jen kvůli tomu, že je blízko lesa.

Navíc ohromný a zchátralý, protože kde bychom my dvě vzaly peníze na jeho zvelebení, že.

Nikdo se mě nezastal

Během několika let jsem se stala objektem kanadských žertíků. Situaci ještě zhoršovalo, že jsem neměla rodiče a že náš veliký dům nebyl právě v nejlepším stavu. Děti si vybájily, že kromě strašidel a babičky v baráku žijí i pavouci, potkani, slepice.

Marně jsem spolužákům říkala, že nic z toho není pravda, ale čím víc jsem se bránila, tím víc je to bavilo. Šikana, řekli byste. Ale za mých mladých let nad tím dospělí jen mávli rukou.

Když už jsem z toho byla moc nešťastná, zmínila jsem se o tom paní učitelce, bylo to na druhém stupni základní školy. A ta mi řekla: „Pořádek ve vztazích si musí udělat každý sám, Evičko.“ Zkrátka pro mě nehnula prstem.

Babička onemocněla na hlavu

Nebylo nám s babičkou nic platné, že se snažíme být příkladnou rodinou. Uklízely jsme, vařily, žehlily. Dobře jsem se učila, chodila do školy upravená, ale cejch mi zůstal. A pak se to stalo. Babička se zbláznila.

Tehdy jsem ještě netušila, jak se ta nemoc jmenuje konkrétně. A vida, v dědině jí hned dali přezdívku bláznivá babča.

Stala jsem se paní učitelkou

Vystudovala jsem gymnázium s vyznamenáním, ale na vysokou jsem nešla. Věděla jsem, že nemohu bydlet na koleji, bylo nutné zůstat doma, kvůli babičce. Začala jsem učit na základní škole přímo v naší vsi. Byly to hezké časy.

Babiččina nemoc se bohužel nelepšila, ostatně doktor upozorňoval na to, že se ani zlepšit nemůže. Nejhorší bylo, když jsem ji po příchodu z práce nenašla doma. Přes mé prosby vyrážela na procházky po lese, ale hned se ztratila a bloudila.

Většinou jsem ji nakonec našla, někdy jsem se vrátila do vesnice pro pomoc a hledali jsme ji tři nebo čtyři. A pak přišlo ještě něco horšího – moje milovaná babička se začala domnívat, že jí usiluji o život.

Myslela si, že ji chci otrávit

Babiččinou zásluhou jsem byla výborná kuchařka. Jednou jsem udělala ke kuřeti obarvenou rýži – smíchala jsem ji s kečupem. Když jsem před babičku položila talíř, zatvářila se divně. Marně jsem jí vysvětlovala, že rýže je nezávadná a chutná.

Odmítla pozřít jediné zrnko. A moje hravé vaření mělo bohužel i dohru. Babička po obědě zmizela. Vyběhla jsem ji hledat jako obvykle, ale tentokrát to nebylo jednoduché.

Začala jsem panikařit, běžela lesní cestičkou, kterou obvykle chodila, a ta mě dovedla do sousední vesnice. Z policejní služebny, kterou jsem míjela, vyběhl policista. Najednou se mi rozsvítilo!

Babička utíkala na policii, oznámit jim, že jsem se ji pokusila otrávit. Přesně tak to i bylo.

Dovezl nás zpátky domů

Babička seděla uvnitř a líčila službu konajícím policistům, že jí chce vnučka zlikvidovat rýží. „Paní učitelka že vás chce otrávit rýží?“ divil se ten mladší a hezčí policajt. Znali jsme se od vidění. Choval se moc pěkně a odvezl mě i babičku zpátky domů.

Napadlo mě pozvat ho na pozdní oběd. „Zbyla mi ještě nějaká otrávená rýže, dáte si?“ nabídla jsem mu. Smál se a řekl, že s největší radostí. „Pane četníku, nejezte to! Ta barevná rejže je plná jedu!“ vykřikla babička.

K její hrůze snědl mladík v uniformě úctyhodnou porci a ještě si přidal. Babičku uklidnilo, že nepadl otráven k zemi, a šla si zdřímnout.

Ničeho se nezalekl

S policistou byla legrace, požádal, zda by po otrávené rýži mohl dostat i kafe s jedem. Během rozhovoru u kávy se rozhlížel kolem a prohlašoval, že tady chybí mužská ruka. „To mi neříkáte nic nového,“ souhlasila jsem.

„Přinejmenším bych vám mohl opravit tamto okno,“ ukázal do rohu místnosti, kde netěsnícím oknem s částečně rozbitou tabulkou proudil do místnosti ledový vzduch. Během následujících měsíců toho v domě opravil ještě mnohem více. A nakonec se k nám i přistěhoval. A ze mě – Evičky, co se nikdy nevdá, se stala žena policajta.

Eva K. (53), Morava

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která