Domů     Vybojovala jsem si syna
Vybojovala jsem si syna
2 minuty čtení

Je to sice už hrozně dávno, ale odpustit to nelze. I když bych svým rodičům vlastně měla být vděčná za svého úžasného syna.

Ríša právě zaparkoval vůz před domem. Je přesně půl osmé. Ano, je vždy tak přesný, že by se podle něj daly řídit hodinky. To je něco, na co jsem při výchově u něj hodně dbala. Sama totiž miluji přesnost a nesnáším čekání.

Můj syn má ale i mnoho dalších skvělých vlastností. Je úžasný otec, manžel a v neposlední řadě i syn, který mi se vším pomáhá. Mám v něm naprostou oporu. A jsem šťastná, že jsem si ho vybojovala. A to doslova.

Rodičovské nepochopení

Ještě i v pubertě jsem si o svých rodičích myslela, že jsou celkem fajn. Měli sice různé mouchy, ale docela jsme spolu vycházeli. I když byli dost přísní, jak na mě, tak na bráchu.

Pak jsem ale poznala Davida a všechno okolo mě jako by přestalo náhle existovat. Zamilovala jsem se. Brzy jsem otěhotněla. David chtěl studovat a ani ve snu by ho nenapadlo kazit si život dítětem.

Bylo to sice hrozné zklamání, ale fakt, že zůstanu na dítě sama, mi zase tak neničil. Vždyť tu mám rodiče, ty mi přece pomůžou. Babička s dědou.

Strašné zklamání

Jenže se stalo něco, co jsem vůbec nečekala. Rodiče se zásadně postavili proti tomu. Tlačili na mě, abych šla na potrat. O tom, že budu vychovávat dítě za svobodna s jejich pomocí, nechtěli ani slyšet. Atmosféra byla k nesnesení, neustále jsme se hádali.

Já ale trvala na svém. Těšila jsem se na miminko a byla jsem na něj psychicky připravená. Po jedné velké hádce, mě otec vyhodil z domu. Prý ať se vrátím, až dostanu rozum. Bylo mi osmnáct a čekalo mě dost nelehké období.

Dokázala jsem se o sebe i o mé miminko postarat. Jsem na to nesmírně pyšná.

Vztahy se urovnaly

Chvíli mi to trvalo, než jsem rodičům dokázala odpustit. Když bylo synovi deset let, pozvala jsem je na oslavu. Přišli, omluvili se mi a naše vztahy se začaly budovat nanovo. Dnes jsme běžně v kontaktu.

Pocity křivdy a nepochopení se mi podařilo zahnat díky tomu, že mám svého „vybojovaného“ syna. To je moje největší štěstí.

Drahoslava O. (51), Praha

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může