Moje celoživotní věrnost vzala za své, když jsem poznala dceřina budoucího tchána. Místo radosti ze svatby jsem měla jen jedinou starost. Aby manžel na moji nevěru nepřišel!
Manžel byl moje první a jediná láska. Chodili jsme spolu od šestnácti let a v devatenácti jsme se vzali. Moji rodiče mě tehdy zrazovali a maminka se mi dokonce tajně přiznala, jak po svatbě litovala, že si mého otce vzala za muže. Později se do něho zamilovala, tedy alespoň mi to tvrdila, ale já jí to moc nevěřila. Hádky byly u nás na denním pořádku.
Myslela jsem jen na dceru
Usmyslela jsem si, že já budu mít život jiný. Hezčí! Vdávala jsem se sice mladá, ale z velké lásky. S mužem jsem se nikdy nehádala. Ne, že bych nechtěla a občas mě jazyk hodně svrběl, ale vždycky jsem dokázala sama sebe přesvědčit, že nějaké ty maličkosti a malichernosti nestojí za to. S manželem jsme vychovali dceru, koupili si chalupu, kterou jsme postupně dávali do pořádku a také jezdili na hezké dovolené. Dalo by se říct, že nám nic nechybělo a mně už vůbec ne. Oproti kamarádkám jsem se v práci nijak nenadřela a doma mi manžel se vším pomáhal. Jedinou mojí starostí bylo, aby se dcera dobře vdala. „Olinko, nesmíš být tak důvěřivá! Každý mužský není tak hodný, jako tvůj táta! Na to nezapomeň!“ domlouvala jsem jí a ona se jen smála. Prý jsem přehnaně starostlivá, protože jsem stará!
Toužila jsem po romantice
Trochu mě to její tvrzení urazilo, protože na svůj věk jsem rozhodně nevypadala, ale v podstatě měla ta moje drzá holka pravdu. Porodila jsem ji skoro ve třiceti, což tehdy už bylo celkem pozdě. Holky měly děti klidně v osmnácti! Ale právě proto jsem se snažila udržovat v kondici, byla stále na stejné váze jako ve dvaceti a dbala na hezké moderní oblečení. Abych nedělala Olince ostudu. To manžel byl v klidu. Nechal si narůst pěkné pivní bříško, oblékal se do pohodlných a rozhodně ne moc slušivých kalhot. Když se oholil, byl to svátek! Nechávalo mě to klidnou. Ale občas jsem zatoužila po tom fešákovi, kterým kdysi býval. Žádný tuk a samý sval. Když se konečně Olinka zamilovala a začala mluvit o svatbě, měla jsme trochu obavy, ale to asi každá matka dcery, navíc jedináčka.
Zažila jsem něco nečekaného
Olinčin přítel byl ale solidní chlap a zřejmě ji i moc miloval. Hned si pořídil větší byt, aby se k němu mohla Olinka přestěhovat a taky zamluvil nějakou hodně drahou exotickou dovolenou. Měli odlétat hned po svatbě, ještě téhož dne! Zdálo se mi to ukvapené a litovala, že si svatbu moc neužijeme, ale později jsem byla moc ráda. Důvody, které jsem měla, by mě ještě před pár dny nenapadly ani ve snu. Asi čtrnáct dní před plánovanou svatbou jsme se společně sešli v jedné luxusní restauraci. Dala bych přednost prostšímu prostředí, ale nastávající zeť se asi chtěl vytáhnout. Rodiče ženicha byli sympatičtí lidé, ale nastávající dceřin tchán až moc. Vlastně se mi podlomila kolena, jen jsem ho uviděla. Ani jsem netušila, že se něco takového může opravdu stát!
Úplně mě omámil
Když jsem ho uviděla, nahrnula se mi do tváří krev a cítila, jak rudnu. Hlas se mi třásl a v těle jsem cítila horkost! Naštěstí si nikdo ničeho nevšiml. Dcera měla oči jen pro svého miláčka a manžel zase civěl do jídelního lístku. Budoucí tchýně švitořila o chystané svatbě a řešila zákusky, které se chystala vlastnoručně péct. Byla milá, ale dost nudná. Její manžel, objekt mého nečekaného zájmu, měl oči jen pro mě. Nic neříkal, ale jeho pohled hovořil jasně. Říkal: „Chci tě!“ Rozuměla jsem mu jasně a nedokázala ho odmítnout. Když mi strčil nenápadně do dlaně lístek se vzkazem, nenapadlo mě nic jiného, než mu šeptem sdělit: „Ano! Setkáme se!“ Od našeho setkání neuplynulo ani 24 hodin a byli jsme svoji. Nic jsme o sobě nevěděli. Nevěděla jsem ani, jak se jmenuje křestním jménem! Byla jsem jako omámená. Nemyslela jsem na minulost ani budoucnost. Tak moc mi bylo všechno jedno!
Vynahrazuji si ztracené roky
Domů jsme se vracela jako jiný člověk. Šťastná nevěrná manželka! Můj muž se mě starostlivě ptal, zda nejsem nemocná? „Máš tak lesklé oči! Vypadáš nějak jinak. Není ti nic?“ vyzvídal. Musela jsme kousnout do rtu, aby mu do tváře nevykřičela, že konečně žiju! Že jsem poznala vášeň, po které jsem celý život toužila, ale nevěřila, že existuje. V den svatby jsem měla jedinou starost. Aby nikdo nepoznal, co se mezi mnou a mým milencem odehrává! Naštěstí měli všichni jiné starosti, než pozorovat, jak se chovám. Vše zůstalo utajeno, jak jsem si přála! Z dcery se stala vzorná maminka a z mého manžela neméně vzorný děda. A já? Žiju tajným životem. Všichni jsme spokojení, tak o co jde?
Lenka F., 59 let, Most
