Domů     Říkali mi, že se nikdy nevdám
Říkali mi, že se nikdy nevdám
5 minut čtení

Vychovala mě babička. Táta umřel, když jsem byla malá, máma se brzy poté znovu vdala a zmizela mi z očí.

Chodila jsem do druhé třídy a už jsem přišla o otce a svým způsobem i o mámu. Babička si na sebe vzala těžký úkol, nahradit mi oba rodiče. Zvládala to na jedničku. Žily jsme samy dvě v obrovské vile u lesa, která kdysi patřívala dědovým rodičům.

V dětství, ale i později, jsem se tu bála strašidel – v noci jsem často slýchala kroky. Na půdě nade mnou někdo chodil, babička tvrdila, že veverky a kuny. Slýchávala jsem praskat schody, někdy i tichý pláč, babička ovšem tvrdila, že to byla jen meluzína.

Holka ze strašidelného domu

Starousedlíci opravdu říkali našemu baráku strašidelný dům. Babička to přede mnou tajila, ale dozvěděla jsem se to pochopitelně hned v době, kdy jsem začala chodit do základní školy. Naštěstí nikdo nedokázal přesně vysvětlit, jak náš dům k názvu přišel.

Lidé soudili, že se tam kdysi stal zločin, ale nikdo nevěděl nic konkrétního. Babička mě utěšovala, že báchorky o vraždě jsou vymyšlené, že dům dostal neblahé jméno jen kvůli tomu, že je blízko lesa.

Navíc ohromný a zchátralý, protože kde bychom my dvě vzaly peníze na jeho zvelebení, že.

Nikdo se mě nezastal

Během několika let jsem se stala objektem kanadských žertíků. Situaci ještě zhoršovalo, že jsem neměla rodiče a že náš veliký dům nebyl právě v nejlepším stavu. Děti si vybájily, že kromě strašidel a babičky v baráku žijí i pavouci, potkani, slepice.

Marně jsem spolužákům říkala, že nic z toho není pravda, ale čím víc jsem se bránila, tím víc je to bavilo. Šikana, řekli byste. Ale za mých mladých let nad tím dospělí jen mávli rukou.

Když už jsem z toho byla moc nešťastná, zmínila jsem se o tom paní učitelce, bylo to na druhém stupni základní školy. A ta mi řekla: „Pořádek ve vztazích si musí udělat každý sám, Evičko.“ Zkrátka pro mě nehnula prstem.

Babička onemocněla na hlavu

Nebylo nám s babičkou nic platné, že se snažíme být příkladnou rodinou. Uklízely jsme, vařily, žehlily. Dobře jsem se učila, chodila do školy upravená, ale cejch mi zůstal. A pak se to stalo. Babička se zbláznila.

Tehdy jsem ještě netušila, jak se ta nemoc jmenuje konkrétně. A vida, v dědině jí hned dali přezdívku bláznivá babča.

Stala jsem se paní učitelkou

Vystudovala jsem gymnázium s vyznamenáním, ale na vysokou jsem nešla. Věděla jsem, že nemohu bydlet na koleji, bylo nutné zůstat doma, kvůli babičce. Začala jsem učit na základní škole přímo v naší vsi. Byly to hezké časy.

Babiččina nemoc se bohužel nelepšila, ostatně doktor upozorňoval na to, že se ani zlepšit nemůže. Nejhorší bylo, když jsem ji po příchodu z práce nenašla doma. Přes mé prosby vyrážela na procházky po lese, ale hned se ztratila a bloudila.

Většinou jsem ji nakonec našla, někdy jsem se vrátila do vesnice pro pomoc a hledali jsme ji tři nebo čtyři. A pak přišlo ještě něco horšího – moje milovaná babička se začala domnívat, že jí usiluji o život.

Myslela si, že ji chci otrávit

Babiččinou zásluhou jsem byla výborná kuchařka. Jednou jsem udělala ke kuřeti obarvenou rýži – smíchala jsem ji s kečupem. Když jsem před babičku položila talíř, zatvářila se divně. Marně jsem jí vysvětlovala, že rýže je nezávadná a chutná.

Odmítla pozřít jediné zrnko. A moje hravé vaření mělo bohužel i dohru. Babička po obědě zmizela. Vyběhla jsem ji hledat jako obvykle, ale tentokrát to nebylo jednoduché.

Začala jsem panikařit, běžela lesní cestičkou, kterou obvykle chodila, a ta mě dovedla do sousední vesnice. Z policejní služebny, kterou jsem míjela, vyběhl policista. Najednou se mi rozsvítilo!

Babička utíkala na policii, oznámit jim, že jsem se ji pokusila otrávit. Přesně tak to i bylo.

Dovezl nás zpátky domů

Babička seděla uvnitř a líčila službu konajícím policistům, že jí chce vnučka zlikvidovat rýží. „Paní učitelka že vás chce otrávit rýží?“ divil se ten mladší a hezčí policajt. Znali jsme se od vidění. Choval se moc pěkně a odvezl mě i babičku zpátky domů.

Napadlo mě pozvat ho na pozdní oběd. „Zbyla mi ještě nějaká otrávená rýže, dáte si?“ nabídla jsem mu. Smál se a řekl, že s největší radostí. „Pane četníku, nejezte to! Ta barevná rejže je plná jedu!“ vykřikla babička.

K její hrůze snědl mladík v uniformě úctyhodnou porci a ještě si přidal. Babičku uklidnilo, že nepadl otráven k zemi, a šla si zdřímnout.

Ničeho se nezalekl

S policistou byla legrace, požádal, zda by po otrávené rýži mohl dostat i kafe s jedem. Během rozhovoru u kávy se rozhlížel kolem a prohlašoval, že tady chybí mužská ruka. „To mi neříkáte nic nového,“ souhlasila jsem.

„Přinejmenším bych vám mohl opravit tamto okno,“ ukázal do rohu místnosti, kde netěsnícím oknem s částečně rozbitou tabulkou proudil do místnosti ledový vzduch. Během následujících měsíců toho v domě opravil ještě mnohem více. A nakonec se k nám i přistěhoval. A ze mě – Evičky, co se nikdy nevdá, se stala žena policajta.

Eva K. (53), Morava

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud