Domů     Nebyla to nemoc těla, ale duše
Nebyla to nemoc těla, ale duše
3 minuty čtení

Několik měsíců mi bylo hrozně. Bolelo mě celé tělo a přidávala se jedna nemoc za druhou. Nakonec se ale ukázalo, že mi navzdory věku není vůbec nic…

Jsem už mnoho let rozvedená a radost mi poslední dobrou dělala jen má starší dcera. Ta se, na rozdíl od té mladší šťastně vdala a dovolila mi stát se babičkou dvou krásných vnoučat. Nic jiného už mi na světě nezbývalo.

Chodila jsem třicet let do stejné fabriky, kde jsem pracovala jako sekretářka. Práce pro mě byla jen nutným zlem a prostředkem pro získání peněz. Jeden den byl jako druhý.

Ráno brzké vstávání, autobus do práce, odpoledne zase zpět domů k seriálům a o víkendu trocha radosti s vnoučky. Kamarádky jsem už dávno neměla. Někdo by tak kolegyně z práce možná nazval, má kritéria pro kamarádství byla ale příliš přísná.

Nikdy jsem se nechtěla s lidmi, kteří mi úplně nesedli, příliš zaplétat. V mládí jsem měla jednu dobrou kamarádku, když mi ji ale před pěti lety vzala smrt, přestala jsem doufat, že ještě kdy nějakou spřízněnou duši najdu. Snad i proto jsem se s lidmi příliš nezaplétala.

Bála jsem se jít ven

Začalo to obyčejnou chřipkou a pak už jsem se vezla. Když jsem se trmácela na kontrolu k lékaři, špatně jsem stoupla na nohu a zlomila si jí. Po operaci jsem zůstala několik měsíců odkázána na pomoc dcery.

Noha se hojila pomalu a protože mi nebylo celkově dobře, přidružily se i zažívací potíže a bolesti zad. Měla jsem pocit, že se absolutně rozpadám. Několik měsíců jsem byla na nemocenské a veškerý sociální kontakt s lidmi jsem omezila na minimum.

Myslela jsem si, že až se uzdravím a vrátím se k sobě domů, bude mi zase líp. Situace se však po mém návratu domů ještě zhoršila. Obstarávala jsem jen to nejnutnější a téměř jsem přestala vycházet ven.

Až moje dcera, která mne jednoho dne ve tři odpoledne našla ležet v posteli plné drobků, mi otevřela oči. „Mami, takhle už to nejde, musíme vyhledat pomoc,“ řekla mi vlídně, ale nekompromisně.

„ Víš, s nemocí těla bývá často spojená i psychika a vůbec se za to stydět nemusíš,“ vysvětlovala mi. Pak mne odvedla ke známému psychologovi, který mi předepsal léky a mně se po pár týdnech skutečně rozjasnila mysl.

Kdybych si svou psychickou nemoc připustila dřív, mohla jsem si ušetřit mnoho těžkých chvil. Dnes už zase chodím do práce a raduji se s vnoučaty. A s nemocemi všeho druhu jsem připravená bojovat.

Alena (62), Brno

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.