Domů     Můj bratr je neuvěřitelně lakomý
Můj bratr je neuvěřitelně lakomý
5 minut čtení

Obětovala jsem svůj život bratrovi, o kterého jsem se po smrti rodičů starala. Nyní vyhrál, ale na mě zapomněl. Peníze utratil raději s prostitutkami!

Bylo mi necelých osmnáct, když mi tragicky zahynuli rodiče při autonehodě. Bylo to horší, než kdyby zemřeli na nějakou nemoc a člověk se na to mohl alespoň trochu připravit. Takhle jsem šla ráno do školy a v poledne už ze mě byl sirotek.

Dodnes si pamatuji každou maličkost, vůni a dokonce i počasí z toho osudného dne. Měla jsem malého tříletého bratra, o kterého se mimo mě neměl kdo postarat.

Měla jsem bratra na krku

Naši ho měli hodně pozdě a nečekaně a dokonce řešili, zda si to nečekané dítě nechají. Poslouchala jsem totiž tehdy za dveřmi a hrozně se bála, že se brácha nenarodí. No, nakonec se nerodil a přinesl do naší rodiny obrovský chaos a zmatek.

Byl hodně nemocný, stále plakal a máma to nějak nedávala. Občas byla úplně mimo, asi tím vyčerpáním. Táta samozřejmě musel chodit do práce a večer usínal u stolu, jak byl unavený. Tak jsem pomáhala, jak to jen šlo.

Nakonec jsem převzala většinu povinností včetně nákupů a praní. To vše s malým Adámkem, protože se ode mě nehnul, ani kdybych chtěla. Prostě zjistil, že s mamkou nic není a se mnou je přece jen občas nějaká zábava.

Ve třech letech začal chodit do školky a všem se nám trochu ulevilo. Máma nastoupila zpět do práce, ale byla vyčerpaná a nakonec zůstala doma na neschopence.

Dostala jsem ho dárkem k osmnáctinám

Táta ji zrovna vezl na nějaké vyšetření, když se to stalo. Mikrospánek a srážka s nějakým náklaďákem. Oba byli na místě mrtví. V poledne mi tu strašnou zprávu oznámila sociálka v doprovodu policie a odpoledne jsem si šla vyzvednout bratra ze školky.

Nebyla jsme mu schopná říct, že už mámu ani tátu nikdy neuvidí. Vůbec mě nenapadlo, že by mi mohli Adama vzít, ale sociálka na sebe nenechala dlouho čekat. Hned druhý den mi oznámila, že jsem ještě stále nezletilá a nemohu převzít starost o bratra.

Chtěla ho umístit v dětském domově. „Vlastně bych měla někam umístit i tebe, není ti ještě osmnáct! Ale na ty tři měsíce to už nemá smysl,“ povzdechla si ta paní ze sociálky a já najednou poznala, že není až tak zlá, jak jsem doposud myslela.

Nakonec se řešení našlo. Adam putoval do ozdravovny a já si o něho požádala i navzdory svému věku. Ke svým osmnáctým narozeninám jsem dostala dárek v podobě bratra! Byl můj a rozsudek to potvrdil.

Žila jsme jen pro něho

Nechala jsem školy a začala pracovat u pásu v nedaleké továrně. Vstávala jsem ráno před čtvrtou, abych všechno stihla. Večer jsem padala únavou a s penězi z počátku taky moc nevycházela.

Přestože jsem mámě se vším pomáhala, o chodu domácnosti a platbách třeba za energie jsem neměla ani tušení. Roky ubíhaly, Adam se vyučil a já se nejen nikdy nevdala, ale ani neměla žádnou vážnou známost. Ne, že bych byla nějaká jeptiška, to ne.

Ale každý kluk, s kterým jsem si něco začala, nakonec vycouval. Kdo by chtěl mít na krku cizího, dost problematického kluka! A že Adam měl problémů víc než dost. Z učení ho málem vyhodili.

Kdybych tam nešla vzbuzovat lítost, určitě by to za jeho rvačky a drzé chování udělali. Ani za kamarády neměl zrovna svatoušky. Spíš partičku pěkných grázlů! Když se ode mě odstěhoval, myslela jsem, že si konečně trochu oddychnu, ale mýlila jsme se. Věčně jsem ho tahala z nějakých malérů nebo splácela jeho dluhy.

Nedal mi z výhry ani korunu

Bylo mi padesát, když u dveří zazvonil skoro namol opilý. „Ségra, já vyhrál. Jsem milionář!“ mumlal pořád dokola a já se domnívala, že má nějakou těžkou opičku. Uložila jsme ho na gauč v kuchyni, který jsem měla pro něho stále připravený.

Probudil se až k nedělnímu obědu. Asi ho vzbudila vůně mojí vynikající svíčkové! Usedl ke stolu a zopakoval to, co řekl předešlého večera mnohokrát: „Vyhrál jsem. Hodně milonů!

Ségra, já jsem boháč!“ Než jsem stačila cokoli říct, vytáhnul tiket a ukázal tažená čísla. On opravdu vyhrál! Po jídle zmizel a už se neukázal. Dny ubíhaly, ale po bratrovi jakoby se zem slehla. Našla jsem ho v nedaleké hospodě.

No vlastně tak trochu nevěstinci. Byl namol. Stovky rozhazoval jako by to byly nějaké papírky a mně si vůbec nevšímal. Hodně jsme se naplakala, ale bylo to tak. Brácha mi nedal z výhry ani korunu a všechny peníze rozházel. Uplynul rok a nemá vůbec nic. Zvoní mi zase na dveře, ale já mu už neotevřu!

Renata B. (52), Dvůr Králové nad Labem

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud