Jako dítě jsem se cítila sama, záviděla ostatním dětem, že si mají doma s kým hrát a povídat. Ani ve snu mě nenapadlo, že po světě běhá moje dvojče…
Odmalička jsem vyrůstala jen s mamkou, otec umřel po pracovní úrazu, než jsem se narodila. Vyrůstala jsem jako jedináček. A tak, když mi bylo smutno, vynahrazovala jsem si to u své nejlepší kamarádky.
S Martinou jsme byly jako ségry, spolu balily kluky, vyrážely za zábavou. Prázdniny po základce jsme pracovaly brigádně na koupališti. Kluci, léto, zmrzlina a opálené tělo, to byla naše jediná starost. Po prázdninách jsme obě nastupovaly na gympl.
Byly jsme šťastné, že budeme i na střední spolu. Před začátkem školy jsme vyrazily do Prahy, abychom utratily vydělané peníze. Byly jsme právě v Kotvě a prohlížely si šaty, když najednou Martina vyjekla. „Podívej se! To není možné!“ Přímo proti nám stála slečna jako by mi z oka vypadla!
Nesměla mi utéct
Když mě uviděla, byla v šoku taky. Vyměnily jsme si čísla telefonu. Když jsem přijela domů, už jsem měla vzkaz, že volala nějaká Karolína..Hned jsem jí zavolala zpět. A čekalo nás další překvapení.
Nebyly jsme si jenom podobné, byly jsme také narozené ve stejný den, jen já vyrůstala s matkou v Krkonoších a ona s babičkou na Smíchově. Byla jsem z toho tak nadšená, že jsem to řekla matce. Vyslechla mě, ale nikterak to nekomentovala.
Celé dny jsem přemýšlela, jestli může být někdo někomu jen tak sám od sebe tak šíleně podobný. Přišel víkend, seděla jsem u psacího stolu ve svém pokoji, když zazvonil zvonek. Kdo to k nám jde? Špicovala jsem uši a slyšela matky hovor s nějakou paní.
Zvědavost mi nedala a vylezla jsem z pokoje. V předsíni stála starší žena s Karolínou…
Proč to udělaly?
Ani Karolíně naše podobnost nedala spát a na rozdíl ode mě se dozvěděla od babičky pravdu. Konečně jsme se dozvěděly, že jsme dvojčata, která byla rozdělena kvůli nedostatku peněz. Babička s matkou byly v kontaktu.
Vůbec jsme ale nemohly pochopit, proč jsme žily v nevědomosti? Proč jsme se nenavštěvovaly? Jak nám to mohly udělat? Ukázalo se, že babička od matky věděla, že jsem jela do Prahy na nákupy, a všechno zinscenovala tak, abychom se se sestrou potkaly.
Byla totiž už vážně nemocná a bála se, co bude s Karolínou, kdyby umřela. Díky ní jsem získala druhou babičku a Karolína matku, o které si myslela, že nežije. Po střední jsem odešla do Prahy a začaly jsme se sestrou bydlet spolu.
Ve spoustě věcí jsme stejné, ve spoustě věcí rozdílné, spojovalo nás ale to, že jsme musely dohnat všechen ten čas, co jsme byly od sebe. Dnes je tomu už jednadvacet let, obě máme rodiny, krásný vztah nám ale zůstal.
Kristýna (38), Praha
