Byla jsem zaslepená mateřskou láskou. Nebyla jsem schopná vnímat, jak moc nám syn ubližuje. Až jsem nakonec přece jen našla sílu ho vyhodit.
Mám syna, kterému je dvacet osm let. Když se napije, má tendenci ubližovat slabším. Žil s družkou čtyři roky, neustále ale terorizoval její dceru z předešlého manželství. Nakonec ho družka nechala vyhodit, zbitá do modra, policií.
Pak se nastěhoval k nám a terorizuje mou mladší dceru, svou sestru, kterou už také zbil. Byla jsem nešťastná, protože jsem svého syna jako matka milovala, a zároveň jsem měla ráda své druhé dítě.
Nedokázala jsem ale zabránit tomu, aby syn nepil, a dceru před ním ochránit. Když se jednou chystala moje mladá kolegyně ke kartářce, aby se dozvěděla, který z těch několika ženichů je ten pravý, poprosila jsem jí, zda se mohu přidat.
Ona neměla ani tušení, co se v mém domově děje. Styděla jsem se za to.
Promluvila do duše
Kartářka nebyla vůbec stará, jak by si člověk představoval někoho, kdo vykládá osud. Možná proto jsem k ní neměla tu správnou důvěru. Když ale rozložila karty a začala vykládat, rychle jsem pochopila, že vidí daleko.
Odhalila celé mé neštěstí a rozpolcené srdce. A hned mi začala mluvit do duše. Ten první, energický krok musím udělat sama! Vyměnit zámek a syna už nepustit domů.
Je dost starý, aby si našel vlastní domov, a také dostatečně dospělý na to, aby pochopil, že nebude-li se chovat normálně, nebude nikde vítaný. Proč by nepil a neterorizoval okolí, když ví, že mu to odpustí a nakonec ho zase přijme?
„Jestli se rychle nerozhodnete,“ nešetřila mě vědma, „může se stát, že vaše dcera odejde z domova. Svůj odchod vyřeší těhotenstvím s prvním chlapem, kterého potká. A takové řešení nikdy dopadá dobře.“ Vědma kula železo, dokud bylo žhavé.
Všechno podle ní pramení ze synova slabého sebevědomí, které se snaží překrýt siláckými kousky. Když bude úspěšný v práci, všechno se změní. S hlavou plnou otazníků jsem odcházela. Moje mladá kolegyně se hrnula ke mně domů. A vyměnila zámek.
Ten večer musel syn odejít s nepořízenou. Přišel ještě několikrát, a já byla neoblomná – díky podpoře dcery i kolegyně. Pak se odmlčel. Zavolal až po roce před Vánoci, že má novou práci a našel si přítelkyni. Snad mu to vydrží!
Anna (53), Písek
