Domů     Dovolenou jsme si prodloužili
Dovolenou jsme si prodloužili
5 minut čtení

Dospělé děti nám stále domlouvali, abychom neseděli doma a cestovali. Vzali jsme je s manželem za slovo. Dovolenou jsme si prodloužili na neurčito!

Po nějakém harcování jsem rozhodně netoužila a můj manžel také ne. Doma nám bylo dobře. Já koukala večer na ty věčné seriály a manžel zase na svoje sbírky známek. Oba jsme byli spokojení.

Nevím, co můj Lojza na těch známkách pořád viděl, ale každý večer si nasadil speciální silné brýle a prohlížel si stále to samé dokolečka. Prostě, nic nám nechybělo!

Děti nás komandovaly

Nechyběly nám ani peníze. Vždyť, za co bychom pořád utráceli? Trochu toho jídla a občas nějaké oblečení nebo vstupné. I na zadní kolečka pár korun zbylo. Naše dospělé děti ale byly jiného názoru. Vychovali jsme je dobře, o tom nemůže být sporu.

Jen kdyby nám dali občas pokoj! Ale všechny čtyři nás stále navštěvovaly, něco nosily a také radily. Co máme jíst, abychom neměli zvýšený tlak a cholesterol. A co máme číst a také, kolik kilometrů denně ujít.

Dcera totiž byla zdravotní sestra a syn rentgenový laborant. Další syn učitel a ten nejmladší si dálkově dodělával nějakou nástavbu na záchranáře. Prostě, byli všichni moc chytří a náležitě nám to dávali najevo. Dcera nám domlouvala každý týden:

„Mami, měli byste jet s tátou na nějakou dovolenou. Přijít na jiné myšlenky! Vždyť jste stále jen doma.“

Chtěli jsme na chvíli utéct

„Za chvíli z toho zblbnete!“ domlouval mi i nejstarší Honza. Myslel to dobře, ale už mě trochu štval. Manžel dal svůj nesouhlas hlasitě najevo: „A co je ti do toho? Jsme snad nesvéprávní?“ Lekla jsem se, že bude hádka a raději jsem všechny pozvala ke stolu.

Podávala se kachýnka a to se na nějaký cholesterol rychle zapomnělo! Večer, když byl doma konečně klid a skončily moje seriály, jsem zašla za manželem do jeho pokoje. Seděl jako vždy skloněný nad těmi svými známkami a ani si nevšimnul, že jsem vstoupila.

„Lojzíku, co kdybychom opravdu někam odjeli. Ne kvůli nám, ale kvůli dětem. Občas mě už vážně štvou!“ řekla jsem mu a pohladila ho po hlavě, jak to měl rád. K mému údivu ihned souhlasil.

Další den dopoledne jsme bez nějakého konkrétního plánu vyrazili společně do cestovní kanceláře a nechali si poradit.

Místo přivítání jen zklamání

Výsledkem byl čtrnáctidenní pobyt v penziónku. Nebyl ani na horách, ani v lese, ale na fotkách vypadal moc dobře. Patřil nějaké paní, co ho zdědila po rodičích. Už při příjezdu jsme se ale nestačili divit. Nikde nikdo, vše pusté a prázdné!

Na recepci seděla taková holčina, mohlo jí být sotva patnáct! „Mamka si musela odběhnout, tak to tady hlídám!“ řekla nám, ale k ničemu se neměla. Ani klíče od pokoje se nám nepodařilo vyloudit. Asi po hodině čekání jsme se dočkali paní majitelky.

Byla viditelně otrávená. „Neberte si to osobně, ale prodávám to tady. O peníze ani tak nejde, ale práce mě nebaví a jednat s lidmi už vůbec ne.

Moje máma by se na mě zlobila, ale já si kvůli jejím snům přece nezničím život!“ vysvětlila nám cestou do našeho pokoje. Z jejího přiznání jsme byli rozpačití. Co na to všechno říct? Ráno nás čekala další studená sprcha. A to doslova. Netekla teplá voda!

Šlo to tam od desíti k pěti

Ani snídaně nebyla zrovna taková, po jaké bychom toužili. Děs a bída! Odpoledne mě napadlo, že bychom mohli jet domů. Proč zbytečně trpět? Ale můj Lojza byl jiného názoru: „Je mi těch dvou líto.

Nemohli bychom jim nějak pomoct?“ Měl pravdu, holčina z té recepce byla sympatická a ta její maminka taky. Tedy, nebýt její neochoty vést penzion… Naše nabídka pomoci byla od obou přijata s nadšením.

Blížil se totiž celý autobus nějakých hostů a nebyl nikdo, kdo by se o ně postaral. „Chtěly jsme je s dcerou ubytovat u konkurence a zamknout. Ale to taky nešlo, když jste tak nečekaně přijeli vy…“ vysvětlila paní majitelka a výmluvně pokrčila rameny.

A tak jsem začala s přípravou jídla pro dvacet lidí. Manžel pořádně zatopil a rozdal těm dvěma nešťastnicím úkoly. Uklidit pokoje, prostřít stoly, natrhat květiny do váz a asi tak sto dalších nezbytných věcí, aby se hosté cítili jako doma! Vše najednou klapalo, jak mělo.

Zůstali jsme na neurčito

Ani jsem si neuvědomila, že se blíží konec naší „rekreace“. Nadřeli jsme se, ale bylo to zábavné!

Já televizi neviděla už hodně dní a manžel si na ty svoje známky ani nevzpomněl, přestože pár malých alb měl s sebou… „Tak vy nás už opustíte?“ zeptala se s nelíčeným smutkem naše mladá přítelkyně, slečna Adéla. A potom mi nečekaně dala pusu na tvář!

Dojalo mě to. A v tu chvíli mě také něco napadlo! „Mami, ty ses snad úplně zbláznila“křičel na mě do telefonu syn, když jsem ho seznámila s naším novým plánem. Zůstat v penzionu o trochu déle. Třeba o rok, minimálně! „Vždyť se s tátou udřete!

Hned zítra si pro vás jedu!“ pokračoval, ale my se s manželem jen smáli. Ať přijede, hned ho zapřáhneme, práce je tu dost pro všechny! A tak jsme na dovolené už zůstali. Dva roky pomáháme s provozem a nelitujeme. Děti za námi jezdí na víkendy i dovolenou.

Měly vlastně pravdu. Být jen doma a koukat na televizi nestačí!

Dagmar M. (64), Karlovy Vary

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.