Domů     Maminčin věrný přítel skončil na ulici
Maminčin věrný přítel skončil na ulici
3 minuty čtení

Od smrti tatínka se na Šmudlu upnula. Když moje máma zemřela, nedokázali jsme si to staré a nemocné zvíře z vesnice vzít do našeho městského vyšperkovaného bytu.

Když maminka vydechla naposledy, bylo to šílené období.

Protože naše děti měly už svoje malé děti a potřebovaly naši pomocnou ruku, aby se mohly dál věnovat svým profesím, měly jsme starostí až nad hlavu Hlavně mladší dcera Ilona měla čtyřletá dvojčátka a jen o rok staršího syna, a zůstala na ně sama.

Bez naší velké pomoci by to tehdy nezvládla. Vybudovala si totiž velmi dobrou pozici v jedné zahraniční firmě, jenže musela do práce hodinu dojíždět. My jsme nechtěli, aby to celé hodila kvůli dětem za hlavu.

Věděli jsme, že ji práce těší a nabíjí a že jí po krachu manželství kontakt s lidmi i prací prospívá. A podobné to bylo se starší dcerou.

Ta měl měla sedmiletého chlapečka se značnými zdravotními problémy, bydlela ulici od nás, tak jsme ji také nechtěli šidit, protože by jí to mohlo být líto, že pomáháme jen té mladší. To jsme si nepřáli. Proto jsme kmitali jako šílenci.

Do práce, k Ilončiným dětem, pak vyzvednout Kubu a chodit s ním cvičit a různě rehabilitovat. Pejsek nám do harmonogramu vůbec nezapadal. Absolutně jsme na něj tenkrát neměli čas. A přiznávám se, že ani náladu.

Manžel rozhodl tvrdě

Seděli jsme s manželem v kuchyni a lámali si hlavu, co s ním. Nikdo z dětí ho nechtěl, my také ne. Byl byl starý, špatně viděl a měl blechy. Prostě obyčejný vesnický Šmudla. V útulku žádali za umístění čtyři tisíce, což pro nás bylo hodně peněz.

Proto tenkrát manžela napadlo, že mu dá svobodu. Bylo to hrozné, nebylo mi z toho lehko, ale bohužel jsem na to kývla. Manžel naložil ubohého Šmudlu do kufru a za vedlejší vesnicí ho vypustil a odjel. Od té doby už jsme o Šmudloví neslyšeli.

Jen jsem doufala, že se mu nic nestalo a že si našel nového majitele, který ho bude mít rád. Už je to deset let, kdy jsme maminčina pejska takto zapudili a musím říct, že mě stále hlodá svědomí. Zpětně nechápu, jak jsme mohli něco takového vyvést.

Trápí mě pocit, že by maminka byla nešťastná, kdyby věděla, že jsme se o jejího psího společníka nepostarali tak, jak jsme měli. Lituji, že jsem tenkrát muže nezastavila, že jsme Šmudlovi nenašli nějakého pána.

Teď už vím, že možnosti tu jsou a nikdy si to nepřestanu vyčítat. Člověk si bohužel někdy v záchvatu sobeckosti nevidí na špičku nosu. Svědomí už nejspíš nikdy neumlčím, ale aspoň se snažím pomáhat tím, že občas věnuji nějakou tu korunu nějakému útulku.

Táňa (57), Frýdek Místek

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud