Domů     Přítel slíbil, že se ozve ze záhrobí
Přítel slíbil, že se ozve ze záhrobí
3 minuty čtení

Věděl, že zemře dříve, než já. Byl to vědec, kterého zajímal posmrtný život. Rozhodl se najít cestu, jak mi dát vědět, jestli po smrti těla žije duše dál

Byl to můj dlouholetý kolega, kamarád a v posledních letech jeho života také blízký přítel. Večery při Modrém Portugalu jsme vedly dlouhé diskuse o věcech nadpřirozených, tajemných a zatím neprobádaných.

Jeho znalosti a vědomosti se zdály famózní, byl to člověk geniálně všestranný – z jeho mnoha aktivit je třeba zmínit zejména kariéru varietního kouzelníka v mládí, v průběhu života vystupoval s rock ‚n‘ rollovou kapelou a v závěru života maloval obrazy.

Byl to člověk neobyčejně vzdělaný, vystudoval dvě vysoké školy technického rázu, byl talentovaný a vitální. Příšerně mě rozčilovalo, když mi na závěr každého našeho sezení řekl:

„Až zemřu, a to nebude dlouho trvat, tak najdu cestu, jak ti dát vědět, že existuje něco dál!“ Byl tak plný života a optimismu, že se mi nechtělo uvěřit, když nadešel jeho čas a opravdu odešel – nečekaně a rychle.

Zavolal mi na mobil

Čas šel dál a já na jeho slib zapomněla. V podstatě jsem ho nebrala nikdy vážně. Jak by mi také mohl dát vědět z Onoho světa, kdyby to šlo, udělal by to jistě už dávno někdo jiný.

A nebo se o to už mnozí pokoušeli, ale jejich blízcí nebyli k jejich vzkazům dostatečně vnímaví? Kdo ví? Každopádně jsem svého Jiřího podcenila. Přišly první Dušičky po jeho smrti a já ten den odpoledne naložila děti do auta a jeli jsme na hrob k prarodičům.

Neujeli jsme daleko, když mi zazvonil mobilní telefon. „Zvedni ho,“ řekla jsem dceři, která seděla v autě vedle mě. Nahmátla telefon, a jak se jej dotkla, spustil se hlasitý hovor a mně známý hlas pravil nahlas a srozumitelně:

„Tady Jiří!“ Okamžitě jsem zastavila a chopila se mobilu. Slyšela jsem však už jen vzdálené a nesrozumitelné zvuky, hlas se ztrácel v šumu, až zmizel docela. Seděla jsem hodnou chvilku za volantem a zírala před sebe, úplně mě to vykolejilo.

„Strejda Jirka splnil svůj slib,“ řekla jsem dětem na konec. Na Svátek zesnulých se říká, že k nám přicházejí duše našich blízkých, které nás opustily, tak asi opravdu našel cestu, jak mi dát vědět, že jeho duše existuje dál. Děti mlčely a evidentně přemýšlely.

Až večer před spaním se dcera přitulila a zašeptala: „Maminko, až jednou zemřeš, moc tě prosím, nevolej mi!“

Agáta R. (57), Lanškroun

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.