Domů     Utekla jsem za sluníčkem
Utekla jsem za sluníčkem
5 minut čtení

V chladném a deštivém počasí mi byla stále zima, toužila jsem po teple a sluníčku, ale neměla dost peněz na nějakou pořádnou dovolenou. Nakonec jsem celou zimu strávila u moře a ještě dostala zaplaceno!

Můj předčasný odchod do důchodu byl jedna velká katastrofa. Podnik, kde jsem pracovala řadu let, zkrachoval a na pracovním úřadu se mi málem vysmáli. Prý, kde bych si co sháněla ve svém věku a požádám o předčasný důchod.

V zoufalství jsem jejich dala na jejich radu, ale když jsem si přečetla částku, z které jsem měla vyjít celý měsíc, málem jsem omdlela. Vždyť mi ty peníze sotva stačily na nájem.

Kvůli zimě jsem si zoufala

Okamžitě jsem dala inzerát a za chvíli se stěhovala do menšího, ale také o hodně horšího bytu. Sousedi tady byli všichni věčně opilí a hluční. Přes den vyspávali a večer ožili. No, na všechno se dá zvyknout.

Ale když nastala topná sezóna, nestačila jsem se divit. V tomhle domě se totiž skoro netopilo! „Není rozbité topení?“ ptala jsme se asi dost naivně, protože odpovědí mi byl jen hurónský smích.

„Paní, tady se netopí a občas vypnou i elektriku!“ To byla informace, která mě málem položila na kolena. Na teplo jsem totiž byla odjakživa hodně citlivá. Už snad odmala mě zábly nohy a představa, že budu trpět zimou, se mi hodně příčila.

„Co mám dělat?“ ptala jsme se dcery, která mě kvůli svojí práci v sousedním Německu navštěvovala jen zřídka. Dělala totiž kariéru a na mě vždycky hleděla trochu jako na hlupačku bez maturity.

Pomoc od dcery jsem nepřijala

Ne nadarmo se říká: dopřejte dětem vzdělání, aby vámi mohly kvůli jeho nedostatku dostatečně pohrdat. Měla zájem mi nějak pomoct a dokonce mi nabídla, že mi bude měsíčně dávat peníze. „Mami, proč jsi něco neřekla dřív!

Vždyť ses nemusela vůbec stěhovat, já bych ti pomohla!“ kroutila hlavou. Myslela to chudák upřímně, ale já bych od ní nikdy nic nepřijala. Když viděla, že se mnou nehne, navrhla mi dost netradiční řešení.“ Víš, že au pair nemusí dělat jen mladé holky?

Takové hlídací babičky jsou dneska žádané!“ tvrdila a já stále nevěděla, kam míří. Hlídat nějaké rozpustilé děti se mi tedy opravdu moc nechtělo, což jsem jí hned řekla. Ona si ale trvala na svém. Prý mi nějakou vhodnou rodinu sežene u nich ve firmě.

A opravdu, neuplynul ani týden a dcera volala, že její kolega odjíždí služebně do Thajska. Zakládat firemní pobočku. „A co já s tím?“ ptala jsme se podezíravě.

Angličtinu se mi učit nechtělo

Ona mi vysvětlila, že ten kolega se ženou mají malého chlapečka. Jeho maminka je s ním doma, ale v Thajskou nechce být se synkem sama, když bude manžel od nevidím do nevidím v práci. „A mami, víš co je nejlepší?

Ta jeho žena je Češka!“ líčila nadšeně moje dcera a já si poprvé uvědomila, že vlastně nemá špatný nápad. Naopak, ten nápad byl úplně výborný! Začalo se zmocňovat nadšení, když najednou dcera, o poznání méně hlasitě, ale tak nějak nejistě dodala:

„No, má to jeden malinkatý háček. Já jim musela nalhat, že umíš anglicky. Ale jen základy! Jinak by se mnou vůbec nebavili… Vlastně je ani nenapadlo, že dneska někdo anglicky neumí…“ Po této informaci moje nadšení spadlo na bod mrazu, či spíše hluboko pod nulu.

Jak bych se mohla naučit během tří měsíců anglicky? Odjezd byl totiž za takto krátkou dobu. Dcera se ale nedala odbýt: „Zaplatím ti učitele. Budeš k němu chodit každý den. Je to můj spolužák, už jsem s ním mluvila!“

Mám práci snů a v teple u moře

Na takový argument se nedalo nic říct. Nabídka byla až příliš lákavá, abych to nezkusila! A tak jsem začala na stará kolena studovat. Denně! Bylo to jako zlý sen. Pan učitel mi totiž neodpustil vůbec nic. Šprtala jsem slovíčka od rána do večera.

Nepustila jsme si televizi ani nepřečetla knížku. Nešlo mi to. Jako bych měla ztrouchnivělý mozek! „Alenko,“ volala jsem dceři. „Nepůjde to! Odřekni to! Nezvládnu to…“ Až ten třetí měsíc jsem začala mít pocit, že něčemu jakž tak rozumím.

Že kdybych se v té daleké zemi ztratila, dokážu se dokoktat na cestu. A tak jsem se vydala nejdřív za dcerou k mým budoucím zaměstnavatelům na pohovor, a potom, coby hlídací babička, do daleké země. Do Thajska. Bylo tam teplo a sluníčko.

Můj chlapeček Max skoro nezlobil. A toho ovoce! Strávila jsem zimu svých snů a ještě si vydělala na to stěhování. Bydlím ve stejném domě, jako kdysi, jen v jiném patře. A na další zimu plánuji znovu odjezd do tepla!

Zdenka T. 61 let, Havířov

Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zvrhla se nacistická expedice do Tibetu v pitku?
historyplus.cz
Zvrhla se nacistická expedice do Tibetu v pitku?
Z letadla vystupuje urostlý, opálený muž. Vítá ho sám Heinrich Himmler. Zatímco Hitlerovi přiváží vedoucí výzkumné expedice z Tibetu psa a roucho duchovního, Himmler prahne po jiných darech…   Na téhle expedici mu hodně záleželo. Heinrich Himmler (1900–1945) si vzal totiž do hlavy, že Tibet je kolébkou árijské rasy. Teď bylo potřeba to jen dokázat. Proto si
Nedokáže je usmířit už ani žal po Slováčkové?
nasehvezdy.cz
Nedokáže je usmířit už ani žal po Slováčkové?
Tak to už je vážné. Český showbyznys je na šarvátky herečky Dagmar Patrasové (70) a hudebníka Felixe Slováčka (83) zvyklý. Nejednou padla i slova o rozvodu, ale nakonec se situace vždy uklidnila a
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Připravte  si domácí kosmetiku
nejsemsama.cz
Připravte si domácí kosmetiku
Není třeba utrácet ani za drahou kosmetiku. Tu nejúčinnější péči si můžeme připravit i sama doma. Najdete spoustu e-shopů, kde pořídíte suroviny na výrobu domácí kosmetiky. Výhodou je i to, že pak víte, co přesně obsahuje. Můžete si díky tomu připravit voňavý balzám přesně na míru pro váš typ pleti. Základní složkou bývá bambucké máslo Základem pro spoustu krémů je