Domů     Nechala jsem manžela odpojit od přístrojů
Nechala jsem manžela odpojit od přístrojů
7 minut čtení

Byla to vilka našich snů. Léta jsme ji zvelebovali svépomocí a vychovávali při tom děti. Radost nám ale zkazilo neštěstí . Byla jsem to já, kdo musel rozhodnout o manželovo osudu.

Ten dům nás okouzlil už v době, kdy jsme byli s manželem mladí. Chodili jsme kolem něho a snili o tom, že si ho jednou koupíme.

Což se také nakonec stalo… Když ale opravujete dům mnoho let, jste na prahu padesátky a nemáte peněz nazbyt, snažíte si celou řadu věcí udělat svépomocně.

Hypotéka na pořízení prvorepublikové vily nás sice neruinovala, ale stále přibývaly práce, se kterými jsme nepočítali. Náklady se stále navyšovaly, ale je také pravda, že rekonstrukce byla již ve finále.

Scházeli nejrůznější drobnosti, jako obložit koupelnu, zaspárovat nově vystavěný komín, natřít zábradlí u schodů, venku dodělat chodníčky- Zahradu jsme považovali za koníčka celé rodiny, takže jsme ji ani nezapočítávali do nedodělků.

Štěstěna nám přála

Manžel vydělával celkem slušně a i já měla lepší postavení a dobře placenou práci. Vše šlo jaksi normálně až do té doby, než manžel přišel o práci.

Bylo jaro a podpora v nezaměstnanosti z úřadu práce nebyla úplně zanedbatelná a práce na vile a okolo ještě bylo, jak se říká, jako na kostele. Nakonec jsme se shodli, že se to vlastně hodí.

Společně jsme vypracovali plán prací a rozložení našich finančních prostředků a dohodli jsme se, že manžel nebude nikterak významně usilovat o jakékoli místo po dobu čtyř měsíců a bude se intenzivně věnovat nedokončené práci na domě.

Platilo však také to, že pokud by přišla zajímavá nabídka, že do práce nastoupí. Manžel byl středoškolák, který vedl dopravní provoz. Dopravě opravdu rozuměl a práce ho velmi bavila.

Líbilo se mu v provozu mnohem více, než na úřadu na odboru dopravy, kde před tím několik let pracoval. Stále ho to táhlo k autům.

Byl vždy tak opatrný!

Byl vždy velmi pečlivý, vždyť jedna z jeho pracovních náplní byla bezpečnost práce. Na vše jsme byli pro jistotu pojištění a vše probíhalo předpisově. Nikdy jsem o svého zručného manžela neměla strach. Stejně zruční byli i naši kluci.

Oba už byli na vysoké škole, jeden studoval elektro a druhý byl v prváku na průmyslovce. Manželovi vcelku rádi pomáhali. Naše patnáctiletá princezna se spíše věnovala domácnosti, o kterou se uměla slušně postarat.

Jednoho dne se manžel rozhodl, že sám vyčistí a prohloubí studnu, i když věděl, že tyto práce se svépomocí již nemají vykonávat. Přesto jsem mu věřila, že nic nezanedbá.

Samotnému sestupu na dno studny předcházela dalekosáhlá přednáška, které se museli účastnit oba kluci.

Rozebírali společně, k jakým otravám dříve hojně docházelo, a tak jsem z metanu či oxidu uhličitého neměla nijak zvláštní strach, i když každý rok dojde k několika úmrtím z těchto důvodů. Sice jsme detektor neměli, ale ten snadno nahradila svíčka.

Nebáli jsme se o něho

Manžel připravil z drátu speciální držák na svíčku, kterou zapálenou na provaze spouštěl za přítomnosti synů do studny, aby se přesvědčili, že je tam dostatek kyslíku či není nadbytek metanu.

Plamen nezhasl a ani se nijak zvlášť nerozhořel, takže se zdálo, že je vše v pořádku. Manžel se spustil tedy do studny. Nejdříve chtěl odstranit veškeré letité bahno a studnu ještě, tak o půl metru, prohloubit.

Zdálo se mu, že by pramen mohl lépe vyvěrat na povrch. Za stálého odčerpávání vody malým benzínovým čerpadlem se mu rychle podařilo zbavovat bahnitého povrchu. Kluci vše vytahovali ručně přes ruční rumpál. Práce šla jako po másle.

Naši mladí pánové se střídali u kbelíku, který vytahovali a neustále otce sledovali. Já jsem společně s dcerou vařila, pekla, uklízela a přitom jsme si vyprávěly a občas se z okna podívaly na ty naše chlapy.

