Domů     Vnučka se o mě postará
Vnučka se o mě postará
4 minuty čtení

Někdy prostě neuděláte to, co byste měli a pak dlouhá léta litujete a sama za sebe se stydíte. Naštěstí i osud bývá občas k člověku milosrdný. Ke mně alespoň byl.

Eliška dneska celá září. „Ahoj babi, Honza mi dneska konečně zavolal!“ Mám velkou radost spolu s vnučkou. Tak moc si přeju, aby jí konečně vyšel nějaký vztah. A tenhle Honzík se zdá být docela v pohodě. Ne jako ti předešlí, u kterých se Eliška pěkně spálila. Zasloužila by si skvělého partnera, vždyť život se s ní vážně nemazlil.

Dcera si říct nedala

Ilonka byla dost svá už jako malá holčička. S manželem jsme se s ní dost natrápili. Nechtěla poslouchat, byla velmi tvrdohlavá a dost velký vztekloun. Klidně dokázala rozmlátit v afektu panenku o schody našeho domu.

Dnes už musím přiznat, že jsme výchovu prostě moc dobře nezvládli. Neposlušnost jsme řešili tresty, později přicházely stále častější hádky a konflikty. Všichni jsme toho už měli dost. A Ilona se nakonec sebrala a z domu odešla.

Žila si po svém

Odešla sice zbytečně brzy, ale všem se tehdy ulevilo. Jí, i nám s manželem. Ilona stejně nebyla na učení, a tak nastoupila brzy do práce jako prodavačka. Jejím odchodem se paradoxně naše vztahy zlepšily a ona nás pravidelně navštěvovala.

I když byla k nám celkem otevřená, už tehdy jsem ztrácela přehled o jejích neurovnaných partnerských vztazích. Pak přišla s tím, že je těhotná, ale s kým, to tak docela přesně nevěděla. A tehdy řekla větu, která nás definitivně rozdělila. Prý je jí jedno, kdo je otcem, ona stejně to dítě nechce.

Rozešli jsme se nadobro

To jsem nedokázala dceři odpustit. To, že nechce dítě, že je rozhodnutá ho dát pryč, jsem nechápala. Myslela jsem si ale tehdy, že chce jít na potrat. Jenže jsem netušila, že na tuto možnost už je příliš pozdě.

To, že Ilona nabídla dítě k adopci, jsme se s manželem dozvěděli až za dva roky. V té době jsme s dcerou už nebyli v kontaktu. Po té velké hádce, kdy měla jít údajně na potrat se totiž zcela odmlčela. A to, že se nám narodila vnučka jsme vůbec nevěděli. A bohužel jsme ani netušili, kde dceru hledat.

Moje selhání

Celý život si budu ale vyčítat, že jsem tenkrát nic neudělala. Dceru jsem nekontaktovala, tu informaci o „údajné“ vnučce jsem dál nezkoumala. Už jsme se tehdy s manželem nějak smířili s tím, že dceru nemáme. A tedy nemůžeme mít ani žádná vnoučata.

Ale přesto mě stále straší představa, žemožná šlo ještě tehdy zařídit, aby naše vnučka vyrůstala s námi. Takhle nám nezbývalo nic jiného, než abychom žili s manželem sami pro sebe až do jeho předčasné smrti.

Zůstala jsem sama

Najednou ze mě byla vdova bez rodiny. Samota na mě strašně doléhala. Neměla jsem žádné přátele, protože dokud žil manžel, vystačili jsme si spolu téměř sami. Navíc mi nedávno diagnostikovali počínající Parkinsonovu nemoc.

Začala jsem mít vážné obavy o to, co bude se mnou dál. A právě té chvíli kdosi zazvonil u mých dveří. Když jsem otevřela, stála tam Eliška, mladá krásná žena, jakoby vypadla mé dceři z oka.

Chtěla mě najít

Bylo to krásné setkání a dlouhé vyprávění. Eliška byla sice daná hned po narození k adopci. Její adoptivní rodiče ji však ve čtyřech letech vrátili zpátky do děckého domova. Důvodem snad bylo to, že se jim narodily dvě vlastní děti.

Eliška tak zůstala dalších řadu let v děcáku. Když odmaturovala, vydala se do života mimo domov. A jak se ukázalo, uměla si poradit. Časem ale dospěla k závěru, že by alespoň někoho ze své původní rodiny chtěla poznat. A začala hledat své prarodiče. Tak došla až k mým dveřím.

Je mi to moc líto

Žili jsme léta s manželem v přesvědčení, že naše domnělá vnučka vyrůstá v adoptivní rodině a nebylo by dobré do toho nějak zasahovat. Jenže když Elišku adoptivní rodina vrátila, možná jsme měli šanci ji získat my. Nemusela tak dlouho žít v děcáku.

Cítím hroznou vinu. Eliška mi ale nic nevyčítá. Je šťastná, že konečně má nějaké příbuzné. Chtěla by ještě najít matku. Ale moje dcera se někam ztratila, nevím kam. Sama si kladu otázku, jestli bych ji já také chtěla vidět. Nejsem si tím jistá.

Moje vnučka se o mě stará a říká, že už mě neopustí. Neví zatím, co všechno má nemoc v budoucnu obnáší, ale chci věřit tomu, že mě vážně neopustí.

Božena H. (65), jižní Morava

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud