Domů     Vybojovala jsem si syna
Vybojovala jsem si syna
2 minuty čtení

Je to sice už hrozně dávno, ale odpustit to nelze. I když bych svým rodičům vlastně měla být vděčná za svého úžasného syna.

Ríša právě zaparkoval vůz před domem. Je přesně půl osmé. Ano, je vždy tak přesný, že by se podle něj daly řídit hodinky. To je něco, na co jsem při výchově u něj hodně dbala. Sama totiž miluji přesnost a nesnáším čekání.

Můj syn má ale i mnoho dalších skvělých vlastností. Je úžasný otec, manžel a v neposlední řadě i syn, který mi se vším pomáhá. Mám v něm naprostou oporu. A jsem šťastná, že jsem si ho vybojovala. A to doslova.

Rodičovské nepochopení

Ještě i v pubertě jsem si o svých rodičích myslela, že jsou celkem fajn. Měli sice různé mouchy, ale docela jsme spolu vycházeli. I když byli dost přísní, jak na mě, tak na bráchu.

Pak jsem ale poznala Davida a všechno okolo mě jako by přestalo náhle existovat. Zamilovala jsem se. Brzy jsem otěhotněla. David chtěl studovat a ani ve snu by ho nenapadlo kazit si život dítětem.

Bylo to sice hrozné zklamání, ale fakt, že zůstanu na dítě sama, mi zase tak neničil. Vždyť tu mám rodiče, ty mi přece pomůžou. Babička s dědou.

Strašné zklamání

Jenže se stalo něco, co jsem vůbec nečekala. Rodiče se zásadně postavili proti tomu. Tlačili na mě, abych šla na potrat. O tom, že budu vychovávat dítě za svobodna s jejich pomocí, nechtěli ani slyšet. Atmosféra byla k nesnesení, neustále jsme se hádali.

Já ale trvala na svém. Těšila jsem se na miminko a byla jsem na něj psychicky připravená. Po jedné velké hádce, mě otec vyhodil z domu. Prý ať se vrátím, až dostanu rozum. Bylo mi osmnáct a čekalo mě dost nelehké období.

Dokázala jsem se o sebe i o mé miminko postarat. Jsem na to nesmírně pyšná.

Vztahy se urovnaly

Chvíli mi to trvalo, než jsem rodičům dokázala odpustit. Když bylo synovi deset let, pozvala jsem je na oslavu. Přišli, omluvili se mi a naše vztahy se začaly budovat nanovo. Dnes jsme běžně v kontaktu.

Pocity křivdy a nepochopení se mi podařilo zahnat díky tomu, že mám svého „vybojovaného“ syna. To je moje největší štěstí.

Drahoslava O. (51), Praha

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zázračné oleje jsou tu pro vás
nejsemsama.cz
Zázračné oleje jsou tu pro vás
Kdyby pokožka uměla mluvit, na kosmetické oleje by psala ódy. Jsou totiž přesně tím, co potřebuje, když je unavená a napjatá. Suchá, napjatá nebo citlivá pokožka si někdy žádá víc než běžný krém. Vlivem věku, stresu, hormonálních změn či počasí ztrácí pružnost, rychleji se dehydratuje a hůř drží vlhkost. Právě tehdy přichází ke slovu rostlinné
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
historyplus.cz
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
„Jsi mi drahý, nikdy jsi mě nerozčílil,“ pronesl Gustav Vasa ke svému třetímu synovi Magnusovi. Měl o mladíka starost, varoval ho v dopisech před přílišným běháním, aby si nepolámal nohy. Tehdy ještě netušil, že prince bude ohrožovat mnohem závažnější zdravotní problém. Osud mu zprvu přál. Byl otcův oblíbenec, třetí v pořadí následníků švédského trůnu. Stejně jako
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
nasehvezdy.cz
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
Skandální tvrzení se šíří kuloáry. Herec ze seriálu Pod hladinou Marek Němec (45) už čtyři roky září zamilovaností vedle nové partnerky, nyní již manželky, Petry Hebké (42). Básnil, že má ženu, ktero