Ta podivná vejce se objevila zničehonic. Říkali jsme si, jací roztomilí ptáčkové to asi budou? Nebezpečného dravce jsme ale rozhodně nečekali.

Byl to úžasný objev! Moje malá dcerka Adélka byla nadšením bez sebe. V koši na prádlo jsme na balkóně objevili tři zvláštní vejce. Přemýšlela jsem, jaký pták by to mohl být. S napětím jsme hlídkovaly, zda se matka do svého hnízda vrátí.

Dcerka připravila poblíž koše vodu, aby se ptáček mohl napít. Bylo pro nás velké překvapení, když záhy na našem balkóně přistál velký nebezpečný dravec. S obdivem jsme pozorovaly poštolku. Dcera byla šťastná, že si z celého sídliště vybrala právě nás.

Hned jsem ji musela o poštolkách předčítat a vymyslet poštolčí pohádku. Kolem balkónu jsme chodily po špičkách, abychom nového člena rodiny nevyplašily. Žily jsme s dcerkou samy, tak to bylo příjemné oživení domova.

Mončičák zabral

Mláďátka byla nádherná! Musela jsem vynaložit velké úsilí, abych dceru přesvědčila nesahat na ně. Přes sklo jsme sledovaly matku, jak je krmí a stará se. Malé poštolky rostly a dařilo se jim. Až to jeden den přišlo. Jejich matka nepřiletěla.

Muselo se jí něco stát, byla vždycky tak pečlivá a starostlivá. A tak nezbylo, než otevřít dveře balkónu a o mláďata se postarat. Co jim ale dávat? Snadno jsme zjistily, že mají rády hovězí. Myši a hraboše jsme nechytaly.

Poštolky ale byly apatické, smutné, bez života. Bály jsme se o ně. Zkoušela jsem napodobit zvuk, který poštolka při krmení vydávala. Nebylo to ale moc vydařené.

Už jsem si myslela, že se budeme muset obrátit na odborníky a s těžkým srdcem se ptáčků vzdát, když dcera přiběhla s pískajícím mončičákem. Jak ten zvuk poštolky uslyšely, okamžitě ožily. A my měly vyhráno. Od té chvíle jedly, rostly a měly se zase k životu.

Peří lítalo všude

Byly už velké, když se u dveří našeho bytu objevil po dlouhé době Adélky otec. Byl opilý jako vždy. Než jsme stačily zabouchnout, vhrnul se do bytu a strhla se hádka. A u té nezůstalo.

Adélka se mě zastala, a její otec ji uštědřil takovou ránu, že upadla na zem. V tu chvíli jsem ztratila zábrany a rozpoutala se mezi námi bitka. Bývala bych prohrála – jako vždycky, když tu se stalo něco neuvěřitelného!

Otevřenými dveřmi na balkón vrazily do pokoje poštolky. S pískotem se vrhly na bývalého manžela. Než se vypotácel z bytu a dveře za ním zapadly, utržil drtivou porážku. Byl samý šrám.

I když jsme se nakonec s poštolkami musely rozloučit, létají k nám na balkón pravidelně. Už dávno to nejsou ty naše tři – na kus hovězího přilétají už dávno i jejich potomci.

Hana (43), Klášterec nad Ohří