Doba oběda se přiblížila a s radostí práci na chvíli přerušili. Manžel říkal, že mu pauza prospěla, že je nějaký unavenější. Za hodinku už ale zase byl hluboko pod povrchem zemským.

Nedovolil ani jednomu se synů sestoupit za ním a navíc, ani jeden by to nedělal tak dobře jako on. Takový už náš taťka prostě byl…

Náš táta umí všechno líp

Manžel zkontroloval druhé jistící lano, a až pak sestoupil po svázaných žebřících dolů a opět se pustil do práce. Zhruba po hodině se na zahradě něco stalo. Kluci začali zmateně pobíhat kolem studny. Vyběhla jsem ven a dozvěděla se, že táta dole zkolaboval.

Báli se, že je to infarkt. Kuba, ten starší, se rozhodl sestoupit dolů, aby otce připnul na karabinu a vytáhli jsme ho ven. Já mezitím běžela k sousedovi, aby nám šel na pomoc. Přiběhl i s manželkou.

Ta, když zjistila, co se děje, bez otálení vytočila tísňovou linku 112. Na místo dorazili kromě záchranářů také hasiči, kteří se okamžitě spustili do studny, kde nezachraňovali jen mého manžela, ale už i syna, který také záhy začal kolabovat.

To už bylo jasné, že to nebyla srdeční záležitost, co mého muže skolilo. Třásla jsem se najednou hrůzou nejen o manžela, ale i o syna. Dcera vedle mě plakala, a já neměla sílu ji říct jediné slovo útěchy.

Syn zachráněn, manžel ne

Hasiči okamžitě zjistili, že se v několikametrové studni nahromadily nebezpečné zplodiny z benzínového čerpadla. Jednalo se tedy o otravu oxidem uhelnatým.

Synovi, který už také pomalu ztrácel vědomí, nasadili na dně studny kyslíkovou masku, a dali přednost manželovi v bezvědomí, který tam ležel dlouho. Ani jsem v tom šoku nepostřehla, že nám na zahradě mezitím přistál vrtulník.

Manžela do něj naložili, byl stále v hlubokém bezvědomí. Zírala jsem, jak se vrtulník pomalu odlepuje od trávníku a zmenšuje se ve výšce, a mizí v záři slunce. Syna převezli sanitkou do nemocnice. Ještě na naší zahradě začal reagovat, ale byl zmatený.

Jeho stav byl sice také vážný, ale po několika hodinách po přijetí bylo jasné, že není ohrožený na životě, že bude zase v pořádku. To jeho táta na tom byl podstatně hůře. Jeho stav se nezlepšoval.

Ve večerních hodinách nám lékaři řekli, že je jeho stav kritický s tím, že zítra budeme všichni moudřejší. Příliš nadějí nám nedávali. Druhý den ráno nás ale nečekaly dobré zprávy. Lékaři u manžela konstatovali mozkovou smrt. Bylo na nás, abychom rozhodli, zda necháme manžela odpojit od přístrojů.

Nejtěžší rozhodnutí v životě

Do tohoto dne jsem chápala, když se blízcí rozhodli nechat odejít z tohoto světa svého milovaného, pokud byl jeho stav neslučitelný se životem. Měla jsem proto pochopení a nikoho jsem neodsuzovala.

Najednou jsem ale byla já v situaci, kdy jsem měla udělat toto rozhodnutí. Najednou to bylo na mne a o mé rodině. Měla jsem v rukách protokol a odmítala jsem se pod něj podepsat… Mé zoufalství umocňovalo hlasité vzlykání.

Četla jsem si pořád dokola papír, který mi dala sestřička. Neměla jsem sílu číst. Po dvaceti minutách za mnou přišel lékař a vysvětlil mi znovu, že léčba opravdu pozbývá smyslu.

Vše prý prodiskutoval v širším týmu lékařů a jejich odborný názor je, že nadešel čas… Já jsem však byla ta osoba, která musela říci ano pro život či ano pro smrt. Moc jsem je prosila, aby nám ještě dali několik hodin. Chtěla jsem se poradit s dětmi.

V nejužším rodinném kruhu jsme se rozhodli pro tatínkovo odpojení a v podvečer ho navždy nechali odejít. Zda to bylo správné? Nevím, ale věřím, že ano. Dokud se člověk nesmíří s tím, že udělal správné rozhodnutí, netruchlí, ale týrá se…

Helena (49), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více